"Zkráceně, někoho jsem si našel." vydechne a zahledí se mi do očí.

Já však svůj pohled stočím dolů. Nějakou dobu jen tak koukám do blba, snažím se to vstřebat, pochopit a zároveň se s tím i vyrovnat a zahnat slzy.

No co.. Co jsi čekala? Že ihned jak přijede, tak za tebou bude dolejzat? Asi to jsem právě čekala no. Blbost holka! Probuď se. On má taky své potřeby, cíle a život!

"Barbaro já se-." nestihne to doříct, protože mu znovu skočím do řeči.

"Omlouvám?" doplním ho a pohlédnu mu ztraceně do očí.

Až teď jsem si všimla, že mi už nepatří. Stejně tak jsem až teď ucítila, jak mé srdce kousek toho jeho opět opouští a já zůstávám neúplná.

"Justine, ty se nemáš za co omlouvat. To já.. Za mé chování a tak. Vlastně.. Se ti ani nedivím." poznamenám nakonec a tím překvapím nejen jeho, ale i sebe.

"Pokud se máte rádi, tak vám to jen přeji." pousměji se na něj a rychle zaženu slzy.

Nesmím brečet. Nesmím brečet. Ne teď. Teď by nebyla ta správná chvíle. Dýchej. To přežiješ. Pokud bude šťastný, budeš šťastná i ty. Za něj.

Chvíli je opět ticho. Stejně jako já. Kouká na mě. Prohlíží si mě. Snaží se číst z mých očí, ale nedaří se mu to, protože se snažím.

Ihned skrývám svou bolest, která mnou projela, jakmile vyslovil tu zrádnou větu. Měla jsem s tím ale počítat. Nebude na mě přeci čekat věčně. To po něm nemohu chtít.

"Myslíš to vážně?" ujistí se.

"Uhm." zamrmlám souhlasně a aby si myslel, že to myslím vážně, obdařím ho dalším pousmátím.

"Aa.. Budeme se dále spolu bavit, ne?" zajímá se.

"Ale jistě. Přece naše přátelství nemůžeme jen tak hodit za hlavu. Myslím, že to by jsme nezvládli ani jeden z nás." zasměji se lehce, ovšem uvnitř se mi chce brečet.

Ať už jde pryč..

"Uff.. Já se bál, že ti tím nějak ublížím nebo tě naopak tolik rozzlobím, že se mnou nebudeš chtít mít nic společného." uchechtne se a dá si ruku za hlavu.

Bingo Justine. Znáš mě dobře. Né ale až tak dobře, aby jsi poznal, že máš skutečně pravdu. Protože jsi mi ublížil. Né však tak tolik, abych se s tebou přestala bavit, protože to bych opravdu nesvedla.

"Ne, ježiš." poznamenám a zvednu se.

Přejdu ke kufru a vyndám si z něho nějaké oblečení na dnešek, zatímco cítím, jak mě Justin pozoruje.

Jsme potichu a toho já využiji. Vím, že je to ode mě hnusné, ale nemohla jsem si pomoct.

Vybrané oblečení hodím na postel a ruce mi spadnou k lemu trička, které si bez váhání svléknu přes hlavu.

Cítím na sobě Justinův pohled. Snažím se ignorovat ten hloupý pocit viny a pokračuji dále.

Tričko na spaní hodím na můj polštář a natáhnu se pro podprsenku, kterou si do vteřiny zavřu a navléknu. Sáhnu po obyčejném bílém tričku a to si ihned dám na sebe.

Cítím na sobě intenzivní Justinův pohled a zaslechnu lehký sten, když se mé ruce dotknou lemu legínů.

Sednu si na konec postele,zády k němu a legíny si stáhnu. Sáhnu po čistých kalhotkách a pomalu si je začnu přetahovat přes nohy.

Když se postavím, abych jejich lem přetáhla i přes pas, ucítím jeho ruce na těch mých. Do vteřiny jsem k němu otočená čelem.

Hrudník se mi začne rychleji nadzvedávat, v podbříšku mě šimrají motýlci a rozkrok začne vibrovat.

Všechny pocity ihned zesílí na intenzitě, jakmile se jeho ruce začnou pohybovat směrem dolů a tím pádem mi pomalu, ale jistě sklouzávají kalhotky k zemi.

Vydechnu slastí, jakmile se jeho rty dotknou mé kamarádky a zajedu svými prsty do jeho hebkých vlasů.

Ucítím, jak ke mě zvedl hlavu a tak na něj pohlédnu. Jeho oči jsou zatmavené touhou, stejně tak, jako ty moje.

