"A tohoto se přesně bojím."

Luca odtrhl pohled od obrazovky a podíval se na Mannyho, který promluvil. Zpátky na obrazovku. Zase na Mannyho. "Cože?"

Manny ale k jeho potvrzení kývnul na obrazovku. Měli rozkoukaný film, který si samozřejmě neodpustil i jednu sexuální scénu, i když šlo o akční žánr. Manny mluvil s naprosto vážnou tváří. "Tohle. Já si myslím, že to nedokážu."

"Sex?" zeptal se Luca. "Proč myslíš?"

"Jakože chtěl bych to někdy zažít, ne že ne, ale mám prostě pocit, že moje hlava mě nenechá. Že si tak budu nejistý svým tělem, že... chápeš. Navíc, ještě najít vůbec někoho, komu nebude vadit, že jsem trans, že jo. To se mi nabídka docela snižuje, co si budem."

Manny se mu poslední dobou otevíral neuvěřitelným způsobem, jakoby si ho první měsíc jen oťukával, zjišťoval, nakolik zranitelný s ním může být a jak bude reagovat. Většinou to vypadalo, že Luca reagoval patřičně a jednou, když ne, Manny ho upozornil, že řekl něco nevhodného. 

Jejich kamarádství bylo od začátku o tom, že se od toho druhého učili. 

Luca se otočil k televizi bokem, aby mu dal jasně najevo, že má jeho plnou pozornost. "Takhle to myslíš," vydechl jako první. "Víš, co ti na to řeknu? Že kdokoliv, kdo by tě na základě toho odmítl, je kokot."

Manny se uchechtl a protočil očima. Luca se pousmál taky, protože to byla zkrátka přirozená reakce na Mannyho úsměv. "Něco takovýho jsem přesně od tebe čekal. Jako jsem neuvěřitelně vděčnej, že tě můžu nazývat mým kamarádem, ne, že ne, někdy jsi na mě ale až moc optimistický."

Luca nakrčil obočí.

"Tím myslím to, že mně nepomůže, když si řeknu, že jsou to kokoti. Tak lehký... tak lehký to pro mě není."

"Oh, to zas chápu, nechápej mě špatně," odpověděl hned Luca. "Já to říkám právě jako někdo, kdo tě už trochu zná. A sám jsi říkal, že nechceš být definován tím, že jsi trans, takže tomu nechoď naproti. Nedělej si očekávání, abys nebyl zklamaný, naopak si ale nepodkopávej nohy dopředu. Protože nikdy nevíš, na koho narazíš."

Manny si odfrkl. "Doslova. Tys do mě dobře narazil."

Luca ho se smíchem šťouchnul. "Nech toho. A hele, jaký přátelství z toho vzniklo. Kdo by to byl čekal."

"Naštěstí máš neuvěřitelnou potřebu se cpát lidem do života, no, takže sis mě musel zkrátka najít a napsat mi."

"Pff, měl jsem starost. Sorry, no."

Manny se krátce zasmál, pak ale opět zvážněl. Luca si ani nevšiml, kdy začal objímat jeho polštář. "Jen se to zdá nereálný. Ztratil jsem hodně přátel na základě toho, že jsem změnil pohlaví. Moje nejlepší kamarádka se mnou nepromluvila od doby, co jsem jí oznámil, že jsem oficiálně Manny. Jako by mi do té doby nevěřila, že to udělám."

"Myslíš, že proto si tak ověřuješ lidi, než jim začneš věřit?" zeptal se Luca.

"Hm?"

"Aspoň mám takový pocit. Teď mi říkáš hodně věcí, ze začátku ale jako by ses tomu kompletně vyhýbal. Jako by sis mě ověřoval."

"Oh," vypadlo z něj. "Asi jo. Asi to tak nevědomky dělám. Abych se nespálil."

"Tohle neříkám proto, že by na tom bylo něco špatně," doplnil hned Luca. "Jen mě to tak napadlo. A ta tvá nejlepší kamarádka si tím pádem nezasloužila být tvou nejlepší kamarádkou, protože co na tobě sakra mění to, jestli jsi holka nebo kluk. Vždy jsi byl snad povahově stejný, ne?"

Pokrčil rameny. "Taky si myslím. Ale asi ne."

"Já bych spíš řekl, že jsi asi měl kolem sebe lidi, u kterých je jen dobře, že jsou z tvého života pryč."

Manny se na chvíli zamyslel. "To máš asi pravdu."

"Už s tě tím asi kopnu někam."

