Opožděně si dodávám sobě i Justinovi dárek k narozeninám ❤️ tak snad se Vám bude líbit ❤️

Když jsem se sebou spokojená a uklidněná, že nikdo nic nepozná, odemknu dveře a pohlédnu vstříc oříškovým očím, které jsou ztracené stejně, jako ty moje.

Těžce polknu a přejdu pokojem k posteli u které se válí mé legíny. Rychle si je obléknu bez pohledu na Justina, jehož pohled na sobě po celou tu dobu intenzivně cítím.

"Nekoukej tak na mě, nebo ta dotyčná bude později žárlit." promluvím jako první, lehce překvapená svou kuráží.

Justin je též překvapený, ihned to ale zakryje za lehký smích, který je lahodnou písní pro mé uši.

"No snad nebudeš žárlit spíš ty." zažertuje a já se pousměji ikdyž se mě to lehce dotklo. Tak samozřejmě, že budu žárlit.

Justin byl můj přítel a teď je můj ex. Prožila jsem si s ním opravdu moc věcí, které nás spojují. Mé city k němu se jen tak, ze dne na den zkrátka nevypaří.

"Budu se snažit to před ní skrýt." zažertuji a zakryji si laškovně oči s úsměvem na rtech.

Zaslechnu, jak se Justin zasměje a ihned své ruce nechám spadnout podél mého těla. Chvíli na něj jen tak hledím, jak s lehkým úsměvem na tváři kouká všude kolem a nad něčím, dle mé intuice, přemýšlí.

"Děkuju." vypadne ze mě nakonec při sklopení zraku k zemi.

Můžu se snažit sebevíc, ale věc, kterou jsem teď udělala jen pro své potěšení byla opravdu strašná. Moc dobře jsem věděla, že je Justin zadaný, ale i tak jsem mu dovolila nechat se svést a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Kdybych jen nemyslela sama na sebe.. Vím, že toho Justin nelituje, protože to by se choval jinak. I tak si to ale v podvědomí vyčítám a právě to mě donutilo sklopit zrak k zemi.

"Za co?" zaslechnu v Justinově hlase náznak nepochopení.

"Za všechno i za dnešní ráno. Taky se omlouvám, že jsem ani jednoho z nás nezastavila i když jsem to udělat měla." pronesu tiše a zavřu oči, jakmile zaslechnu pohyb jeho těla mířícího ke mě.

"Lituješ toho?" zeptá se a sama jsem překvapená, jak blízko mě opět je.

Zvednu hlavu a ihned, jakmile otevřu své oči, se mi naskytne obraz jeho obličeje přímo před tím mým.

Upřeně mi hledí do očí a já do těch jeho. Přemýšlím nad tím, co mu odpovědět, ale dlouho neváhám a rychle odpovídám.

"Ne Justine. Nelituji našeho činu, bylo to neuvěřitelné. Oba jsme potřebovali upustit páru, jsme kamarádi, tak jsme si zkrátka pomohli.." pokrčím nad tím rameny i když tomu sama nevěřím.

"Ale.. Už by se to asi stát nemělo. Přece jenom jsi zadaný a já bych byla nerada, aby jsi z toho měl nějaký průšvih.. Takže tak." nahodím falešný úsměv a stále mu hledím do očí.

"Víš, že jsi anděl?" zeptá se a já ucítím lehké červenání se.

"Ále prosím tě, to si říkej té, která přijede. To ona by to měla jistě slýchat. Ne já." zasměju se a mluvím při odchodu.

Jakmile to dořeknu, stojím na chodbě a mířím si to dolů do kuchyně kde už je pěkné rušno po ránu.

"Dobré ráno." pousměji se na každého v kuchyni a na oplátku získám jejich ranní pozdrav.

"No copak to tu máš dobrého." pousměji se na umazaného Jaxona, který se doslova cpe něčím sladkým.

"Lívance s nutelou a šlehačkou. Chcéš?" odpoví mi ihned šťastně a nabídne mi upatlanýma rukama právě dozdobený lívanec s snad tunou šlehačky. 

''Ne děkuju zlatíčko. Jen si ho hezky spapej.'' zasměji se nad jeho roztomilostí, pohladím ho po hlavičce a dojdu do kuchyně, kde najdu Jazmyn s mou mamkou. 

''Dobré ráno, děvčata.'' nahodím úsměv a ihned mám veselou Jazmyn v náručí. 

''Ty jsi včera večer usnula dřív, než my.'' vysměje se mi, jakmile opustí prostor mé náruče. 

S úsměvem nad tím protočím očima a pokrčím rameny. 

