Předem bych se chtěla omluvit, že jsem kapitolu nestihla publikovat v čas, ale už ji tu máme, tak snad se bude líbit 😊💕

''Co tu sakra děláš?'' ozve se mi za zády nepříjemně a já se ani nechci otočit.

''J-já.. Omlouvám se.'' začnu rozrušeně, protože jsem se snažila co nejdříve vzpamatovat a zahnat brek, který mě tlačil v krku v podobě nepříjemného knedlíku.

Otočila jsem se zpět na zamračeného Justina, jehož pohled zjemněl, jakmile zahlédl mé slzy v očích.

''Hledala jsem jen Hailey. J-jedu s dětmi na výlet, t-tak mě napadlo jestli by nechtěla jet s námi.'' pokračuji dále. Zvednu zpět vázu na své místo, zatímco polikám slzy ochucené mými city k němu.

''Jistě, pojedu ráda.'' ozve se odněkud její hlas a všichni se za ním otočíme.

Až teď si všimnu, že za Justinem, který stojí přímo přede mnou, stojí ve dveřích od vedlejší místnosti Jeremy a u dveří vedle, které jsou teď otevřené dokořán, stojí Hailey. 

"Dobře, tak já půjdu. Tak za půl hodiny u auta." pípnu a chci odsud co nejrychleji zmizet. 

Ovšem Justin to jen tak nenechá a přijde za mnou až do mého pokoje. Nezapomene za sebou zavřít dveře, což mě překvapí.

"Já myslel, že tvým autem odjely holky do města." začne a já se v podvědomí plánu do čela. Ajo.

"Uhm.. To nevadí, půjčím si auto rodičů." myknu rameny a chci od něj odejít, ovšem jsem opět zastavena.

"A nechceš abych jel s vámi?" nabídne se.

Vidím v jeho očích prosbu. Znovu. Znovu chce zachránit. Já to ale udělala naschvál. Vždyť nemůže stále utíkat před problémy. Jen ať se jim postaví čelem jako dospělý muž a né jako děcko.

"A víš, že ani ne? Jen si tu vyřiď své problémy. Děti a ani Hailey nemají za potřebí něco takového poslouchat. Justine.. Měl by ses konečně vzpamatovat a chovat se jako chlap, ne jako děcko." pronesu vážně a v jeho očích se objeví překvapení.

Zničehonic znervózní a podrbe se na zátylku. Ví moc dobře, že mám pravdu. Ovšem neví, co mi na to má odpovědět.

"Tak si vem aspoň moje auto." poznamená nakonec a vytáhne klíče od jeho auta z kapsy.

"Dobrá.. Tak, děkuju." přiznávám, že jeho auto je opravdu dělané pro převoz malých dětí i bez toho, aniž by musely mít autosedačky.

Převezmu si od něj klíčky a poděkuji mu. Opět se mi zahledí do očí a já mu jeho pohled opětuji.

Než si stačím všimnout, že se naše obličeje k sobě pomalu přibližují, je pozdě. Znovu ho líbám, i když bych neměla.

Ovšem příjemný pocit, který projel mým tělem jako elektrický proud mě nutí udržet si jeho tělo u sebe co nejblíže.

"To já ti děkuju." řekne tiše, když jeho rty opustí ty moje a protentokrát spojí naše čela.

Zavřu oči a pomalu se snažím utlumit mé rychlé dýchání, které nezpůsobil nikdo jiný, než on.

"Budu se muset připravit." poznamenám nakonec a on si povzdechne.

"Dobře. I já bych měl jít, aby si Hailey nemyslela něco zlé.. Navíc, musím si ještě něco vyřídit s tátou." zareaguje ihned a podrbe se nervozně na zátylku. 

Pouze přikývnu a sleduji, jak nakonec plácne rukama před sebou a opustí můj pokoj. Chvíli počkám a až poté otevřu svůj šatník a něco málo si z něho na přestrojení vytáhnu. 

Do hodiny jsme už všichni kompletně připraveni a posazeni v autě. Ještě naposledy si vše zkontroluji a potom vyrazím.

Okamžitě zapnu rádio a příjemně mě překvapí, když je tam naladěná popová stanice s mou písničkou.

Zeptám se ihned všech, jestli jim tato hudba nevadí, ale jak zjistím, děti jsou do tohoto typu písniček stejně zamilovaní jako já a Hailey.

