Trvalo nějakou dobu, než Justinovi došlo, že volat mi, je beznadějné.

Jeho číslo jsem si dokonce i zablokovala, protože samu sebe moc dobře znám a vím, že ještě chvíli by se mi zkoušel dovolat a já bych ten hovor přijala.

Jenže.. Co bych vůbec od něj slyšela? Omluvu? Jeho výčitky svědomí? Nebo urážky? A proč mi to všechno vlastně tolik vadí?

Ať už mi chtěl říci cokoliv, tenkrát v parku měl prostor. A i přesto ho nevyužil. Šanci dostal, ale on ji zahodil.

A přesně z toho důvodu mi tak nějak přijde logické, mu už další šanci nedávat.

Celkem ironické je, že i když se mi snažil dovolat, chodil s Kendall Jenner.

Tu dívku? Nebo snad ženu? Budu říkat dívku, i když je dospělá. Tu dívku jsem znala jen od vidění, ale z nějakého důvodu mi přišla dost nepříjemná. A teď se mi sprotivila ještě víc. Proč? No tak to ani já sama nevím..

No nic, nechám to být a budu pokračovat dále. Justin je odteď součástí mé minulosti a já se vzad nikdy nedívám.

Jak už jsem říkala, utekla nějaká doba od mé srážky s Justinem brzy ráno v parku.

Tu dobu jsem celou strávila doma, protože jsem potřebovala přijít na jiné myšlenky.

Dnes po té době jdu ale konečně do práce. Docela se mi po tom dost stýskalo.

Dnes ale zapluji zpátky do mých milovaných kolejí. Včera mi volala má manažerka a nabídla mi nabídku, která se neodmítá.

Takže hned potom, co vyjedu od mého bytu, zamířím mezi sedmou a osmou Avenue na 205. Západní část města a zastavím na 39.ulici. 

Na této adrese stojí sedmnácti patrová budova, ve které sídlí módní značka Calvin Klein, kam právě mířím na dnešní focení.

Ale ještě před tím, si prodloužíme cestu do nejbližšího Starbucksu pro ranní kafe.

Zrovna vycházím ze dveří Starbucksu, v jedné ruce kafe a v druhé telefon, do kterého píši SMSku pro Stellu -ráno jsem totiž zdrhla bez rozloučení-.

Už mi zbývá asi metr k autu, když do někoho omylem narazím. Nebo snad někdo do mě?  Nevím, kdo je ten dotyčný, ale slyším jak můj, tak i mužský hlas.

Vidím, jak se mu mé kafe vpíjí do bílé košile a cítím, jak mi vyskakuje mobil z ruky a padá na zem.

Nevím, co mám v té rychlosti dělat dříve, než si to však stihnu rozmyslet, sehnu se automaticky pro telefon na zemi a nějak nepostřehnu, že to samé napadlo i toho muže.

Výsledkem je další naše ublížení na zdraví, když se navzájem bouchneme do hlavy. 

S tichým zaklením si přiložím ruku na čelo a s napůl vylitým kafem a bez telefonu v druhé ruce, se opět postavím.

Nešťastně, ale zároveň omluvně se podívám na toho muže. Náhle potlačím otevření pusy dokořán, když zahlédnu jeho obličej.

Ano, já vím, že se nemají lidé -a hlavně chlapy- posuzovat podle vzhledu, ale ON?

Hnědé vlasy, jindy jistě ladně vyčesané nahoru, mu nyní spadají do obličeje. Husté, stejně tak barevné obočí mu lehce zakrývá už tak ladně přivřené tmavé oči s krátkými řasami.

Tmavé strniště lemující jeho ostré rysy ve tváři dodávají jeho vzhledu mužnost a rty.. Narůžovělé polštářky, které jistě skrývají bezchybně rovné a bílé zuby.

Až neslušně dlouho jsem se na něj zahleděla a na chvíli zapomněla na tu trapnou skutečnost, že kvůli mě se mu na čele tvoří boule a že -opět- kvůli mě, má místo čistě bílé košile hnědou.

Když si odkašle, rychle přeberu otěže svých smyslů a donutím se mu podívat do očí.

Z úst mi vypadne další omluva a on jen s úsměvem nade mnou pokroutí očima.

''Už jsem Vám jednou řekl, že se nemusíte omlouvat..'' Pronese klidným hlasem, který je polechtáním pro mé uši.

''Oh.. Ano. Počkat. Fakt? Tedy.. Omlouvám se, byla jsem mimo..'' Začnu koktat jednu hovadinu za druhou a jemu se koutky rozjedou do obou stran a tím odhalí jeho zuby. Ha! Jsou bezchybně bílé a rovné! Přesně, jak jsem odhadla!

''Už bych měl jít..'' Pronese po chvíli a já ho zachytím.

''Počkejte.. Nechcete zaplatit čistírnu? Nebo novou košili? Jistě tu mám dostatek peněz.. Nebo-.'' Nestihnu to doříct, protože mi skočí do řeči.

''To nestojí za řeč. Na novou košili jistě ještě mám. Omlouvám se, že jsem do Vás drkl, ale teď už bych měl někde být. Takže mě opět omluvte, že jsem tak neslušný a nashledanou.'' Řekne rychle a pak už se ztratí v davu.

Ještě chvíli se za ním do davu zmateně dívám a v hlavě si přehrávám předešlou situaci.

Panebože, já jsem takové trdlo! Tohle se přece stává jenom ve filmech. Okřiknu se.