''Byla jsem zkrátka až moc unavená. Stane se.'' obhájím se a poté se otočím k lince, abych mohla dát vařit vodu. 

''Nevadí. Justin tě poté odnesl aby jsi nemusela spát s námi, protože Jaxon hrozně kope ve spánku.'' zasměje se a já se pousměji, protože při vzpomínce na včerejší noc a scénku s Justinem, kdy jsem si já hloupá myslela, že je to jen sen, mi překážela v náladě k tomu, abych se upřímně s ní zasmála. 

''Dáš si čaj, čokoládu nebo už něco máš?'' zajímám se když nevím co dál a tak sáhnu do skříňky s hrnky. 

''Já už mám čokoládu, ale děkuju.'' pousměje se na mě a tím mi ukáže na obzor její sladké ďolíčky ve tvářičkách. 

''Jezus mankote ty máš ale úžasně roztomilé ďolíčkyy.'' vyhrknu ihned a zatahám jí za obě tváře, což jsem já, jako malá, úplně nesnášela. 

Jazmyn se však šklebí a culí celou tu dobu. Když poté pustím její tváře, začne si je mnout o ramena kvůli tomu nepříjemného štípání, které si ještě doteď živě pamatuji. 

Chvíli jen tak klečím před Jazmyn, která se na mě culí a celou tu dobu mi vypráví, jak své ďolíčky nemá ráda a že není vůbec roztomilá. Ovšem já mám úplně jiný názor. Jak tak na ní koukám, vypadá úplně jinak, ale přitom úplně stejně jako Justin. 

Má stejné grimasy při povídání, používá podobné chytré řeči, ovšem přednese je jinak než drzý Justin. Když tu teď tak na ní hledím, uvědomuji si, že ona je ten přesný typ dívky, která bude v budoucnosti jistě velmi úspěšná a to nejen díky jejímu jménu a vzhledu, ale i chytrosti. 

''Copak to tu vyvádíte?'' zaslechnu milý hlas usměvavé Pattie, která vešla do kuchyně. Ani jsem si nevšimla, že má mamka odešla. 

''Niic. Bavíme se o tom, že se Barbaře líbí mé ďolíčky.'' usměje se Jazmyn a já následuji její šťastný výraz. 

''No vidíš to sluníčko. Já ti říkala, že jsou úžasné.'' pronese mile Pattie a pohladí Jazmyn po hlavě. 

''Uhm.. Nic. Jdu se najíst.'' Jazmyn nad tím protentokrát jen mykne rameny a vypaří se z kuchyně dřív, než stačíme nějak zareagovat. 

''Je úžasné jak dokonalý vztah s těmi dětmi máš. Budeš jistě dobrá máma.'' pronese zničehonic Pattie a já se zarazím. 

Mé překvapení se v mé tváři nejspíše podepíše víc, než jsem počítala a tak se Pattie rychle pustí do rozkecávání. 

''Ne neboj. Na nic nenarážím, jen mi to přišlo na mysl.'' lehce se uchechtne a snaží se zjednodušit situaci. 

''Pattie, neber mi to za zlé, ale... Já se k Justinovi už asi nevrátím..'' řeknu a nervozně se podrbu za krkem. 

Netuším, proč mi zrovna teď přišlo důležité jí to říct, sama jsem si to ještě nepřiznala, ale bohužel, vyšlo to ze mě dřív, než jsem se nad tím pokusila vůbec zauvažovat a bylo to tu. Krutá pravda, kterou si ještě nikdo z našeho okolí nechtěl připustit k srdci.  

Pattie se mými slovy zdá být zaražená, sama jsem se této chvíle nevědomky obávala a bum. Najednou byla tady. Nejsem si jistá, jestli Pattie něco ví o nové přítelkyni Justina, předpokládám že asi ano, ale i tak nechci pro jistotu nic prozrazovat. Nerada bych to totiž byla já. To už není můj píseček a já tu nikomu nebudu dělat vola. 

''A-ale.. C-co se stalo? Ne takhle. Bože.'' kobrtá, neví, co má říct či jak má zareagovat, aby mě od sebe neodradila. 

Úplně mimo z mého prohlášení se jednou rukou chytne za kořínek nosu a chvíli se zavřenýma očima přemýšlí. Snaží se vše vstřebat a zůstat klidná. Já si zatím zaliji a osladím kafe. 

''Barbaro, to mi budeš muset vysvětlit. Justin mi totiž nechce nic říct a já ještě pořád nechápu, co se mezi Vámi stalo. Nemusíš mi to vyprávět do detailů, jen kousek, abych to aspoň trochu pochopila, protože je to-.'' zní velice zoufale, ovšem nenechám jí doříct myšlenku a neslušně jí skočím do řeči. 

