(👆🏻Barbara v 2:11 ❤️👆🏻)

Čas šel najednou až moc rychle kolem mě a než jsem se nadála, půl rok byl opět za mnou jedním mrknutím oka.

Ještě doteď jsem si ale v paměti připomínala ten úžasný pocit při jistých krocích na měnícím se molu, za znění písničky This Feeling.

Stále si tento zážitek přehrávám v hlavě pro rychlé nabytí známé energie, štěstí a hrdosti.

A co teprve když si vzpomenu na ten úžasný pocit, kdy mi vedoucí Victoria's Secret nabídl spolupráci minimálně na rok? Tak to už je opravdu obrovské BUM pro mé pocity štěstí a radosti.

Od té doby jím zdravěji, cvičím, abych si zpevnila postavu a najednou jsem šťastnější a užívám si života o něco víc, než dřív.

Justin se pro mě stal minulostí i když se stále bohužel potýkám s těžkým pocitem, že jsem ho nechala za sebou. Stále k němu chovám jisté city, kterých se jen tak člověk nezbaví, ani kdyby chtěl.

A právě proto se snažím co nejvíce zaměstnat, abych na to všechno tolik nemyslela a unavená si šla spíše lehnout, než se utápět v hlubinách myšlenek.

Dnes jsem měla v plánu vyrazit si ven s Andílky na oslavu přijetí do Victoria's Secret v Hollywoodu, ale jakmile se to blížilo, nikam se mi nechtělo a tak jsem to na poslední chvíli odvolala s tím, že mi není dobře i když to nebyla pravda.

Holky nebyly moc nadšené, ale nakonec to vzaly s úsměvy a s tím, že si to vynahradíme jindy. Neodpověděla jsem jinak, než souhlasem. Je se zkrátka odmítnout nedá.

Pouze Alexin věděla pravdu, ovšem té jsem věřila víc, než všem ostatním a souhlasila se mnou ať si na chvíli odpočinu. Přece jenom jsme toho po tom půl roce měly opravdu dost za sebou.

Dokonce mi dala typ, jestli se nechci jít projít navečír k nápisu Hollywood, když už jsme tedy pro těch pár dní v tomto známém hereckém království. Prý je odtamtud krásný výhled na město a při západu Slunce se tam lidem a hlavně tedy mladým hercům plní přání.

S úsměvem nad touto myšlenkou jsem se zasmála i do telefonu a ona mě v tom dále utvrzovala.

Škoda, že na takovéto povídačky nevěřím. Říkala jsem si v hlavě, když o tom stále dokola mrmlala. Vždy byla velice vytrvalá ve svých názorech a to se mi na ní právě tolik líbilo.

Nakonec jsem náš hovor ukončila s tím, že ještě uvidím. Jakmile se ale venku začalo pomalu stmívat, řekla jsem si, že to není až tak špatný nápad.

Přestrojila jsem se do něčeho pohodlného, což v tu chvíli byly legíny, nějaké to tričko a teplá delší oversize mikina s kapucí a velkou kapsou.

Přes oči jsem si dala sluneční brýle, vlasy nechala rozpuštěné a přes hlavu dala kapuci, aby si mě lidé tolik nevšímali jako normálně.

Kolem půl sedmé jsem vyrazila ze soukromí mého apartmánu a s úsměvem vyšla vstříc hollywoodským ulicím, nad kterými své barvy libovolně měnilo nebe podle polohy sluníčka, které pomalu zapadlo za obzor.

Právě v tu chvíli, kdy už byl vidět jen setinový kousek jsem vyšla na známý a velmi navštěvovaný kopec s nadpisem Hollywood.

Ještě pořád tu byli dva lidi, rozhodně to byl ale jen zlomek toho, kolik lidí se tu ukáže přes den.

Z hluboka jsem se nadechla a zase vydechla. Cítila jsem se tak volně a uvolněně, že jsem nemohla jinak, než se usmívat.

Byla jsem šťastná, i když mě v hlouby srdce tížily různé myšlenky a problémy. Nebyly nijak velké, ale dlouhou dobu mě tahaly ke dnu.

Dnes tomu ale bylo jinak. Na tom známém kopci, jsem se jich jednoduše na nějakou tu chvíli zbavila. Spadlo to vše ze mě a já se cítila dokonale.

