Nervozita naplňovala celé mé tělo, zatímco mi maskérky upravovaly vlasy a makeup.

Sem tam jsem se zasmála vtipům od holek, které se stejně jako já, snažily zbavit nervozity.

Naše osudové chvilky se pomalým tempem jistě blížíly. Nepomáhal nám ani fakt, že jsme se v této branži pohybovaly celý náš život, i tak to totiž pokaždé bylo jako poprvé.

Nádech, výdech. Řekla jsem si v duchu, když jsem se prohlížela v zrcadle.

Poté jsem na chvíli zavřela oči a snažila se vzpomenout si, kdy naposledy jsem byla naplněna odvážností s zcela prázdnou myslí.

•
Bylo tomu tak v podvečer posledního dne mého volna s rodinou, kdy jsme se z dlouhé túry všichni vrátili zpět na chatu.

Zatímco se ostatní skvěle bavili, já přemýšlela jak své matce sdělit, že budu muset z rodinné dovolené opět nutně odjet dříve, protože.. práce.

Překvapivě to ale vzala s klidem a já byla šťastná, že jsem nic nezkazila. V tu chvíli mě už nic netrápilo, tedy až na jednu věc, která mi nakonec i nedala spát.

Jak je to mezi námi s Justinem? Kladla jsem si tolik otázek ohledně jeho osoby a nás dvou.

Mohli bychom být vůbec pár? Skrčila jsem nad tím obočí.

Miluje vůbec Hailey? Nebo se mě snaží jen dostat do stavu žárlivosti? Tolik nám to spolu slušelo, nebo to aspoň tak tvrdili ostatní.

Byla jsem s ním spokojená, ovšem byl on spokojený se mnou? Scházelo mu něco, že si našel jinou? Nebo mu to mezi námi už zkrátka lezlo na nervy?

Spousta takových otázek mi nedalo spát a tak jsem se do brzké ranní hodiny jen tak převalovala v posteli a nemohla usnout, i když jsem byla vyčerpaná.

Nakonec jsem to ale opět vzdala, stejně tak jako tomu bylo i nedávno a dala se do pohybu.

Oblékla jsem si slabý, ale jemný svetr a potichu došla až do přízemí, kde jsem si v kuchyni začala chystat teplou sladkou čokoládu.

Dala jsem jí do většího hrnečku a spokojeně zamířila do obýváku. Byla jsem tak zahleděná do čokoládové pěny, že jsem si nevšimla osoby sedící ve stínu tmy.

Samozřejmě, jakmile jsem zvedla oči od hladiny čokolády, celým mým tělem ihned probleskl strach z stínu osoby, sedící přede mnou.

Jak ironické bylo, že to byla zrovna osoba, nad kterou jsem tak bedlivě přemýšlela celý večer místo spánku.

Zamračila jsem se, ale poté nahodila lhostejný výraz a sedla si na své oblíbené noční místo na sedačce.

"Měl jsi opět hlad po bujaré noci s přítelkyní?" vypadlo ze mě nezaujatě, zatímco jsem si zamýchala lahodný nápoj.

"Měl jsem hlad," začal a já jsem protočila oči.

"ale ne kvůli bujaré noci s přítelkyní." dodá nakonec a já uznale kývnu.

"Ale, ale copak? Že by byl velký Bieber odmítnut?" ušklíbnu se.

"Nebyl jsem to já, kdo byl odmítnut." pronesl tiše, jako by se snad styděl a já písknu.

"Páni. Co se stalo, že jsi odmítl sex? Není to věc, na které ti záleželo vždycky nejvíce?" prohodím ledabile s falešným úšklebkem na tváři, který se poté změní na zhnusený výraz.

"Barbaro, přestaň. Moc dobře víš, na čem mi vždy záleželo nejvíce a samým překvapením to sex teda není a nebyl." pronese klidně a opět mě donutí protočit panenkami.

"Oh, promiň. Zapomněla jsem na tebe samého." pronesu hnusně a on se postaví s očima plnýma hněvu.

"Mohla by jsi si tohle odpustit? Co ti zase přejelo přes nos? Udělal jsem snad něco?" vyjede najednou a já se zamračím.

"Opravdu se mě na to samé ptáš znovu? Kdy ti to už konečně dojde?" nenechám se vyvést z míry, což ho přivádí ještě k většímu šílenství.

"Znovu? Nepamatuju si, že by jsme o něčem takovém spolu ještě mluvil a navíc.. Co mi má dojít?" nechápe a rozhazuje kolem sebe zmateně rukama.

Jen se ironicky uchechtnu a pokroutím nad ním hlavou.

"Stále jsi to nepochopil." odpovím klidně a kousnu se zevnitř do tváře.

"Co jsem nepochopil?" nechápe stále v naštvaným postavení.

Společně s hrnkem se postavím a o krok od něj odstoupím. Povzdechnu si a pohlédnu ven z okna.