A tak náš výlet začíná opravdu radostně, když si začneme všichni i zpívat.

Naprosto si to užívám a směji se Hailey, která neumí udržet melodii a při nějakém obtížnější tónu jí hlas lehce poskočí o notu níž až přitom udělá zvláštní obličej.

Je to sice utrpení pro mé uši, ale její výrazy to opravdu zachraňují.

Začínám mít pochybnosti o mém úsudku, že by Hailey mohla být nafoukaná, ovšem mých myšlenek si po chvíli přestanu všímat a začnu si spíše užívat náš dnešní výlet.

"Kam to vlastně jedeme Barbaro?" zeptá se po hodině cesty Jazmyn, která je stejně jako já uchvácená přírodou kolem.

Překvapí mě, že i přes to, že má v ruce nový iPhone, zajímá se spíše o krajinu kolem nás, než o zajímavosti na telefonu, což mě jen usvědčí o tom, že můj nápad byl správný.

"Nechte se překvapit." usměji se do zrcátka a ona si povzdechne.

Všimnu si ale, že se usmívá stejně, jako já a tak to nadále neřeším a soustředím se na poslední kilometry cesty před námi.

***
"Děkuji Ti moc, že jsi mi navrhla tento výlet a vlastně i za to, jak se snažíš, aby mě děti měly rády." změní téma Hailey, když jsou od nás děti vzdálené a fotí se na kopci, na který jsem je vytáhla.

"Nemáš za co. Jsem ráda, že je Justin šťastný, tak se snažím aspoň pomoct." pousměji se a pokračují v chůzi.

"Víš, že tě vlastně obdivuji?" pronese zničehonic a zastaví se.

"Co tím myslíš?" nechápu a pozastavím se krok před ní.

"No víš.. Není tajemství, že jsi s Justinem něco měla. Jistě jste se měli rádi a nejsem blbá, abych neviděla, že k němu stále něco ještě cítíš. Nezazlívám ti to nebo tak." dodá rychle poslední větu, když zahlédne, jak se nadechuji pro odpověď.

"Spíš naopak. Nechtěla bych ti nějak ublížit, ale kdybych Justina nemylovala, dávno bych tu nebyla." smutně se na mě pousměje a já s přikývnutím pohlédnu na své boty.

Chci tohle poslouchat? Proč jsem jí s sebou vlastně brala?

"To jsem ale odbočila. Chtěla jsem tím říct, že i když podle mého trpíš, snažíš se, aby byl šťastný i přes to, že na tebe ušil boudu. A za to tě obdivuji. Nedokážu si představit, jak bych v takové situaci reagovala já, ale až takhle příjemná, bych rozhodně nebyla." záření se na mě a já se lehce pousměji.

"To si dovedu představit." zažertuji, ale poté mi dojde, že jsem to vlastně myslela vážně.

"Takže kámošky?" pousměje se a natáhne ke mě ruku.

"Kámošky." věnuji jí pousmátí a její ruku ihned přijmu.

"Barbaro! Pojď se s námi vyfotit!" Zvolá na mě Jazmyn a já za jejím hlasem ihned otočím hlavu.

"Hned tam jsem zlatíčka!" zvolám za ní a jakmile se pousměji na Hailey, zamířím za dětmi.

***
"Je hezké, že máš s dětmi takový vztah." začne Hailey po několika minutách cesty, kdy děti v pohodlí sedaček zapadly do kouzelné říše spánku.

"Jo.. Jsem za to ráda. Miluji je a oni mi to vrací stejnou měrou. Jsou úžasní." usměji se a ona přikývne.

"To opravdu jsou. Děkuju moc za to, jak mi s nimi pomáháš." začne znovu. Pouze přikývnu a dále hledím na cestu.

Proč to vlastně dělám? Co z toho mám? Proč se nestarám sama o sebe tak, jak by to udělala každá?

"Proč jsi mě vlastně vzala s sebou?" načne mou myšlenku a já neodpovídám.

"Promiň. Nechci být nepříjemná.." pronese nakonec a v periferním vidění zahlédnu, jak se radši podívá ven oknem.

Všude kolem nás už je krásná příroda pokryta tmou, ale i tak mě to všechno kolem fascinuje. Kdybych uměla malovat, hned bych si to zaznamenala, ale bohužel.

