Narazila jsem na kamennou cestičku, která vedla do lesa a tak jsem se po ní s radostí vydala.

Když jsem došla až na její konec, po celé tváři se mi rozjel úsměv.

V hlubokém, ve tmě ponořeném, lese, se doopravdy skrývalo nádherné až dech beroucí místo.

Uměle vytvořená laguna, s čistě modrou průzračnou vodou a oblázkovou pláží kolem.

Slasně jsem přivřela oči, když jsem zaplula bosými nohami do oblázků. Bylo to tak příjemné!

Najednou jsem dostala chuť si jít zaplavat. Nejdříve jsem se však porozhlédla kolem sebe a až poté se vysvlékala úplně do naha a nakonec skočila do kryšťálové vody, která mě příjemně chladila na kůži.

Mohlo být půl třetí ráno, když jsem se spokojená a s mokrými vlasy vracela zpět do chaty.

Mým jediným štěstím bylo, že kocovina je mocný vládce spánku a tak jsem mohla udělat jakýkoliv kravál a nikdo by se nevzbudil.

Druhý den ráno bylo v chatě velmi veselo. Teda jen pro mne a Cindy.

Kocovina je totiž dosti nepříjemná a i když všichni vstali až v poledne, do jednoho se drželi za hlavy a skučeli.

Naštěstí se jim ulevilo po prášcích a nějakém tom kafy, aby všichni byli čilí na dnešní zábavu.

Jak už jsem říkala, kolem chaty je spousty přírodních krás a taky několik hodných lidí, kteří nabízí za nějakou sumu projížďku na koních po okolí.

Většině se to jako plán pro naplnění dnešního dne líbilo, jen Ash a Hailey se na to moc necítili.

''Ten kůň mě určitě schodí..'' Brblala si pod vousy Hailey, když nasedala na hnědáka.

Zatímco Ash rozdýchával nevolnost.

''Ale noták. Nebuďte srábotky. Koně jsou zvířata, které vše vycítí. Jestli se budete bát, schodí Vás.'' Postrašila jsem je a Hailey se hned nevrle ošila.

Muž, který pomáhal ostatním s nasednutím a který měl být náš průvodce po dobu tří hodin v sedle se tiše zasmál, ale jinak to nekomentoval.

''Hodný koníček..'' Šeptla si spíše pro sebe, ale já ji zaslechla a tak jsem se musela smát.

Po deseti minutách jsme mohli vyrazit. Náš průvodce, kterému jsme měli říkat Mark, v rychlosti vysvětlil, jak se dosedá. Jak se kůň popohání a jak se "zatáčí".

Mě osobně to přišlo dost vtipné, protože to nejdříve vysvětloval slovy koňáka a když zjistil, že to kromě mě, Luckyho, Cindy a Neelse nikdo nechápe, začal to přirovnávat k řízení auta.

Nakonec jsme tedy vyrazili. Musím se přiznat, že jsem si nikdy nemyslela, že jízda na koních bude taková zábava.

Pro mě to byla věc zcela běžná, protože koně, byla naše rodiná tradice, ale ostatní?

Ne jednou jsem se zasmála výrazu Alissi, která svému koni vůbec nedůvěřovala a když se Haileyin kůň zastavil a nechtěl jít dál?

Franc se ze začátku vztekal, ale když jsem mu vše vysvětlila ještě jednou, ukázalo se, že mu to jde skvěle.

Ash a Stella jeli jako poslední. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo Ashovou nevolností, nebo tím, ze ani jednomu to moc nešlo.

Zatímco Alexis to začalo pomalu jit, vysvětlovala svůj postup Cameronovi.

Lucky uklidňoval Hailey a vysvětloval jí, co má dělat.

Každý měl něco na práci, včetně Franca a tak jsem přidala do klusu a zamířila na Markem, který mě po očku sledoval.

''Žiješ tu od malička?'' Zajímala jsem se.

''Jo. Je tu nádherně a i když projízďky na koních moc nevydělávají, mám se fajn.'' Usmál se a tím mi odhalil rovné zuby.

''A víte o té uměle vytvořené laguně tam u té soukromé chaty?'' Zajímala jsem se a on přikývl.