"Tak jsem, kurva, nepochopil?!" zařve netrpělivě a bouchne do stolu, přičemž mě donutí se rychle otočit a spatřit ho pohledem.

"Mohl by jsi se konečně začít chovat jako dospělí a přestat vyvádět jako malé dítě?! Sakra Justine, je ti 24 let a stále nic nechápeš. Prober se a konečně otevři oči, protože za chvíli bude pozdě." zařvu na něj šeptem teď už naštvaná.

Doufám, že tím jeho výjevem nikoho nevzbudil. Nevím, jak bych to někomu vysvětlovala.

"A ty by jsi se konečně mohla přestat jako nějaká němá dáma a konečně říct, o co ti jde? Protože vy ženský, jste pro náš mužský mozek zkrátka nepochopitelný a my potom nevíme, co si s tím počít. Takže mi tu přestaň dávat moudra a zkrátka to vyklop." zamračí se, stejně jako já.

"Tak takhle by to nešlo. Už nenechám na sebe stále něco házet, to ty jsi ten, který by si měl sednout sám se sebou a uvědomit si, co jsi udělal nejen sobě, ale i mě a konečně si uvědomil, jak to všechno vlastně chceš, aby pokračovalo, protože já, věčně čekat nebudu a tohle," rozhodím rukama kolem sebe a dále pokračuji.

"je unavující." dokončím a vydechnu.

"Ahaa.. Takže já už chápu, o co ti jde. Ty jen zkrátka žárlíš." ušklíbne se a já se zamračím.

Po chvíli mi ale dojde, že je to vlastně pravda.

"Ano žárlím, i když bych neměla, protože po tom všem, co jsi mi udělal, jsem se na tebe a naší společnou budoucnost ve snu měla vybodnout a najít si jiného." přiznám nakonec.

"Jenže?" zeptá se a já se zamračím.

"Jenže jsem blbá a nedokážu si říct, že se mi má láska zkrátka nijak nevyplácí, protože ty jsi hňup a každou možnost akorát zadupeš do země." odpovím mu stroze a právě v ten moment jsem v sobě nacházím odvážnost s zcela prázdnou myslí, protože právě v tento moment jsem si řekla dost. Teď jsi přednější pouze a jenom ty.

"Miluješ mě?" zeptá se najednou, jako by to snad nevěděl.

"To už je teď jedno, nemyslíš? Jsi šťastný, se svou přítelkyní a já si to teď konečně dovedla přiznat. Už ze sebe nadále nebudu dělat vola, jen aby ses ty mohl bavit. Budu teď pracovat jen a pouze na sobě a své kariéře, tak snad mě to zbaví myšlenek na tebe." přiznám a zahlédnu, jak se nadechuje k nějaké odpovědi.

Proto se také rychle ujmu slova, než to stačí sám, zatímco pomalu mířím ke schodišti.

"Sbohem Justine." pronesu tiše, ale i přesto mě dobře slyší.

Zatímco stoupám tiše po schodišti, zaslechnu jen jeho tichý vztek, který dává znát tichým boucháním do všeho, co se naskytne.

Ten večer jsem nakonec usnula s čistou hlavou ihned, jakmile jsem svou čokoládu dopila v poklidu mého pokoje.
•

Oči opět otevřu a pousměji se na sebe do zrcadla, kde na mě hledí nejen pár mých modrých očí, ale také jedny další, které patří mé nové ryšavé kamarádce, Alexin Graham.

"V pořádku?" zajímá se a já přikývnu.

"Fajn. Tak se pojď fotit! Už na nás všichni čekají." usměje se najednou od ucha k uchu a ihned mě vytáhne na nohy.

"Barbaro, pojď za námi!" vyjekne veselá Jasmine, která je úplně nadšená a společně s ostatními se pohybuje před fotografy, aby bylo spousta fotek pro zveřejnění před tím, než se Fashion Show bude vůbec vysílat.

S úsměvem na tváři a černým županem přes stejnokrojové spodní prádlo se postavím k nim a zapózuji.

"Všechny řeknou: Victoria's Secret!" vypískne Alexina a jakmile nám fotograf ukáže, všechny najednou vykřiknem.

"Victoria's Secret!"

Ouky douky 😁
další kapitola by měla být na světě 😊
Snad se líbila 💕 omlouvám se za zdržení, ale však mě znáte ❤️
Už zbývá jen opravdu pár kapitol do konce a mě se loučit zkrátka nechce, no nevadí, jednou to přijde 🤷🏻‍♀️😅

Přiznám jen, že po tomto příběhu si dám nějakou tu přestávku 🙏🏻 zatímco se budu věnovat Selekci, zamířím i k dalšímu příběhu, na kterém už nějakou tu dobu pracuji v tajnosti a který tentokrát nebude žádná Fan Fikce, ale konečně SNAD čistá romance 😊❤️

Tak snad se máte na co těšit a přeji příjemný zbytek dne!
Vaše Sweeaty_ ❤️