Domů dorazíme přesně včas, protože jakmile Justinovo auto zastaví na svém místě, v kabelce se mi rozbrní mobil příchozího hovoru od Pattie.

Típnu jí to i když vím, že o nás má jistě strach a poté se odpásám.

"Děti, je čas vstávat." ozve se Hailey a pousměje se na ty andílky.

Jazmyn unaveně zvedne hlavu a pracně otevře oči, aby se přesvědčila, že jsme opravdu zpět u chaty.

Ještě celá rozespalá se odpásá stejně jako my ostatní a vyjde ven z auta.

S Jaxonem Hailey in hlas ani nehnul. Tak jsem to zkusila já, ale i tak to nezabralo. Jen se trochu pohnul a spal dále.

Jen jsem se nad tím lehce zasmála a vzala si ho do náruče.

"Nechceš s ním pomoct?" zeptá se Hailey, ovšem v tu chvíli se o to zlatíčko nechci s nikým dělit a tak jí rychle, ale slušně odmítnu.

"Ne díky, já to zvládnu." odpovím a ještě rychle zkontroluji, jestli mám všechno a auto je zamčené.

Vše je v pořádku a tak se vydám do domu za ostatními. Jakmile tam dojdu, slyším Jazmyn jak vychází poslední schod a Hailey, jak se zdraví s Justinem.

"Drahoušku, tak tady jsi. Už jsem začínala mít starosti." vyjde zpoza rohu Pattie, jakmile zaslechne zavření dveří.

"O nic se nemusíš bát Pattie. Vše je v pořádku." pousměji se na ní a ona se zaculí při pohledu na spícího Jaxe.

"Není těžký? Ukaž, já ho odnesou nahoru." pronese najednou a já až moc rychle zareaguji.

"Ne to je dobrý Pattie. Postarám se o něj." odpovím rychle a ještě k tomu uhnu stranou aby neměla možnost mi ho sebrat.

Až po chvíli mi dojde, jak divně to vypadalo. Najednou si všimnu, jak je Pattie překvapená a Justin s Hailey též.

"Uhm.. Běž si odpočinout Pattie, jsi s dětmi každý den. Dneska je mám na starosti já." zamluvím to a jí se na tváři objeví lehký úsměv.

"Tak... Dobře. Fajn. Tak děkuju." zakření se a nakonec se s radostí vrací zpět do obýváku.

Na nic nečekám a odcházím ihned, jakmile se ke mě Pattie obrátí zády, abych nemusela čelit Justinovi či Hailey.

Nechci, aby viděli můj úlevný výraz, když to Pattie přijala s takovou grácií.

Rychle tedy vyjdu schody s Jaxem v mém náručí a vcházím do pokojíčku, kde už unavená Jazmyn spí.

Pousměji se nad tím, jak oba dva jsou zlatí a malého Jaxe přenesu k té samé posteli, kde leží Jazmyn.

Potichu ho převléknu do pyžama a zabalím do druhé deky. Ještě chvíli koukám na jeho spící obličejík Jezulátka, než se rozhodnu se vydat do svého pokoje.

Když už jsem kompletně čistá a převlečená - připravená tak akorát do postele, někdo otevře dveře od mého pokoje a tím si vyslouží mou pozornost.

Čekala jsem kohokoliv, ale ne ospalého blonďatého nadílka, který sotva dosáhnul na kliku.

"Můžu spát s tebou?" promluví ospalé, zatímco si roztomile mne oči.

"A pročpak nechceš spát s Jazmyn v pokojíčku?" zeptám se a přejdu k němu.

"Když já bych chtěl spát s tebou. Maminka je dole a směje se s tatínkem a Justin je v pokoji s tou holkou." zabručí Jaxon a já si povzdechnu.

"Tak ti aspoň nebudu sama." vydechnu nakonec a on se pousměje.

"Šupitej do postele." řeknu mu a on se do ní rychle skočí.

Zavřu za ním dveře a pomalu přejdu k posteli, do které se nakonec zachumlám a Jaxona si k sobě přivinu.

Ještě mu stačím vlepit pusu do jemných světlých vlásků, to už ale klidně oddechuje.

Zachumlám se tedy a s vdechováním dětské vůně usínám.