„Do prdele s tebou, Spider-Mane!" zařval na něj spoutaný zločinec.

„Oi! Touhle pusou líbáš svoji mámu?" zeptal se Peter předtím, než mu zalepil pusu pavučinou. „Tak! To je lepší. Že se nestydíš!"

„Ale stydí. Celý rudne, koukni na něj!" ukázal na zločince Wade.

Peter se zamračil a ještě jednou zkontroloval, že má zločinec volný nos. Měl. Přišel blíž.

Zločinec sebou mrskal a pořád rudnul. Rychle mu pavučinu sundal a zločinec do sebe okamžitě nasál vzduch.

„Mám rýmu, ty debile!"

Peter se podrbal na hlavě, zatímco se Wade smál. „Aha, promiň. Neboj, zavoláme policii a za chvíli si tě vyzvednou."

Podíval se na Wadea, který už držel u ucha zločincův mobil. Wade domluvil s ženou na druhé straně a vrátil mobil jeho majiteli. Tedy, strčil ho mezi pavučiny.

Postavil se a oprášil si ruce. „Tak jo. Pro dnešek padla. Hodíš mě domů?"

Peter se usmál. „Nezapomněl jsi na něco?"

Wade zvedl ukazováček. „Nezapomněl ale potřebuju nejdřív pár věcí."

Peter se místo odpovědi otočil k němu zády a vystřelil pavučinu.

Wade na něj s rozběhem vyskočil.

V momentě, kdy Wade dopadl, už Peter letěl vzduchem. Kinetickou sílu Wadea využil k prvnímu zhoupnutí. Byli prostě perfektně sehraní.

Jakmile dorazili k němu domů, Wade vběhl do koupelny s výkřikem: „Jen pět minut! Potřebuju sprchu!"

Pousmál se a rozhlédl se po bytě. Hodně se změnil od jeho první návštěvy. Nikde žádná plíseň a krabice od pizzy tvořily vratkou ale záměrnou konstrukci, která vypadala z jednoho úhlu jako Eiffelovka a z druhého jako šikmá věž v Pise.

Žádný smrad. Při první návštěvě mu ze vzduchu slzely oči, ale teď se mohl nadechnout zhluboka, i když měl sundanou masku blokující většinu pachů. Místo toho byt voněl jako... jako... no jako Wade! Hluk slyšel pořád přes tenké stěny, ale s tím se nedalo nic dělat.

Jednu stěnu, původně s dírami po nožích a kulkách, teď na strategických místech zdobily fotky a výstřižky z novin. Na většině z nich byl Spider-Man nebo Deadpool. Byli tam i fotky Petera z té složky, kterou mu kdysi dal. Při pohledu na fotku Vanessy se smutně pousmál. Vždycky ho z toho bolelo někde hluboko uvnitř. Mrzelo ho, že o ni Wade přišel. Občas se na stěně vyskytli i Kolos nebo Wolverine. Peter přišel blíž, aby si prohlédl nejnovější přírůstky.

Mezi výstřižky komentující jejich spolupráci byl jeden nový, pečlivě vystřižený a napůl schovaný za zrnitou fotkou Spider-Mana v letu. Deadpool novým hrdinou New Yorku! Přejel prsty v rukavicích po fotce Wadea, jak visí za kolena na větvi a hlavou dolů podává chlapečkovi strakatou kočku.

To si Peter nepamatoval. Nebyl u toho a Wade se ani nezmínil.

Páni. Věděl, že se culí od ucha k uchu jako šílenec, ale když on byl na Wadea tak pyšný!

Zabzučel mu mobil.

Teta: Za jak dlouho dorazíte? Ať vím, kdy dát vařit těstoviny. Jaká byla hlídka? Všechno v pořádku?

Peter: Za chvilku. Wade se chysta.

Peter: Ty vaříš?!? :O :O

Teta: Ha ha ha. Moc vtipný. Máme špagety.

Peter: Už se těším :) <3

Jo, špagety budou v pohodě. Jestli teta něco zvládla, tak to bylo uvařit vodu a dát do ní těstoviny. Někdy byly sice slepené nebo trochu moc al dente, ale kdo by neměl rád jakékoliv špagety?

Slyšel, jak v koupelně zavrzal kohoutek a voda přestala téct. Bez blokující hlasité zvuky to bylo, jako by byl v koupelně taky. Proto většinou nosil sluchátka od pana Starka.

A vážně byl rád, že Wade konečně souhlasil se setkáním. Teta May do něj drnčela skoro každý den, ať Wadea konečně přivede, že ho potřebuje potkat a poznat. A Wade se pořád vymlouval, že to nejde. Ale teď souhlasil. Paráda.

