Začalo to neuvěřitelně rychle.

Nejprve se na internetu objevila fotka z jezera. To bylo ještě ten den večer.

Pak pomalu začaly vyplouvat na povrch jiné věci. Lidé začali hloubkově hledat Mannyho minulost a i když si ji vždy na internetu hlídal, nebyl všemocný.

Takže se objevovaly komentáře jako měl jsem kamarádku, která měla kamaráda mannyho, co byl trans, přesně ve městě, kde se narodil!

To se dalo ještě zakecat. Co už se ale zakecat nedalo bylo, když lidé nalézali věci ve spojitosti s jeho otcem, překladatelem. Medailonek v knize z doby, kdy Mannymu bylo pět let. Úspěšný předkladatel žije se svou manželkou a dcerou...

Medailonek o několik let později, dcera najednou nikde. Tak detailní najednou byli. Dělali si z toho hádanku na rozluštění, kdo nejdříve najde jasný důkaz, že je Manny trans.

A Manny se mohl zbláznit.

Bylo osm večer, doslova jen hodina po tom, co se Mannyho fotka z jezera objevila na internetu, když někdo vydatně zazvonil na Lucu. Tak nějak to tušil. Tak nějak tušil, že Manny nebude tak v pořádku, jak tvrdil, když se loučili ono ráno, protože prý musel zavolat manažerce. Lucovu přítomnost odmítl. Zároveň byl Luca ale v tomto městě momentálně jediný, kdo věděl všechno.

Takže to byl právě Manny, kdo na něj zvonil, s kapucí na hlavě. Lucovi bylo jasné, že od toho momentu bude mnohem opatrnější.

"Můžu na chvíli?" vydechl do zvonku. 

"Jasně," odpověděl Luca, na dálku mu odemkl a hned šel otevřít i dveře bytu. Počkal u nich, dokud se Manny neobjevil na jeho patře. A sotva ho Manny pozdravil, Luca to ucítil.

"Pil jsi," konstatoval.

"Jen jsem si dal skleničku."

"A proto to jde tak cítit?"

"Byla to sklenička něčeho dost silnýho, co jsem u babičky našel," přiznal.

A Luca mu věřil, že v tom víc nebylo. Chůzi měl normální, mluvil srozumitelně. Opravdu toho nemohl vypít moc, přesto ho lehce píchlo u srdce, že měl potřebu se napít.

"Šel jsi pěšky?" zeptal se Luca. Manny přikývl. "Mohl jsi napsat, přijel bych pro tebe, stále mám půjčený Evanovo auto."

"Mobil mám vyplý, protože mě bombarduje manažerka. Já se snažím to ignorovat. A chtěl jsem si provětrat hlavu."

Luca zamknul a pobídl Mannyho, ať si sedne kemkoliv, sám se opřel o zeď, složil ruce na prsou a podíval se na něj se starostí v očích. "Tak... co se momentálně děje? A jak to zvládáš?"

"Co by?" uchechtl se. "Jsme pravděpodobně jen minuty od toho, než někdo z mý minulosti zveřejní něco, co nezamluvím. Vlastně, tohle byla asi celou dobu kdy situace, ne jestli. Měl jsem jen doteď štěstí, že nikdo, kdo mě znal předtím a věděl mé změně, se neozval."

Těch lidí vlastně nebylo moc. Jasně, i před oficiální změnou jména Manny nevypadal jako typická holka, jméno si ale změnil těsně před odjezdem sem, v sedmnácti. To taky zemřel jeho děda. Dva týdny po oficiální změně jména podstoupil operaci hrudi. Pro jeho starou školu byl tedy stále Mel, jak si nechal říkat, pro novou už Manny. Samozřejmě měl ale kolem sebe lidi, kterým se svěřoval, jako třeba jeho tehdejší nejlepší kamarádka. 

Manny to neříkal možná nahlas, té se bál ale asi nejvíce. 

Luca nechápavě zavrtěl hlavou. "Není to jejich rozhodnutí, aby to svět věděl."

"To říkej jim," zamumlal Manny a schoval hlavu do dlaní. Vydechl. "Promiň, že jsem sem tak vrazil. Jen... ty víš všechno. Takže-"

"Nic nevysvětluj," přerušil ho Luca. "Volal jsi s tou manažerkou?"

Přikývl. "Snaží se to teď asi nějak ututlat. Varoval jsem ji, že se to asi dostane na povrch. A já teď netuším, co mám dělat."

"V čem přesně?"

"Když se to budu snažit zamést pod koberec, budu se cítit jako pokrytec, je mi to jasný. Že nejsem pyšný na to, čím jsem si prošel, co jsem dokázal. Když to ale přiznám, lidi si se mnou nebudou spojovat nic jiného. Budu první trans, až pak hudebník. A to já... nechci."

Luca pomalu přešel k němu a posadil se na gauči vedle něj. Vydechl. Vydechl, protože nevěděl, co říct, jak mu poradit. Nevěděl, co měl dělat. 

"Nesnáším to," zamumlal najednou Manny. "Nesnáším, že je normalizováno to, že když jsi celebrita, nemáš právo na soukromí. Měla to být má volba. Já si vybral to nechat v minulosti."