''Pattie, já bych ti to tak moc ráda vše vysvětlila. Ovšem obávám se, že já nejsem ta správná osoba. Měla by sis promluvit s Justinem, protože.. Nechci říct, že za to může on.. Spíš jen, že ti to vysvětlí líp než já. A vlastně.. Já bych toho asi taky úplně nebyla schopna.'' přiznám jí. 

Kulí na mě ty své modro-šedé oči, které jsou úplně rozdílné od těch Justinových. Vidím v nich zmatek, smutek a nepochopení. Chvíli na sebe jen tak hloupě civíme a než stačí nějak zareagovat, celým domem se ozve Justinův veselý hlas. 

''Mami, tati! Pojďte prosím všichni sem! Do obýváku!'' Pattie těžce vydechne, otře si své ruce do kalhot a bez dalšího slova opustí kuchyň. 

Povzdechnu si a protřu si obličej jednou rukou. Tak tohle bych měla.  Nějakou tu chvíli jsem sama v tichosti v kuchyni opřená o linku s zavřenýma očima. Sem tam zaslechnu ruch vycházející z obýváku a než se rozhodnu se tam vydat, u východu z kuchyně mě zastaví mamka s zvláštním výrazu ve tváři. 

''Barbaro, asi by jsi do obýváku jít neměla.. Uhm.. Nebo asi spíš jo. Jen ti doporučuji nejančit a neřešit to. Nechat to být, protože to nemá cenu. Pokud budeš chtít odjet, kdykoliv máš možnost. S tatínkem se nebudeme zlobit. Spíš naopak, dobře?'' pousměje se na mě, zatímco na ní nepochopeně hledím. 

''Mami, co se stalo?'' nechápu a chytnu jí za ramena. Jen sklopí hlavua řekne mi, abych šla do obýváku. 

A tak se tam tedy vydám s horkým šálkem kafe a nepochopeným výrazem. Moje mamka se ihned uklidila nejspíše do svého pokoje, což jsem nechápala ještě víc. Pochopila jsem však ihned, jakmile jsem došla do obýváku, kde všichni stáli v kroužku. 

Nahlédla jsem dovnitř a všechny oči se upřely na mou maličkost. 

''Barbaro!'' zaslechnu Jazmyn, jak na mě zavolá s následovným utěšováním Pattie. 

Nic nevnímám a cítím se jako Popelka na bále. Nebo spíše jako její sestry, když hleděli na jejich milovaného prince, jak tančí přímo před nimi s neznámou. A to byl ten důvod, proč tento dům najednou utichl a byl zahalen do šera nepochopenosti. 

V čele obýváku, přímo přede mnou totiž stál Justin, ruku v ruce s blonďatou modelkou mě dobře známou. Její slavný otec jí všude prosadil a tak je všude známa. 

Osobně jí neznám a soudit jí nechci, už teď mám ale jasno. Někde tam uvnitř mě, jí bohužel nemám ráda. A to může vypadat sympaticky jak chce. 

''Barbaro, tohle je Hailey. Hailey Baldwin. Moje přítelkyně.'' pronese zničehonic Justin a spotaví mě do těžké situace ze které je těžko úniku. 

Pravda, mohla bych teď zbaběle shodit ocas a jednoduše odejít a schovat se, jako to udělala moje matka. Avšak já jsem na to až moc hrdá, a tak udělám krok a za ním hned další, abych se k nim dostala co nejblíže. 

Po krátké cestě k nim, která mi přijde jako úmorná věčnost, na sobě cítím veškerou pozornost v místnosti, včetně té, o kterou nejmíň stojím. Tak moc dobře by se ta blondýnka, která teď má propletené své hubené prsty s prsty Justina, dala ignorovat a nenávidět, kdyby byla aspoň krapet drzá jako Justin a nesympatická. 

Ona je však v této chvíli přesný opak. A právě proto jsem se v duchu rozhodla udělat přesně to, co jsem právě teď i udělala. 

''Těší mě. Já jsem Barbara. Barbara Palvin.'' Justinova ex. Doplním si však v duchu a mile se usměji, zatímco jí lehce vyvedenou z míry nabízím potřesení rukou. 

Tááák.. A je tu další kapitola! Konečně! 😂❤️
Snáád se líbila 😊 Budu moc ráda za Vaše komentáře plné Vašich pocitů z kapitoly, dodatků či různých dalších zajímavých věcí ❤️
Děkuju moc a přeji hezký zbytek večera,
Vaše Sweeaty_ ❤️