Proč taky ne? Pracují spolu už dost dlouho a teta May o Wadeovi stejně všechno ví. A Wade o tetě May od Petera taky dost slyšel. Je jen dobře, že se ti dva konečně, konečně, konečně poznají.

Jo, Peter byl možná trochu nervózní ale hlavně byl hodně rád. Jestli teta May pozná Wadea a Wade se jí pořád bude líbit... Pan Stark už nebude moct říct půl slova proti jejich parťáctví! Protože slovo tety May je zákon!

Prohlížel si jejich fotku, kterou Wade vyfotil zrovna, když si hrál na Peterův batoh. Málem tehdy Petera uškrtil, když se ho držel předloktím kolem krku, aby mohl jednou rukou fotit a druhou ještě ukazovat mír.

Dobře... aby byl Peter úplně upřímný, byl ještě jeden důvod, proč chtěl, aby to dneska klaplo.

Prostě si přál, aby se May Wade líbil.

Aby ho měla ráda.

A aby... možná kdyby... až... kdyby mezi ním a Wadem v budoucnu, v dalekém budoucnu někdy něco bylo... aby ho podpořila a byla za něj ráda.

Protože Peter měl rád Wadea.

Tak.

Řekl to.

Aspoň v duchu.

Dveře od koupelny se otevřely.

„Petey?"

Otočil se. Škvírkou bylo vidět jen jedno Wadeovo oko. „Potřebuju do ložnice pro oblečení a mám jen ručník. Nekoukej, jo?"

Usmál se a beze slova se otočil.

Slyšel, jak se Wade zhluboka nadechl, otevřel dveře a tiše ale rychle přeběhl do ložnice. Srdce mu rychle bušilo. A to bylo divný. Wade ho má většinou dost klidný. I během boje nebo když utíká...

Peter se nekoukl. A když v tmavém okně viděl, že se dveře otvírají, zavřel oči.

Byl rád, že si Wade čas od času sundal masku nebo rukavice, Kdyby se Wade rozhlédl a viděl v odrazu okna, že se Peter kouká...

Ne... Peter chtěl, aby mu Wade věřil. Byli přeci tým. Parťáci. Přátelé. Jestli nemůžou věřit jeden druhému, tak komu?

Dál si prohlížel a pročítal zeď. Byly tam i články z Daily Bulge. Ti lidi ho vážně neměli rádi. Wade je všechny propiskou nebo fixou přepsal a kolem fotek někdy namaloval rámečky. To bylo od Wadea pěkný.

Dveře od ložnice se otevřely a vůně... co to bylo za vůni? Vonělo to jako dříví a ještě něco.

Peter se otočil.

Oh.

Ooooooh.

Ooooooooooooh.

Wade si nervózně uhladil klopu saka. „Je to moc?"

Peter dokázal jen zavrtět hlavou. V puse měl strašně sucho.

Proč je tu najednou takové horko?

Pche. Jako by to Peter nevěděl.

Wade zvedl jednu tmavě modrou a druhou světle modrou kravatu. „Kterou? To víš... Toni. Mám teď dvě a mám si vybrat sám. A já vážně nevím."

„Tony Stark nebo naše Toni?" dostal ze sebe Peter. Snad se už tvářil normálně.

Wade protočil oči. „Tony by rád viděl jinou kravatu kolem mýho krku. Naše Toni. Kalhotová Toni."

Peter polkl. „Doufám, že jsi jí nechal pořádný dýško."

„Samozřejmě! Tak kterou?"

Peter si ho pořádně prohlédl. Lesklé polobotky, šedé kalhoty, tmavě modré skoro až černé sako, bílá košile. U krku rozepnutá. Zatím.

„Musíš si vzít kravatu?"

„No jasně, že musím!!"

„A co když cestou narazíme na záporáky a oni tě za ni chytí a to tě znevýhodní v boji?"

Teď Wade vypadal opravdu ztraceně.

Peter přišel blíž k němu a vzal si obě kravaty. „Nemáme v plánu něco tak formálního. Budeme mít špagety."

„Teta May vaří?! To... Měl jsem si vzít ten smoking. Musím se převlíct!"

Peter ho se smíchem chytil, aby nemohl utéct. „Žádný smoking. Takhle to je perfektní. Jestli chceš, vezmi si tu tmavou, jde ti k očím. Ale vážně můžeš i bez!"

Wade chvíli váhal, ale pak si vzal tmavou kravatu a rychle a bez potíží si ji uvázal.

Jak to sakra dělá? Peter by se dřív uškrtil!

Nakonec si Wade dal na záda batoh a vylezl po požárním schodišti na střechu. Peter ještě rychle napsal tetě May zprávu, že má Wade sako a že jim asi obyčejné mikiny stačit nebudou. Jakmile byli oba v maskách a připravení, vylezl mu Wade (tentokrát opatrněji) na záda a Peter je odhoupal a odpavučinoval domů. A celou dobu se snažil ignorovat, jak hezky Wade voní.