Luca k němu natočil hlavu zrovna ve chvíli, aby uviděl, jak mu skápla slza ze špičky nosu. Posunul se k němu blíž. Jednu paži mu dal kolem ramen. A vtáhl si ho do objetí. 

Manny začal vzlykat více, hlasitěji. Luca zavřel oči a modlil se, aby tohle přestalo. Manny si nezasloužil nic, než štěstí, tohle byl další klacek pod nohy v jeho životě. A tentokrát asi ani nebylo v jeho rukách, aby s tím mohl něco udělat. 

Lucu v tu chvíli něco napadlo. "A to, že jsi otevřeně gay... to byla tvá volba?"

"Jo," špitl Manny. "Tak nějak jsem i doufal, že to zabaví lidi dostatečně. A ono nic."

"Je mi to tak líto, Manny," vydechl Luca. "Kéž bych věděl, jak ti pomoct."

"Jo, to bych já taky rád věděl. Ale tady... tady asi nikdo nic nezmůže. Tady zkrátka zvítězí síla internetu, ať už chci nebo ne."

Seděli tam tak dobrých několik minut. Luca si dokázal živě představit, jak moc by Mannyho telefon vyšiloval, kdyby ho měl zapnutý. Manažerka ho nejspíše spamovala každou sekundu. Chápal ale, že alespoň teď chtěl od toho odstup.

"Chceš čaj nebo něco?" napadlo pak Lucu. "Něco k jídlu? Jedl jsi něco?"

Manny se lehce uchechtl. "Čaj postačí. Děkuju. Pak půjdu domů."

Luca ho tedy pustil a najednou ucítil pocit zimy. Ignoroval ho. Místo toho se zvedl a vydal se do kuchyně, kde postavil vodu na čaj i pro sebe. Když se otočil, uviděl, že Manny s třesoucíma se rukama zapíná svůj telefon. 

Měl tam toho nespočet. Několik zmeškaných hovorů a zpráv od manažerky, maily, zprávy od lidí, které Luca neznal. Manny krátce odpověděl manažerce, že potřebuje chvíli pro sebe. Ta mu odpověděla, že mu dává čas do rána, než to budou muset začít opravdu aktivně řešit, protože už teď ji bombardují média kvůli rozhovorům s Mannym a ona je ani nestíhá odmítat.

"Tohle je hnus," ulevil si Luca.

"Tohle je showbyznys," odvětil Manny krutou pravdu. 

"Nasrat."

Manny se pousmál. To bral Luca jako úspěch. 

Položil před něj čaj a posadil se zpátky. Manny postupně kontrolvoal vše, co mu přišlo, co mu kdo psal (většinou jim ale ještě neodepisoval), komentoval to nahlas, Luca to komentoval zpátky, čaje jim chládly, oni se jich pořádně ani nedotkli, a pak najednou bylo jedenáct večer a Manny si zanadával. "Sakra. Musím jít."

"A nebo tady můžeš přespat," řekl Luca s kamenným klidem. Nemusel totiž nad tím ani přemýšlet. 

Manny otevřel pusu, jako by chtěl něco namítnout, Lucův pohled ho ale zastavil. "Mohl bych?" řekl nakonec.

"Samozřejmě. Půjčím ti oblečení i ručník, aby ses mohl osprchovat."

"O-okay."

Dal se tedy do pohybu. Vytáhl Mannymu čistý ručník, triko a šortky na spaní a poslal ho s tím do koupelny. Po něm se osprchoval i on a když vyšel z koupelny, Manny zrovna odhazoval polštáře z pohovky. "Ta není rozložitelná."

"Oh."

Luca kývl k posteli. "Máš pocit, že se do ní nevlezeme nebo co?" Byla doslova manželská.

"Já tě jen nechci otravovat víc, než už otravuju," zamumlal. Byl celkově neuvěřitelně skleslý a Lucu to nutilo akorát ho smáčknout v objetí a nepustit. 

"Lehni si na pravou půlku. Já jsem zvyklý na levý. Jinak mě opravdu otravovat nebudeš."

Manny se tedy s díky přesunul k posteli a hned vklouzl pod deku. Když si lehal i Luca, uviděl ho, jak si opět vypíná telefon úplně. "Kdyby něco," promluvil, "klidně mě probuď."

Manny přikývl. "Díky. Fakt."

"Samozřejmost," zamumlal Luca. A pak se otočili k sobě zády. 

Alespoň na pár minut. protože to ticho, ta tma, to bylo ideální prostředí pro temné myšlenky, vždyť to Luca sám znal. A tak se ani nedivil, že Mannymu dnešek nedal spát a přepadl ho znovu v tu chvíli, kdy byli připraveni jít spát. Nedivil se, že ho uslyšel popotáhnout, jako by brečel. Což definitivně znamenalo, že brečel. 

Luca se pomalu otočil. A bez jakýchkoliv slov ze sebe udělal velkou lžičku a Mannyho zezadu objal. Čekal nějaké argumenty, ale žádné nepřišly. Manny jen pevně objal jeho paži a do pár desítek sekund se najednou zdál být klidnější.

|-|

...

KDO SE ZA MĚ NAUČÍ MAKRO HM????