Peter seděl s tetou May na gauči. Jedli čínu a dívali se na Přátele. May odmítla Chirurgy a on zase jakoukoliv kriminálku. Život byl někdy těžký. I čína chutnala nějak divně. A pálil ho jazyk a teplem to nebylo. A Ross se zase choval jako kretén. A měl v tom málo masa. Mexický je lepší. No a perfektní, Ross si zase hraje na toho největší chudáka. Jak typické.

„Petere, udělala ti ta čína něco?"

Odfrkl si. „Čína toho dělá hodně a nic z toho není pěkný."

„Aha. to mě mrzí," řekla teta May a vrátila se k televizi, jídlu a svítícímu mobilu.

Peter znovu zkontroloval ten svůj. Nic.

„Jaká byla dneska hlídka?"

Pokrčil rameny. „Šlo to."

„Aha. To je dobře."

Phoebe byla zlatá. Byla vtipná.

„Nejdeš zítra do Starkovy laboratoře?"

A jiná. Měl ji rád. „Jo, jdu." A Joey byl taky fajn, i když občas mimo.

„Tenhle článek je otřesný. Poslouchej. Osm důvodů proč Spider-Mana milujete a jeden, proč ne."

Ross si právě stěžoval Chandlerovi a Joeymu.

„Vážně? Neuvěřitelný."

„Jo. Příšerný. A přitom to začalo tak slibně. Zůstává v Queens a stará se o lidi. Pomáhá stařenkám s nákupem. Zachraňuje kočky, i když jde o tygry. Obrací na stranu dobra záporáky. Nosí těsný spandex A JEN SE NA NĚJ PODÍVEJTE! Vypadá cool, když se houpe městem. Zapózuje na selfie. A víš co mají jako ten jeden důvod proti? Dost možná prodal svoji duši peklu!!!"

„No nepovídej."

„Jo. Podle všeho si ani autor toho článku není jistý, jestli to, že hlídkuješ s Wadem, je dobře nebo ne. Při tom je to jasný, ne? Já jsem ráda, že si hlídáte záda. Počkej, tady mají odkaz na Osm pochybných důvodů, proč Deadpoola milujeme. Hmmm.... Má luxusní postavu. V temné uličce se s ním nemusíte bát. Pokud nejste tak stupidní, abyste ho nebo někoho přepadli. V tom případě berte nohy na ramena. Umí to s každou zbraní a když nemá zbraň, tak si ji udělá. Jen tak se ho nezbavíte, protože neumírá. Je cool. Je vtipný a přisprostlý. Má cool masku. Je kámoš se Spideym a Spidey je boží."

Zavrtěl hlavou ale lehce se zasmál. Znělo to skoro, jako by to napsal Wade sám.

„Ha! Konečně! První úsměv za dva dny!"

Protočil oči. „To není pravda."

Teta May si odfrkla. „Jo, jasně. Ty se totiž normálně tváříš jako Rendl z Příšerek s.r.o."

Podíval se na ni. „To není pěkné říkat."

„Je to pravda. Tak co se děje. Začal ses usmívat až u toho přepadení. No tak. Stalo se něco?"

Pokrčil rameny a dál sledoval televizi. Všichni přátelé zrovna seděli v kavárně a o něčem se bavili, ale Peter nevěděl co, protože pořád musel myslet na to, že se mu Wade neozval a proč se mu sakra valí horko do očí a proč má stáhnutý krk, a ne, nebude brečet před tetou May jen kvůli tomu, že se Wade pořád neozval! Tak dlouho spolu ještě ne-nemluvili. Když mu Peter poslal zprávu, neodpovídal. To Wade nedělal!

„Petere?" Položila mu ruku na stehno. „Co se děje?"

Zavrtěl hlavou a dál upřeně sledoval Moniku s Rachel.

„Je Wade v pořádku?"

Zaváhal a pak kývl.

Roztřeseně se nadechl. Hezky zhluboka. Co se to s ním kurva děje?

„To nevím, Petere. Ale mám takové tušení," řekla teta May.

On to řekl nahlas? Oči se mu samy zalily slzami. Vzal si mobil a znovu ho zkontroloval. I na rozmazané obrazovce bylo vidět, že neměl žádná nová upozornění.

Teta May odložila jídlo a z nemotorné pozice ztuhlého Petera objala. „To bude dobrý."

A to stačilo. Slzy se roztekly tekly. Položil jí hlavu na rameno. Objímal ji a nechal se hladit po vlasech a po zádech. Možná se třásl tichými vzlyky a možná ne.

Teta May se ho dál neptala. Jen ho držela a podávala mu kapesníky.

Když se vybrečel a uklidnil, podala mu vodu a nový kapesník. Napil se. Vysmrkal se, otřel si tváře. Zhluboka se nadechl a... nevěděl co říct.

„Chceš pustit nějaký vánoční film?" zeptala se May.

Pousmál se. „Znáš mě dobře."

„Samozřejmě. Vánočního skřítka nebo Grinche?"

Zamyslel se. „Grinche."

Vybrala správné dvd a pustila film. Když si sedla zpátky na gauč a přikryla je dekou, Peter se k ní přitulil.

Tohle bylo lepší než Přátelé. A Jim Carrey byl nejlepší Grinch. Sáhl po mobilu, aby o tom napsal Wadeovi, ale pak se zarazil. Vlastně ne...