"Tohle se nikdo nikdy nedozví. Slibuješ?" šeptne zatímco si mě prohlíží.

V tuto chvíli bych mu odsouhlasila cokoliv. Byla jsem pod vlivem. Pod vlivem jeho dotyků a mého chtíče.

"Slibuji." šeptnu mu odpověď a ihned se prohnu pod intenzitou uspokojování, do kterého se Justin okamžitě pustil.

Netrvalo dlouho a Justil mě chytí kolem boků a hodí zpět na postel. Zatímco já ležím s nohami do stran, Justin se k nim sklání a mě přivádí do mdlob slasti.

Laskal a líbal mě na mým nejcitlivějším místě, zatímco jsem se snažila tlumit svoje vzdychy do polštáře.

Pokud se to nikdo nesmí dozvědět, neměli by ani nic tušit.

"To je ono." šeptne

"Udělej se pro mě Barbaro." pronese tiše a já se neovládnu a vzdychnu.

Ten zvuk Justina donutí na chvíli zvednout hlavu od mého klína a slastně přivřít oči. Všímám si maličkostí, i když nejsem schopna kloudně přemýšlet.

Všímám si toho, jak Justinovo tělo reaguje na to mé a zároveň si všímám toho, jak se celkově na nás obou podepsal čas našeho odloučení. Tak moc mi chybělo jeho všechno.

"Justine.." zakňučím a on na mě pohlédne.

"Já vím, že bych neměla. Ale chci tě cítit." řeknu s pokrčeným obočím.

Jakmile to dořeknu, prudkým pohybem ho donutím si lehnout vedle mě. Poté se ihned vyhoupnu na nadvládu a pohlédnu mu do očí.

"Naposledy. Můžu?" zeptám se nervózní z jeho odpovědi.

Chvíli je ticho, což mě dohání k šílenství, protože můj rozkrok je opravdu nepříčetný. Poté ale ihned vyjeknu, jakmile se se mnou svět zatočí a já ležím opět na zádech.

Oba nestihneme nic říct, protože jakmile do mě Justin vnikne, už se nejde soustředit na nic jiného, než na naše utěšování vzdychů.

Zatímco ho ustavičně tahám za konečky jemných vlasů, on má hlavu položenou vedle té mé a hrubě přiráží, což mě dohání k šílenství.

"Bože.. Tak moc jsi mi chyběla." zaskučí při další vlně orgasmu, při dalším z jeho tvrdých přírazů.

"To ty mě taky. Ani nevíš jak." šeptnu z posledních sil a ihned mi z úst unikne vzdych.

Silně se zakousnu do rtů až se bojím, že si něco udělám. Justin mi však pomůže a před celkových výbuchem všech našich emocí spojí naše rty tak, abychom oba mohli utišit náš poslední a nejhlasitější sten.

Justin se zhroutí vedle mě na druhou půlku postele a snaží se uklidnit svůj dech stejně jako já.

Až teď začínám znovu trochu logicky myslet. A až teprve teď mi dojde, jakou blbost jsem to udělala.

"Promiň." omluvím se a rychle vstanu.

Než mě stihne nějak zastavit, tedy kdyby se o to aspoň nějak snažil, zavřu se v koupelně.

Okamžitě ze sebe vše schodím a vlezu si do sprchy, kde na sebe ihned pustím teplou vodu. Postavím se pod proud a nechávám ze sebe vše pomalu, ale jistě stékat.

Slzy. Vztek. Smutek. Radost. Tíha viny. To vše a ještě mnohem více ze sebe pod proudem horké vody nechávám smýt. Zbyla už jen duše, která neví co dál.

Když už si usmyslím, že by ranní sprcha stačila, vypnu vodu, vyjdu ven z sprchového koutu a usuším se.

Vezmu si na sebe zpět to, v čem jsem sem přišla a při pohledu do zrcadla si povzdechnu. Pustím se do práce obnovení mého svěžího výrazu, protože zarudlé oči a hluboké kruhy pod očima, úplně ničí můj zdravý výraz.

Když jsem se sebou spokojená a uklidněná, že nikdo nic nepozná, odemknu dveře a pohlédnu vstříc oříškovým očím, které jsou ztracené stejně, jako ty moje.

Další lehké zašmodrchání, snad jsem Vás tím neodradila od čtení 🙈 to by mě mrzelo ❤️
V další kapitole to však bude ještě zajímavější 😁

Schválně, máte nějaký tip na novou přítelkyni Justina?😏😊❤️

Jistě pište do komentářů ❤️ jsem na to zvědavá, stejně jako na Vaše názory ❤️
Jinak přeji hezký zbytek dne ❤️❤️
Vaše Sweeaty_