Na začátek bych Vám neskutečně moc chtěla poděkovat za první tisíc přečtení! ❤💕 Je to úžasné a každý další tisíc na jakékoliv mém příběhu mi dělá neskutečnou radost 💜

Chtěla bych jen, aby jste věděli, že to všechno dělám jen proto, protože mě to baví a vždy přijdu na jiné myšlenky, a ty čísla? Nemožné! Nikdy jsem o tom nesnila a ono se to i přesto děje! 😍 Jste úžasní! Děkuji moc 💘💝

Podlaží číslo 103 však bylo zaheslované, no.. Nedalo se čemu divit. Justin rychle naťukal nějaké čtyř číslé heslo a přístroj jen pípl.

Dveře výtahu se za námi zavřely a okolo nás panovalo zvláštní ticho.

''Justine?'' Promluvila jsem první a on na mne pohlédl s nejistým výrazem ve tváři.

Zarazila jsem se, když jsem zjistila, že jeho kouzelný úsměv byl najednou ty tam.

''Jak to, že máš přístup do toho patra? Vždyť je to pro VIP, ne?'' Zajímala jsem se po chvíli.

''Noo...'' Začal a nevěděl jak dál. Podrbal se na zátylku a poté tou rukou zaplul do svých vlasů.

''Tak trochu je to všechno moje.'' Zašklebil se a já vykulila oči.

''Počkej.. Vždyť-.'' Řekla jsem a pak se zamyslela. Myšlenkami jsem se vrátila opět na hory, do chvíle, kdy jsem seděla s Pattie, Stellou a mou mamkou v obýváku s čajem v rukou a poslouchala významné Pattiino povídání o tom, jak je hrdá na svého nejstaršího syna -Justina-, že se stal tak úspěšným podnikatelem. No jasně...

''Páni..'' Vydechla jsem po chvíli zírání do zdi výtahu a on se jen šklebil.

''Chceš říct, že-.'' Nedořekla jsem to, protože mi skočil do řeči.

''Že jsem ředitel? Jo, tak trochu.'' Pronesl naprosto klidným tónem.

Chtěla jsem ještě něco říct, ale on mě utišil.

''Ššš.. Už žádné otázky.. Chtěl jsem ti něco ukázat.'' Řekl tiše s prstem na mých ústech.

''Dobře.'' Pronesla jsem nakonec s myknutím ramen.

Jakoby to měl snad načasované. Jakmile jsem se totiž otočila ke dveřím, výtah zastavil, pípl a dveře se pomalu otevřely.

Vyjukaně jsem pohlédla na Justina a ten se jenom zaculil. Vypadal tak roztomile!

Vzal mě kolem boků, chvíli jsem přemýšlela, jestli mám jeho ruku sundat.. Tady ji ale nikdo neuvidí ani nevyfotí a možná mi to ani moc nevadí... Takže ne.

Vyšli jsme společně z výtahu a ten se hned zavřel. Šli jsme dále, až nakonec střechy a já jsem úžasem zalapala po dechu.

No páni!

Ten výhled.. Byl naprosto dech beroucí! Byla to taková výška, že se mi z toho lehce zamotala hlava, jakmile jsem se podívala dolů do ulic.

Lidé byli sotva vidět a auta byla takhle prťavá! Aniž bych o tom věděla, na tváři se mi rozprostřel široký úsměv.

Porozovala jsem ruch všude kolem, zaposlouchala se do té zajímavé melodie centra New Yorku a nasála mnohem kvalitnější vzduch, než byl tam dole.

V periférnim vidění jsem si ale najednou všimla, že Justin, stojící po mém pravém boku, mě se zvláštním výrazem pozoruje.

Pohlédla jsem tedy na něj s otázkou v očích, ale okamžitě jsem si všimla té kouzelné jiskřičky v těch jeho oříškách.

Moc dobře jsem věděla, co chce udělat a tak jsem mu to trochu ulehčila a přiblížila se k němu více.

To stačilo, aby se odhodlal ke svému činu a přitáhl si mé rty k těm jeho do polibku.

Byl to polibek ve všem jiný, než ty ostatní. Byl něžný a možná trochu nedočkavý.

Ovšem i tak se mě svými velkými dlaněmi dotýkal tak jemně, jako bych se každou chvíli měla rozsypat na miliony kousíčků.

Pomalu položil svou dlaň zezadu na mé vlasy a náš polibek o to prohloubil.

Trvalo to asi několik minut, než jsme se od sebe odtáhli, ale i tak mi to připadalo jako vteřinka.

Opřeli jsme si o sebe svá čela a tiše si hleděli navzájem do očí. Zatímco já, jsem se snažila číst z jeho oříšků, on zahloubaně přemýšlel a hleděl mi přitom do mých studánek.

Chvíli jsme jen tak stáli, pak jsem si ale nemohla pomoct a můj pohled opět skončil na kráse horizontu New Yorku.

''Líbí se ti tu?'' Pronesl tiše, aby nezničil tu příjemnou atmosféru.