''Samozřejmě, že o tom vím. Je to v sousedství, takže jsem musel dát souhlas, aby to vůbec mohli tam udělat.'' Souhlasil.

''Takže to patří do kompletu s chatou?'' Zajímala jsem se dále a on jen přikývl.

''To je tvůj přítel?'' Mykl hlavou za nás, kde se Franc bavil s Neelsem a Cindy jela mlčky vedle nich.

''Hmm..'' Zabručela jsem souhlasně a dívala se před sebe.

''Nejeví o tebe moc zájem.. To kdybych já b-.'' Nestačil to doříct, protože jsem mu skočila do řeči.

''Ne, neříkejte to. Vím o tom sama. Jenže.. On není tak špatný.'' Pokrčila jsem rameny a otočila koně.

Počkala jsem si na Cindy a věnovala jí povzbudivý úsměv, když zvedla pohled od koně na mou maličkost.

Úsměv mi opětovala a začala se se mnou bavit o různých věcech.

Ty tři hodiny na koních uběhly jako nic a než jsem se stihla rozkoukat, pomalu jsme se blížili k farmě, odkud máme pujčené koně.

Všichni jsme za to byli rádi, protože přece jenom nezvyklost na sedlo byla dosti znát a naše zadky jsme už ani necítili.

''Auuuu.. Můj zadeeeek.'' Zaskučela Hailey a i když jsme její pocity chápali, zasmáli jsme se tomu.

•••
''Kdo se mnou zajede na nákup?'' Zvolala jsem v obýváku, když jsem tam už převlečená přiběhla.

Každý vypadal zničeně. Polovička z těch lenochů se držela za zadky a já se tomu musela jen smát.

''Já půjdu!'' Vyskočila vesele Cindy ze sedačky.

''Cameron se taky rád projede.'' Vypískla najednou Alexis.

Cam ji spařil pohledem, ale souhlasil.

•••
''Kdo si chce sednout do vozíku?'' Navrhl Cam.

Pohlédla jsem na Cindy, ale ta se smíchem zakroutila hlavou do nesouhlasu.

''Mile ráda Ti to přenechám.'' Pronesla ke mě a já mykla rameny.

Vlezla jsem si do košíku a rozesmála se nad prvním pohoršujícím výrazem nějaké důchodkyně.

Cam se rozjel košíkem do obchodu a Cindy mu šla po boku.

''Co tedy potřebujeme?'' Pronesla najednou Cindy.

''Maso. A chipsy.'' Pronesl Cam a já s úsměvem přikývla.

''Fajn. Jdu pro to.'' Mrkla na nás Cindy a vydala se do obchodu.

''A kam jdeme my?'' Pohlédl na mě Cam s úsměvem.

''My jdeme pro pečivo. Potom se stavíme pro pár přísad na špagety a pokud nás Cindy do té doby nenajde, stavíme se pro něco sladkého a hlavně kafe.'' Pronesla jsem nevzrušeně a Cam přikývl.

Zastavil uprostřed cesty a prokřupal si prsty na rukou. Znechuceně jsem se zatvářila nad tím zvukem.

''Pořádně se drž.'' Pronesl najednou a já vykulila oči.

''Cože? Camerone ať tě to ani nenapadne!'' Vyjekla jsem najednou, ale on se nad tím jen zasmál.

•••
''Tak to byly nejlepší nákupy ever!'' Vyjekl Cameron, když jsme už všichni seděli v autě.

''No tak to určitě. Běhal jsi s vozíkem po nákupáku jako blázen. Málem jsi naboural do tří regálů, schodil dvě babičky a to nemluvím o tom, jak jsi se rozmlázl u mrazáků a vozík i se mnou uvnitř jel nekontrolovatelně rychle.'' Protočila jsem nad tím očima.

Cam i Cindy se na mě podívali a po nějaké té vteřině jsme se těm všem kravinám, které jsme prováděli v tom obchoďáku, pořádně zasmáli.

''Fajn. Fuuu..'' Po nějaké době mě začalo bolet od smíchu břicho a tak jsem se svůj dech snažila uklidnit, stejně jako oni.

''A teď už jedem domů. Mám hlad a bolí mě nohy.'' Pronesla jsem a Cam přikývl.

''Rozkaz kapitánko.'' Řekl zvláštně a nastartoval.