"Mezi nohy? Bohužel mě to nebude bolet tolik, jako by bolelo tebe."

Smál se ale. Smál se a Lucu zahřálo u srdce. A pak po něm alespoň hodil svůj polštář.

"Ještě mám jeden dotaz na tělo. Nemusíš odpovídat."

"Bojím se."

"Máš čeho," utrousil. Nálada ale byla povznesená. "Jen když o tom tak mluvíme... jak to máě se sexualitou?"

"Oh, to jsem asi nikdy nijak nedal najevo, co? Jsem gay. Přitahují mě jen kluci. Pro některý zklamání na druhou."

Luca se falešně přehnaně usmál. "Tak to jsou kokoti na druhou. Hotovo."

"Hotovo," zopakoval Manny. "Zkusím na to tak nahlížet."

"Taky že bys měl. V týhle domácnosti nesnižujeme svý standarty."

"Tak jaký jsou tvý standarty, hm?"

Tím ho dostal. Možná Lucovi bylo šestnáct a jeho spolužáci experimentovali s prvními vztahy, on měl hlavu ale možná tak na skateboardovým hřišti a v počítačových hrách, které s Mannym hráli. Takže naprosto netušil, co by měl odpovědět.

"Uhm," vypadlo z něj. "Někdo, s kým si budu rozumět?"

"To se mě ptáš?" zeptal se pobaveně Manny.

"Já netuším. Takhle na přímo jsem nad tím ještě nepřemýšlel." 

"Ale no tak."

"Ne, fakt," řekl upřímně. "Nejspíš čekám, až mě někdo praští do nosu a já budu vědět, co já vím."

"Takže zatím tě nikdo to nosu nepraštil?"

Zavrtěl hlavou. "Zatím ne."

Tehdy totiž neměl tušení, že v tu chvíli tak trochu nakřápl Mannyho srdce. 

"Okay," zamumlal Manny. "Takže nemáš vyloženě typ."

"Nemám. Přijde mi zbytečný vůbec nějaký mít. Až budu vědět, tak budu vědět, kdo mi za to stojí, ne?"

"Asi," přitakal Manny.

"Zase to asi, proboha," zasmál se Luca. "A ty máš typ, když už jsme u toho?"

"Myslel jsem si, že mám," přiznal. "Ale přijde mi, že se to pomalu rozpouští. Asi mým strachem. Jako by si mlj mozek říkal, proč vůbec typ mám, když zůstanu nejspíš sám."

"Nezůstaneš sám, proboha," odpověděl hned Luca. "Tedy, pokud to opravdu chtít nebudeš, samozřejmě. Což vypadá, že nechceš. Tak si nenamlouvej, že to tak bude, manifestace je silná věc a ty momentálně manifestuješ špatně."

Manny protočil očima. "V tohle nevěřím."

"Tak se pak nediv, až tě to praští do obličeje."

Nedošlo mu, že za celou tu dobu vlastně neřekl Mannymu jasně, že i když nemá typ, má pocit, že nemá ani preferenci v pohlaví. To byla ta část, která ho sice ještě trochu mátla, ale možná by Mannymu pomohlo slyšet, že v tom není sám. Že i on má nejistoty. 

Neměl totiž potřebu svou sexualitu diskutovat a zatím ho opravdu zajímal víc skate než vztahy. A možná za tím schovával i fakt, že jeho pohled na Mannyho se měnil. A on byl zmatený, jakým směrem. 

Dodívali se na ten akční fil a jelikož si to pouštěli přes Prime Video, hned na to začalo Red, White & Royal Blue, film, který Luca sice už viděl, ale ani trochu mu to nevadilo. Možná i ten film přispíval k tomu, že si uvědomoval pomalu ale jistě další věci o své sexualitě. Že nejde jen o holky. Protože sakra, kdo se mohl jen tak podívat na ty dva hlavní herce a říct si, že nic necítí?

Polkl, když se na obrazovce poprvé objevil Alex. Nechali film hrát. A Luca tak trochu bojoval s tím, aby nevyšiloval. 

|-|

ou jé, psycholožka mě nerozbila, bylo to freeing a mám potvrzený trauma z táty a vliv toho trauma na fakt, že jsem neschopná si někoho najít, yipeeee!!!

:DDDD tmi, ale ani nevíte, jak se mi ulevilo, že to není jen mnou ale mám to někde zakořeněný. teď to jen probourat hahahaha. tady vidíte i původ mých dokonalých postav, THIS IS WHAT I WANT(a pravý opaky mýho táty hahah)