''Moc.'' Odpověděla jsem s pousmátím a po nějaké chvíli jsem na něj pohlédla.

Stále mě pozoroval, tentokrát ale s roztomilým úsměvem na jeho tváři.

Mírně myknul hlavou vlevo a já se tím směrem podívala. Přešel o kousek dál od kraje a jednoduše si sedl na zem.

Položil vedle sebe na zem jeho sáčko a já se uculila, když na to místo poklepal ve znamení, abych si sedla.

Nesměle jsem se dala do pohybu a pomalu se posadila vedle něj.

''Takže ty jsi romantik joo..?'' Zaculila jsem se a on se zašklebil.

Na střeše té vysoké budovy jsme vydrželi do konce dne. Bavili jsme se snad o všech věcech a já si to náramě užila.

Okolo osmé večer jsem ale už chtěla být doma, i když mi v blízkosti Justina nic nechybělo.

Stella mi volala asi milionkrát, ale já ji ignorovala, takže nejspíše už vytáčela číslo na místní policii, aby oznámila mou nepřítomnost.

Nad tou myšlenkou jsem se v autě pousmála. Je prdlá. Než jsem se však nadála, parkovala jsem v podzemních garážích našeho domu.

Pomalu jsem vyhledala mé předplacené místo blízko vchodu dovnitř a vypnula motor.

Vzala jsem si do ruky kabelku a společně s ni i s klíčky vystoupila z auta.

Sice naše garáž byla zabezpečená, pod dohledem nejen sekuriťáků, ale i kamer a co se bezpečnosti týkalo byla nedobitná. I tak jsem tomu moc nevěřila a svého miláčka zamknula.

S poloúsměvem jsem zamířila k výtahu a ten byl do chvilky u mě. Zmáčkla jsem tlačítko našeho patra a přiložila k obrazovce čip, který sloužil jako klíček od našeho bytu.

Ozvalo se pípnutí, dveře se zavřely a výtah začal pomalu, ale jistě stoupat.

Zasněně jsem se opřela o zeď výtahu a dívala se někam nad sebe přemýšlejíc o dnešku.

Byl to kouzelný den. Napadne mně a přitom se pousměji.

Ztracená v myšlenkách jsem ztratila pojem o realitě a okamžitě jsem vykulila oči, když se přede mnou rozevřely dveře od výtahu.

Sotva jsem udělala dva kroky se na mě vrhla prudká Stella. Ječela jako střeštěná. Nejdříve štěstím, že se mi prý nic nestalo a poté naštvaností, že jsem se jí neozvala.

S úsměvem jsem nad ní protáčela panenky a hned poté, co se uklidnila jsem ji objasnila situaci.

A když se konečně situace docela uklidnila, prvně jsem zamířila do koupelny.

Přestrojená v pyžamu jsem poté zamířila za Stellou, která nejspíše byla v obýváku, protože šla televize.

Sledovala nějakou show, v stylu klasických zpráv akorát ohledně módy a zábavy, ve které s ní byl nějaký rozhovor.

S tichým smíchem jsem si k ní šla sednout a zaposlouchala se do rozhovoru.

''A plánujete do budoucna nějakou rodinu?'' Zeptala se moderátorka a Stella se mírně pousmála.

''I když jsem ve světě modelingu a -jistě nejen v něm- dost známá svou orientací, v srdci jsem stále ta žena, která touží po skromném domečku s dvoumi dětmi a psem. Nevím jak všechno bude, nejsem moc plánovací typ.. Každopádně Vám mohu říct, že v nejbližší době se do toho nechystám.'' Uchechtla se a moderátorka se usmála.

''Mám pro Vás poslední otázečku a to takovou, která je opět myšlená na budoucnost. Kde se vydíte za deset let?'' Moderátorka mírně nadzvedla obočí a Stella se na chvíli zamyslela.

''Noo.. Vzhledem k tomu, že mi je teď 27let.. Asi bych se stále chtěla držet toho modelingu. Možná bych si chtěla vyzkoušet nějakou zkušenost ohledně filmu.. Ale opravdu.. Vůbec netuším. Jak jsem řekla, vůbec nejsem ten plánovací typ.'' Mykla rameny Stella a zatímco mluvila, poderátorka si ji s úsměvem prohlížela a přikyvovala.

''Dobře.. Děkujeme tedy za Váš čas a doufáme, že se u nás opět objevíte. Myslím, že mohu za celé studio říci, že Vám držíme palce, ať už se vrhnete do čehokoliv.'' Pronesla k ni moderátorka a Stella se děkovně zašklebila.

''Děkuji pěkně.'' Poděkovala, to už se ale kamera zaměřila na moderátorku.

''A já už předávám slovo mé kolegyni ve studiu, která si pro Vás připravila reportáž o muži, po kterém jistě touží každá žena nejen v New Yorku.'' Pronesla s úsměvem a my se se Stellou na sebe podívaly.

Je tu konečně po dlouhé době další kapitola 😊 Už také bylo na čase, že? 😅
Jak se Vám nová kapitola líbila a kdo myslíte, že je ten "New Yorský muž snů"? 😏❤