Přistáli v uličce vedle jeho domu.

„Tak jo," řekl mu Peter, když Wade slezl z jeho zad. „Já prolezu dovnitř oknem a převleču se, ty jdi předními dveřmi, jo?"

Wade si znovu uhladil klopy kabátu a pomalu přikývl.

„Uvidíme se za chvilku, jo?"

Wade znovu přikývl ale vůbec nevypadal připraveně.

Peter zaváhal. Co když Wade vycouvá?

„Neboj, Petey. Už jdu. Uvidíme se za chvilku!" křikl Wade a vyběhl z uličky.

Zhluboka se nadechl a vylezl do svého okna.

Teta May stála v pokoji u Peterovy skříně. Jakmile ho zaslechla, otočila se tak rychle, až jí červené šaty s drobnými bílými kvítky zavířily kolem lýtek. „Petere! Už jsi tady!" Podívala se za něj. „Kde je Wade?"

Sundal si masku a usmál se. „Jde dveřmi."

Teta May si oddechla a hraně si otřela pot z čela. „Tak to se mi ulevilo." Pak vyndala ze skříně Peterovu bílou košili a položila ji na postel k jeho tmavě modrým kalhotám. Přitom mu vysvětlovala: „Připravila jsem ti nějaké oblečení, když to Wade pojal formálněji."

Zvonek zazvonil.

Teta May si uhladila šaty a popohnala ho: „Rychle, koupelna. Já Wadeovi otevřu."

Než stihl cokoliv namítnout, strčila ho do koupelny a zavřela za ním dveře.

Peter se zaposlouchal. Teta přešla byt ke dveřím, otevřela a pozvala Wadea dovnitř. Prohodili pár zdvořilostních frází a pak teta pustila hudbu!

To mu dělá schválně!

Oukej, teď byl vážně nervózní. O čem s ním mluvila, že nechce, aby to slyšel?

Dobře. Sprcha. Čím dřív se vysprchuje, tím míň času stráví ti dva spolu sami.

Rychle pustil vodu, aby odtekla studená a svlékl si oblek. Skočil pod vodu, umyl se a vyskočil ven.

Osušil a sáhl po oblečení na háčku na dveřích... které tam nebylo.

Kurva!

Normálně by přešel jen v ručníku. S tetou tohle vážně neřešil. Ale Wade!

Wadeovi se stalo přesně to samý.

Jo. To je vážně k popukání.

Na dveřích možná neviselo jeho oblečení, ale byl tam tetin župan. Tedy... její jakože hedvábné kimono s jeřáby a sakurami. Zabalil se do něj. Sahalo mu stěží do půli stehen. Ještě předtím, než vyšel ven, se na sebe podíval do zrcadla. Přejel si rukou po tváři. Měl by se oholit. Už sahal po holící pěně, když v tom, i přes hlasitou hudbu zaslechl tetin smích.

Okamžitě si pospíšil do pokoje.

Když konečně vcházel do obýváku, Wade s May seděli na gauči a rozebírali Golden Girls. Wade neměl masku. Nadšeně při řeči mával rukama a May ho s úsměvem poslouchala.

Bylo to zvláštní je takhle vidět vedle sebe. Bylo to... May s Wadem by k sobě i hodili. Jsou stejně staří a... oběma jim záleží na Peterovi a oba mají pifku na Starka. Vztahy vznikly i na menším základě.

Tak proč si strašně přeje, aby se najednou rádi neměli?

Při představě, že by Wade byl jeho strýcem... To by radši skočil z okna bez pavučinovače.

To už by bylo lepší, kdyby to May dala dohromady s panem Starkem. Ugh.

„Petere, jsi hotový!" Tleskla teta rukama nad hlavou zatímco se protahovala.

Wade se na něj usmál. „May má ráda Golden Girls!"

Seděl u něj v obýváku na gauči, povídal si s tetou May o sitcomech a usmíval se na něj bez masky. Co víc by si mohl přát?

„Petere?"

Zamrkal a podíval se na tetu. Natáhla k němu ruku a on ji vytáhl na nohy.

Objala ho kolem ramen a natočilo ho k Wadeovi. „Tak schválně, kterou z nich je podle tebe Wade?"

Rozmýšlel se jen chvíli. „Dorothy."

Wade vítězoslavně luskl. „Vidíš May? Petey si to myslí taky. Sophia... Pffft."

Teta May si odfrkla a protočila oči. „Mělo mi to být jasný hned."