Uvolněně jsem se posadila na suchou zem a pozorovala z dálky Hollywood. Zdálo se, že jsem se ničím nemusela trápit a že toto zakončení dne mohlo být jedno z nejlepších.

Ovšem mýlila jsem se a to dost. Jakmile mi totiž za zády lupla větvička, samým leknutím jsem vyspískla a ihned pohlédla na osobu, která se už s lehce lhostejným výrazem ve tváři usazovala vedle mé maličkosti.

Hleděla jsem na jeho profil, jako bych viděla ducha. Prohlížela jsem si každou maličkost jeho ostře řezané tváře, každý záhyb jeho bezprostředně pohodlné mikiny, každé tetování, které bylo vidět.

Nedokázala jsem uvěřit tomu, že zrovna v tento den, v tento čas, na přesně tomhle místě se objevil právě on.

Ten, který mi tak strašně moc popletl hlavu. Ten, jehož osoba a činy mě trápily skoro každý den. Ten, pro kterého jsem uronila nespočet slz.

Ten, který si tu jen tak seděl s lhostejným výrazem a očima přišpendlenýma někam do neznáma.

"Co tu děláš?" pronesu tiše, ale dostatečně nahlas, aby mě slyšel.

Další chvíli je ticho. V jeho obličeji se mihne hned několik emocí a já se nestačím divit.

"Přišel jsem se omluvit." pronese jako by se nechumelilo.

"A?" vyhrknu, protože mi dochází trpělivost na jeho rozjímání.

Když už si dal takovou práci mě vyhledat přímo do místa, dne i času, proč nemohl mít připravenou i mluvu?

"Já.. Jsem opravdu idiot-."
"No to seš no." poznamenám kousavě.

Zhluboka vydechne a lehce se na mě zamračí. Dále to ale nekomentuje a vrací se zpět ke své omluvě.

"Přiznávám, tohle mi patřilo." usoudí a ihned pokračuje, zatímco já přikývnu.

"Jsem opravdu idiot a to dost velkej, protože jsem si donedávna myslel, že  když si najdu někoho jiného, přestanu cítit to, co cítím pokaždé, jakmile jsem v tvé blízkosti. Ano, já vím. Nezní to jako omluva, ale prosím, vyslechni mě." začne a poslední větu rychle dodá, jakmile zahlédne mé protočení očí.

Kolikrát jsem už něco podobného z jeho úst slyšela? Hned několikrát. A pokaždé ve stejné situaci. Vždy, když si zachraňoval prdel.

"Omlouvám se za všechno to mé chování, za to, že jsem ti tím jistě zamotal hlavu a prostě za všechno, za co můžu pouze a jenom já. Mrzí mě to, jak jsem se choval. Měla jsi pravdu, opravdu jsem nevěděl co chci až do té doby, než jsi mi řekla sbohem a vypařila se jako pára nad hrncem, ale nedivím se ti. Být na tvým místě, udělal bych to stejně. A právě proto se mi rozsvítilo. Dlouho jsem nad tím vším, co jsi mi tenkrát řekla, přemýšlel. Nedokázal jsem přijít k důvodu, proč jsi mi to řekla až jsem se s tím jednou svěřil Hailey, která mi to ujasnila. Oba dva jsme to zkoncovali asi už před měsícem. A přesně tak dlouhou dobu jsem čekal až se mi naskytne vhodná situace říct ti přesně tato slova." dopoví svůj monolog a já přikývnu.

Po jeho slovech mezi námi zavládlo ticho. Každý přemýšlel o slovech, která teď padla a hlavně já, zvažovala všechny různé možnosti. Něco mi bránilo v tom mu odpustit a nechat to plavat. To něco, byl strach. Strach z toho, že mu v hlavě něco přeskočí a začne se chovat stejně, jako před tím.

Ale není strach právě záminka nedůvěry ve vztahu? Neměl by být vztah založený hlavně, na té důvěře?

Když nad tím tak přemýšlím, odpustila jsem mu už dávno. Právě proto mi tak moc chyběl a právě proto jsem poté přestala i ronit slzy. Bylo to zbytečné, protože nejdříve si na to musel přijít sám.

A právě to se stalo.

"Uhm.." začnu a ještě naposledy pohlédnu na tmou pohlcené město, které se odhodlaně brání tisíci světly.

"Měla bych už jít, za chvíli bude tma." pronesu po dlouhé odmlce, zatímco vstanu a oklepu si zadek od písku.