V tom mi ale začne zběsile zvonit telefon, o kterém ani nevím, že ho mám v ruce.

Zmateně se podívám na obrazovku a leknu se, když na něm bliká jméno mé manažerky.

Okamžitě hovor přijmu, mobil přiložím k uchu a cestou do auta zbytek kafe vyhodím do nejbližšího koše, protože mě přešla chuť.

Jakmile hovor přijmu, manažerka na mě ihned spustí.

''No kde jseš? Už deset minut máš spoždění! Dalo by se to omluvit, kdyby jsi zavolala, ale ty nic. Kde vůbec jsi? A co tě tak zdrželo? Víš snad, že je tohle focení pro tebe dost důležité, že jo?'' Když domluvila, začala jsem mluvit já.

''Ano, já vím, hned tam budu. Jsem od budovy kousek, jen jsem se stavila ve Starbucksu a stala se tu taková menší nehoda. Potom ti to vysvětlím. Už jsem ale na cestě. Do tří minut jsem tam. Takže zatím čau.'' Řeknu rychle při řízení a típnu hovor.

Mobil hodím na vedlejší sedačku a svoji veškerou pozornost věnuji řízení.

Netrvá to dlouho a já už parkuji na 39.Ulici. Rychle vystupuji z auta s mobilem a klíči v rukou. Zamknu auto a vběhnu do budovy.

Zdvořile pozdravím a pousměji se na recepční s jmenovkou Mia.

''Dobrý den. Barbara Palvin, jdu sem na focení pro Calvin Klein. Mám spoždění.'' Pronesla jsem k recepční Mie, přikývne a něco naťuká do klávesnice.

Poté zvedne sluchátko telefonu a chvilku počká.

''Dobrý den paní, máte tu Barbaru Palvin. Mám jí poslat nahoru, nebo pro ni přijdete?'' Zeptá se nesměle a rychle přikývne, když ji nadřízená něco řekne.

''Dobře, děkuji. Nashle.'' Poví rychle a položí sluchátko.

Pak ke mě zvedne s usměvem pohled a řekne mi, že mám jet do jedenáctého patra.

Přikývnu a s poděkováním už mířím chodbou k výtahu, který tam už stál připravený.

•••
''Oh. Barbaro! Vítám Tě v Calvin Klein. Jsem Michelle Cooper, byla bych ráda, kdybys mi tykala a říkala mi Michelle.'' Pousměje se na mě blondýnka a nastaví přede mě ruku.

S radostí ji přijmu a než se stihnu nějak vyjádřit, už mě táhne do jádra tohoto patra.

''Ták... Sice máš spozdění, ale to tvůj vrstevník, který s tebou dneska bude fotit také. Takže to až tak nevadí.'' Poví mi na úvod a já se nervózně pousměji, při vzpomínce na dnešní ráno.

''Asi bys chtěla vědět, co Tě dneska čeká.. Takže, nejdříve ti udělají nový makeup, poté následují vlasy.

Uvidíme, kdy přijde tvůj spolupracovník, pokud nepřijde do tý doby, začneme s tvým "sólovým" focením naší nové kolekce.'' Vysvětlila mi a rychle pokračovala.

''Překvapilo mě, že jsi přijala nabídku páru, když s tím klukem nechodíš, ale našemu týmu to spíš vyhovovalo.'' Pronesla a já se zamračila.

''Promiň, ale jak to myslíš?'' Nechápala jsem.

''Ale noták.. Přede mnou to nemusíš hrát. Jsem sice sociální osoba, ale nejsem žádná novinářka. My přece víme, že s Justinem chodíš a že Vaše statusy jsou takové, jaké jsou, jen proto, aby si vás média nevšímala.'' Vysmála se mi do obličeje a pokračovala dále. Cože?!

''Počkat. Proč do toho sakra taháte Justina? Vždyť, já s ním nechodím..'' Stále jsem se nedokázala ubránit mračení.

''Ále jistě.. Nechodíš s ním.'' Uculila se a zastavila u nějakých dveří. Řekla to tak.. Ironicky? Že jsem se nad tím zamyslela a úplně přehlédla, že je na dveřích napsána maskérna.

Než jsem se nadála, řekla mi, že přijde za čtvrt hodiny a že na mě uvnitř čeká i má manažerka.

Poté mě nastrčila dovnitř a já zůstala stát jako opařená, když se na mě upřely všechny oči v místnosti.

''No páni, holky podívejte, koho to tu máme!'' Zapištěl hraný ženský hlas nějakého kadeřníka, který mě hned přišel přivítat objetím.

''Ty tvoje kukadla jsou fakt úžasný holka. Nedivím se, že jsi ho klofla.'' Řekne mi nakonec. Klofla? Koho zase?

Celá zmatená z toho všeho se nechám odvést k židli, která stojí u osvíceného zrcadla.

''Tak se pustíme do práce.'' Pousměje se na mě nějaká černoška.

Zatímco mi odličuje makeup, který jsem si vytvořila já v pohodlí domova, si ke mě přisedne má manažerka Elise a postupně mi odříká můj dnešní program.

Než se dostane k seznámení i mého dnešního spolupracovatele dveře maskérny se otevřou a dovnitř vstoupí..

Vykulím oči a teď se vážně neovládám a pusa se mi rozevře dokořán.

A sakra..!

Fájn 😊 Máme tu další kapitolu!
Jak se Vám líbí? 😊
A kdo myslíte, že vešel do dveří maskérny? 😁
Přeji hezký zbytek dne,
Vše Sweeaty_ 💜💜