''No téda... Ty sis teda přilepšila.'' Vydechla vysmívavě Stella, když jsem na ni narazila v garáži.

''Musela jsem odejít a tohle byla moje záchrana.'' Mykla jsem rameny a objala jí.

''Jak to myslíš? Byl moc hnusnej?'' Zarazila se a na kousek se ode mě odtáhla.

''Ne.. To ne. Spíš naopak, ale nechtěl mě pustit zpět do New Yorku. A vůbec.. Nechceš to probrat nahoře?'' Mykla jsem hlavou k výtahu a ona s úsměvem přikývla.

Zamknula jsem auto a vydala se společně s ní k výtahu, který nás dostal až do bytu, kde bylo úhledně uklizeno.

Když jsem se zeptala co se stalo, Stelliina odpověď byla prostá. Měla dlouhou chvíli.

Nakonec jsme spolu za doprovodu tiché hudby a červeného vína probraly snad úplně všechno, co se nám přihodilo za ten týden.

Všimla jsem si, že se mi Justin párkrát snažil dovolat, ale já prozatím neměla sílu s ním mluvit. Vlastně jsem ani nevěděla, co bych mu řekla.

Bylo to absurdní, ale je to tak.

Stella nade mnou jen kroutila nepochopeně hlavou, ale za ten týden se toho stalo tolik, že jsem z toho byla jednoduše zmatená.

Potřebovala jsem jednoduše čas. Na zpracování a seřízení si myšlenek. Na uhlazení všech problémů a na následovný odpočinek.

•••
Uběhl další týden a další měsíc byl za námi.

Zařizování, pár rozhovorů pro časopisy, focení, schůzky s Elise a následovné i šití šatů na míru pro mou maličkost na zítřejší akci.

Zítra se totiž koná 95.Výročí vzniku časopisu Vogue, který bude oslaven na Fashion Weeku v Paříži.

Hned poté, večer, bude after párty pro všechny modely a modelky, které se kdy v jakémkoliv vydání časopisu Vogue kdy ukázaly, na kterou jsem společně s Stellou pozvaná.

Dnes se tedy celý den balíme a připravujeme. Elise mi dopoledne přivezla speciálně pro tuto akci ušité šaty na míru a Stella si pro ty své musela dojet.

Ovšem Justinovo Ferrari F430 šedé matné barvy jsem jí nepůjčila, takže musela taxíkem.

Zrovna jsem přemýšlela nad tím, jak svou róbu zabalím, abych ji nezničila, když se mi rozezvonil telefon.

Bez toho, abych se podívala na displej kdo mi volá, jsem přijala hovor a ozvala se jako první.

''No konečně. Já se bál, že se už neozveš.'' Vydechl mě dost známý hlas na druhé straně telefonu a já vykulila oči.

''Justine?'' Zeptala jsem se zaskočeně a pohlédla na displej, kde opravdu bylo jeho jméno a číslo.

''Bingo. To jsem já no. Ty nebouchla jsi se do hlavy přitom, když jsi odjížděla z mého domu v nejrychlejším autě v garáži?'' Uchechtl se a já stále s vykulenýma očima přešla k oknu.

''Justine já se omlouvám. Nemohla jsem najít své klíčky, tak jsem si prostě vzala první, které mi padly pod ruku. Nevěděla jsem, že je to Ferrari a už vůbec, že je nejrychlejší v tvé garáži. Zjistila jsem to až tehdy, kdy mi zablikalo před očima.'' Mykla jsem rameny a opřela se o stěnu vedle okna.

''No to je teda skvělý.. Ale tak aspoň že se ti nic nestalo.'' Vydechl nakonec a tím mě překvapil ještě víc, než tím, že se na druhé straně telefonu ozval jeho hlas.

''Jussi, já nevědě-.''

''Nevěděla jsi, že mám o tebe starost? Že mi nejde jen o to proklaté auto?'' Doplnil mě a já přikývla.

''Popovídáme si potom. Jsi teď v bytě?'' Zajímal se a já se ohlédla kolem sebe.

''J-jo. Kde bych byla?'' Pousmála jsem se.

''Fajn. Tak já tam tak do pěti minut jsem.'' Pronesl jednoduše a ve mě hrklo.

Panebože. Vždyť je tu neskutečnej bordel! Vyjekl hlas v mé hlavě.

''Tak fajn. Zatím.'' Odpověděla jsem nakonec a típla hovor dřív, než stačil něco říct.

Mobil jsem hodila do postele a rychle běžela uklidit chodbu. Poté obývák a následovně i kuchyň.

Na špinavé nádobí už nezbýval čas, tak jsem to jen naházela do dřezu. Zrovna včas, když se ozval zvonek a já k němu přiběhla.