Vztyčil se nad ní a založil si ruce na prsou. Zvedl neexistující obočí a zatvářil se hrozivě. S May se propichovali pohledem. Vážný výraz mu ale nevydržel dlouho. „Dvě Dorothy v místnosti jsou prostě vždycky psina! Kdo si myslíš, že je Peter?"
May Petera k sobě přitiskla blíž ale nebyl si jistý, jestli si to vůbec uvědomuje. „Kdo si myslíš, ty?"

Wade se na něj podíval. Takové oči, jako měl on, Peter ještě neviděl. Nešlo jen o barvu... Když se smál, měl kolem nich malé vějířky vrásek a modrá mu jiskřila jako lesní potůček. A když byl zamyšlený, tak byly hluboké jako temné tůně. A když byl smutný, tak byly jako jezero brzy ráno, a když byl rozzlobený, tak jako rozbouřené moře.

„Rose. Je jako Rose."

Peter cítil, jak se mu roztahují tváře. Vážně? Rose?

Teta May mlaskla a vydala se ke kuchyni. „Dobrá volba," řekla ještě před rameno.

Wade se zakřenil.

„Sakra! Omáčka je studená, musím ji ohřát!"

Dorothy byla sarkastická a vtipná a ochranářská a tvrdohlavá a Rose... Rose měla ráda každého a o všechny se starala. Měla ráda i drobnosti, které každý den přinesl, a záleželo jí na tom, aby se ostatní měli dobře. Peterovi to přišlo jako to nejdůležitější v životě a snažil se pomáhat, kde jen mohl. Snažil se chránit celé sousedství a ve skrytu duše byl rád, že není velký Avenger, který jen přijde a odejde a i když zachraňuje lidi, tak je nevidí .

A Wade ho chápal. Wade ho znal a chápal ho a nedělal si z něj legraci, ale místo toho řekl, že je jako Rose, a proč je mu najednou takové horko a co to je strašný randál a do háje proč teta tak tříská hrnci a proč tu je takové světlo a co—

„Hej, hej, klid," řekl Wade tiše a položil mu dlaň nad srdce. „Zase máš moc vjemů? To bude dobrý. Pojď, sedni si."

Matně pod sebou vnímal měkké polštáře. Hudba přestala a světla zhasla ale i tak bylo všeho pořád moc. Proč soused na konci chodby tak dupe?

Někdo mu nasadil čepici a... pořád byl hluk ale menší. Něco mu přejelo po hlavě a stisklo uši a... konečně ticho.

Chvíli seděl bez hnutí a doufal, že nic dalšího už neuslyší. A ne. V rukou najednou měl položené brýle. Rychle si je nandal a otevřel oči.

Wade před ním klečel a ustaraně ale klidně ho pozoroval. Viděl ho ostře a jasně, i když byla v místnosti tma a brýle měly ještě k tomu úplně černá skla se speciálními filtry.

„Lepší?" artikuloval neslyšně.

Ukázal mu palec nahoru a slabě se usmál. V hlavě mu bušilo a pořád cítil vibrace snad každého pohybu v činžáku.

Wade si sedl do tureckého sedu a podepřel si bradu rukama. Koukal na Petera a vůbec se netvářil, že by někam pospíchal. Vypadal spokojeně.

Peter musel vypadat vážně vtipně v brýlích a v pletené čepici. Aspoň, že měl pan Stark neomezené množství dobrých nápadů a napadlo ho udělat Peterovi i civilní protipavoučí věci. Jo, pavoučí puberta byla vážně k popukání. Podle všeho by se nakonec neměl proměnit v pavouka. A neměl by mít celoživotně zvýšenou citlivost na všechno, kdykoliv bude mít silnější emoce. Peter si myslel, že se už lepší. Při boji se mu to skoro nikdy nestalo a když jo, tak Karen rychle spustila správné filtry, aby mohl pokračovat nebo utéct. Jenže v civilu to bylo horší. Když byl Peterem a řešil... věci. City. Když se příliš naštval nebo měl až moc velkou radost... jeho rozjitřené nervy to nedaly a spustily virvál.

Nestačilo, že ho pokouše pavouk a jeho tělo se komplet změní ze dne na den. Ne. On si musí projít ještě extra hormonálníma sračkama. Co za zrůdu z něho bude?

Něco ho rušilo. Něco mu přerušilo myšlenkový proud. Co to... kolečka. Opakující se rytmická kolečka na... jeho levé ruce. Na hřbetu.

Podíval se dolů.

Wade mu palcem přejíždel po kůži.

Nic jiného.

Podíval se nahoru.

Wade se na něj smutně usmíval ale... nebyla v tom lítost. Bylo tam to stejné, jako když řekl, že je Peter jako Rose.

Jeho úsměv se rozšířil a Petera napadlo, jestli to nějakým způsobem způsobil on. Taky se usmál.

Jak by taky nemohl?

Wadeovi oči byly jako jezero za novu, ve kterém se topily tisíce hvězd.

A Peter se topil s nimi.