"No počkej." vyhrkne rychle a s nechápavým výrazem se postaví zpět na nohy.

"To je vše?" nechápe a já se ušklíbnu.

"Čekal jsi něco jinačího?" zajímám se, i když je mi to zcela jasné.

Jeho výraz se změnil na naprosto zoufalý. Pohazoval kolem sebe nepochopeně rukama a snažil se mi naznačit něco, co se neodvážil říct nahlas. Nakonec si zajel rukama do vlasů, kde se za ně tahal.

Jemně jsem se ušklíbla a přešla k němu co nejblíže to šlo.

"Už dávno ti bylo odpuštěno. Čekala jsem jen na tebe a na to, až ti to dojde." pronesu jemně a na jeho tváři se opět projeví nespočet emocí.

Nakonec tam zbyde jen štěstí. Vypískne jako malá holka a samou radostí mě silně obejme a párkrát se i se mnou v náručí otočí.

"Prr.. Prr.. Brzdi trochu." stopnu ho, jakmile se chystá vlepit mi pusu.

Z jeho tváře ihned spadne ten veselý úsměv.

"Neměli bychom na to jít pomaleji? Nerada bych naše chyby a uspěchanost opakovala." pronesu s klidem, i když už několik měsíců netoužím po ničem jiném, než jsou jeho rty na těch mých.

"Jo.. Asi máš pravdu." přizná nakonec a lehce si odkašle.

"Můžu tě aspoň doprovodit?" nadhodí a já se pousměji.

"Budu jedině ráda." zaculím se a propletu si s ním prsty. Ihned mým tělem projede příjemný pocit, jakmile se má ruka dotkne té jeho.

Společně se vydáme vstříc nočním ulicím Hollywoodu směr můj hotel, zatímco jsme si oba v tichosti užívali tu radost z toho, že jsme si to konečně ujasnili.

Jakmile jsme se objevili před mým hotelem, zastavíme se kousek dál od vstupu a pohlédneme každý tomu druhému do očí.

"Tak.. A jsme tady." vydechnu potichu lehce nervózně. Je to zvláštní pocit..

"Uhm." přitaká, zatímco si mě prohlíží.

Zhoupnu se na patách, než se odhodlám k němu natáhnout pro pusu na rozloučenou.

Jakmile se však mé rty dotknou těch jeho, nedokážu odolat pokušení nepřestat. Až tak moc byly jeho rty dobré. Tak měkké, jako dva navlhčené polštářky. Přesně takové jaké si je pamatuji.

Ani jeden z nás nedokázal přestat a bylo nám úplně jedno, že nás může kdokoliv spozorovat. Teď jsme existovali jen my a náš vesmír, nic víc.

Kašlu na umírněnost. Co se stalo, stalo se. Jsme ponaučení.

"Nechceš jít přece jenom nahoru?" navrhnu nakonec, když své rty konečně odtáhnu od těch jeho.

"To bych asi mohl." utrousí s lehkým úšklebkem.

Ještě nakonec mu vlepím jednu letmou pusu a poté ho nedočkavě za sebou táhnu do hotelu.

U dveří do mého pokoje se zastavíme, abych dokázala odemknout. Jakmile se ale objevíme uvnitř, ani jeden na nic nečeká a já už jsem přišpendlená na protější zdi.

Mým pokojem se ozývají naše tichá sténání, zatímco si užívám jeho dokonalých pohybů, které mi tolik scházely.

Nic na světě nebylo tak dobré, jako tento večer, který jen tak neskončil za pár minut. A právě tato noc, nám změnila život. Tentokrát už od základů.

Taaak.. A je to konečně tady!
Poslední kapitola tohoto příběhu! ❤️
Teď už zbývá jen Epilog a bude konec!

Chtěla bych Vám moc poděkovat za podporu jak hvězdičkami, tak komentáři. Jste opravdu úžasní! Moc si toho vážím, je to pro mě takový hnací motor, který mi dodává tu nadšenost do pokračování v psaní, protože jinak bych to už dávno vzdala někde na začátku 😁😂❤️

No nic, nebudu Vás nadále nijak zdržovat, děkuji, že jste si přečetli poslední kapitolu tohoto příběhu, ohodnotili a nakonec se dostali až sem 💖

Přeji hezký zbytek dneee,
Vaše Sweeaty_ 💖❤️