Nevím, jestli uběhlo pět minut, ale rychlý úklid mě unavil hned.

Udýchaně jsem přeběhla byt na chodbu k zvonku.

''Ano?'' Ozvala jsem se, když jsem zmáčkla čudlík.

''Dobrý den paní Palvin. Je tu jistý pan Bieber a tvrdí, že může jít do Vašeho bytu.'' Promluvila na mě žena u recepce.

''Ano, v pořádku. Pošlete ho nahoru.'' Odpověděla jsem a vrátila se zpět ke své práci.

Než vyjede nahoru, tak stihnu dát všechno nádobí do myčky. Pomyslela jsem si.

Tak jsem se pustila do práce. Talíře, hrnec, poklička a pár misek jsem narovnala do spodní přihrádky.

Skleničky, hrníčky a podšálky do prostřední přihrádky a nakonec příbory, které měly své vlastní místo úplně nahoře.

Rovnala jsem poslední příbory, když jsem na svých bocích zaznamenala néčí ruce, což mě vylekalo.

Samým leknutím jsem upustila poslední příbory a s vykřiknutím se narovnala.

Popadla jsem se za srdce a podívala se na toho tupce, který mě tak vyděsil.

Samozřejmě, že jsem na jeho tváři hned zaznamenala smích a musela se tomu smát také.

''Tohle už mi nedělej. Hrozně jsem se lekla.'' Vydechla jsem a bouchla ho do hrudě.

''Ale plosimtě.'' Zašišlal a objal mě.

''Ukaš mi to šrdíčko, já ti udělám mašáž.'' Zamumlal mi do kůže, když se sklonil k mému výstřihu a já se tomu zasmála.

Ovšem smích mě hned přešel, když mě na levém prsu začal líbat a nakonec mi i lehce skousl bradavku.

''Justine.. Stella se každou chvílí vrátí.'' Zavrčela jsem na něj a tiše vzdychla rozkoší.

''Tak ať se vrátí. Pošleme ji pryč znovu.'' Šepl mi do prsa.

''Barbaro! Jsem doma!!'' Ozval se jmenované hlas a já od sebe hned Justina odstrčila.

Zandala jsem si prso do podprsenky zrovna včas, když Stella vešla do kuchyně.

''Hele čí jsou ty boty?'' Stačila se zeptat a hned poté získala beze slov odpověď.

''Zdravím.'' Zašklebil se na ní Justin a ona mu mávla.

''Přijel sis pro to suprové fáro, co stojí dole v garážíš?'' Ozvala se hned.

''No.. Vlastně ne. Jel jsem kolem, tak jsem si řekl, že se zastavím.'' Mykl nezaujatě rameny.

''Tak to je dobře. Dobře se v něm vozí.'' Zašklebila se a Justin se uchechtl.

''To já přece vím.'' Řekl povýšeně a já nad ním protočila očima.

''Tak já si jdu zabalit, aby jste tu měli klid.'' Pronesla při pohledu na mě Stella a já zčervenala.

Bylo jí naprosto jasné, že nás vyrušila v nejméně vhodnou chvíli. Ovšem netušila, že já jí za to byla vděčná. Měla jsem moc práce!

''Dobrá. Třeba se ještě uvidíme.'' Mrkl na ní Justin.

''O tom nepochybuji.'' Prohlásila Stella výsměsně a zmizela.

''Ani se ke mě nepřibližuj. Mám moc práce.'' Dala jsem ruce před sebe, když Justin udělal krok ke mě.

''Ale noták.'' Pronesl frustrovaně.

''Jenom jeden úžasnej orgasmus s tebou a budu zase jako Mílius. Prosííím.'' Udělal na mě smutné oči a já ty své protočila.

''Notáák..'' Zašišlal a já se pousmála.

''No tak fajn.'' Odpověděla jsem nakonec a on nahodil šťastný úsměv.

''Ale ne tady. A budeme potichu.'' Varovala jsem ho a on přikývl.

V té chvíli by udělal cokoliv, co bych mu přikázala, jen aby si štrejchnul.

S úsměvem jsem nad ním protočila očima a s vyjeknutím jsem byla přehozena přes jeho rameno.

Po cestě jsem se lehce smála a párkrát vypískla, když mě pleskl přes zadek.

Nakonec se mnou hodil o postel, ve které na druhé půlce byly věci a Justin zamkl dveře.

Poté odhrnul všechny věci z druhé půlky postele a lehl si nade mě.

Zanechal mi pár políbení ve výstřihu, na krku a nakonec i na bradě, než promluvil.

''A teď jsi jen má. A nikdo s tím nic neudělá.''