Cindy zrovna přistála potrubím u Grinche, když řekl: „Pan Stark zjistil, že s Wadem hlídkujeme spolu."

Teta May zamručela a dál se mu zlehka probírala vlasy. „Vážně? To mu to trvalo jen rok? To si udělal výlet do pravěku?"

„Jo. Asi jo. A nebylo to pěkný."

„To mě mrzí, Petere."

„Tobě to ale nevadí, že ne?"

Povzdechla si. „Přiznávám, že jsem ze začátku měla strach, když jsi mi to řekl. Ale uklidnila jsem se, když jsi mě ujistil, že nebudeš chodit do nebezpečnějších situací. Když si říkal, že ho naopak budeš tahat po parcích a zachraňovat kočky, měla jsem pochyby. Nebyly potřeba. Teď jsem ráda, že je někdo s tebou, kdyby se něco zvrtlo."

„Ale neza- nezakázala jsi mi to."

„To by bylo to samý jako se ti snažit zakázat Spider-Mana. A to se osvědčilo náramně," poznamenala sarkasticky.

„Pořád máš na pana Starka pifku."

„Jo, to si piš. Zjistí, že je puberťák maskovaný ochránce sousedství, sbalí ho a nelegálně odveze do Německa bez mého svolení, aby bojoval s bandou zběhlých superhrdinů?" zavrtěla hlavou a pomalu vydechla vzduch.

Peter slyšel, jak jí srdce zrychleně buší. Vážně jí to pořád zvedalo tlak.

„A to ani nemluvím o tom, že si tě pak nevšímal a to vedlo k dalším potížím. Vážně jsem ráda, že si teď všechno říkáme. Protože... radši budu vědět o tvých pohmožděných žebrech ze zachraňování večerky než se nervovat, proč se můj kluk přede mnou zavírá v pokoji a v noci se toulá kdo ví kde. A není úplně špatné být supertetou. Vždycky, když tě v práci holky chválí, tak se musím kousat do jazyka, abych se k tobě hrdě nehlásila. Ale přemýšlela jsem a... "

Peter se napjal.

„Podívej... zachraňování lidí je hodně náročná práce pro sestry, doktory, hasiče i policisty. A pro ně to je práce. Ty to děláš ve svém volném čase. Oni mají už zavedené postupy, jak se o sebe starat. A mezi to patří i zdravotnické prohlídky."

„Pan Stark -"

„Pšššt. Nech mě nejdřív domluvit, prosím. Pak mi to všechno řekneš. Vím, že odběr krve a podobně nepřichází v běžné nemocnici v úvahu. Ale mezi zdraví patří i to psychické."

„Chceš, abych chodil ke cvokaři?"

„Petere, tak to -"

„Dobře. Jo. Máš pravdu. To by bodlo. Ale musí to být někdo prověřený. A chci tam mluvit o všem ale žádný šmírování. Jenže to bude drahý. Myslíš, že si to můžeme dovolit?"

Teta May byla chvíli zaraženě ticho. Pak řekla: „Myslím, že tenhle výdaj můžeme nechat na panu Starkovi, co myslíš? Udělá všechno, aby si mě udobřil."

Usmál se. Grinch zrovna plánoval, jak ukrást Vánoce. „Tak dobře."

Dívali se dál.

Mít dobrého terapeuta je snem každého z jeho vrstevníků. Jasně že ho chce taky!

Cindy miloval. Byla úžasná. Vždycky se starala o ostatní....

„Vyghostoval mě," řekl a díval se před sebe.

„Aha... Petere, co to znamená?"

„Když se někomu neozveš. Neodpovídaš mu. Prostě se staneš duchem, který se nedá chytit. Wade mě vyghostoval."

„Jak dlouho se ti už neozval?"

„Dva dny."

„Dva dny?"

„Jo, a nesměj se. Já vím, že to není tak dlouho. Ale je!"

„Nesměju se. Proč by to dělal?"

„Protože... "

Pořád se probírala jeho vlasy. Mlčela. Čekala.

Vydechl „Dozvěděl jsem se toho hodně o Wadeovi, ale Wade mi to neřekl. Nebylo to fér, že jsem věděl i velikost jeho bot. Tak... jsem mu udělal podobnou složku o mně. Víš, jak jsi říkala, že bys Wadea chtěla poznat, ale já měl strach o naše identity? Jo, tak kdyby se ozval, tak bys ho poznat mohla, ale neozval se a asi se už se mnou bavit nebude, protože vážně nepracuje s dětmi a do teď nevěděl, kolik mi je, a já vím, že jsi mi říkala, abych mu to řekl, ale nikdy nebyla ta správná chvíle, a co si nalhávám, byl jsem srab a teď je pozdě, protože se neozývá a je konec a dneska jsem byl na hlídce sám a bylo to strašný. Zapnul jsem si teda zase všechny systémy a vůbec to nešlo. Do deseti minut jsem z nich lezl po zdech, protože to divně bzučí a svrbí mě z toho kůže a nedá se to vydržet a nevěděl jsem, že to je ten důvod, proč je vypínám, protože to nikdy předtím nebylo tak silný a nepotřeboval jsem je, protože jsem měl Wadea, a jsem úplně mimo a zítra se mám sejít s panem Starkem a nevím co dělat. A a a a -"

„Petere, dýchej."

Poslušně se nadechl. Vydechl. Nadechl. Vydechl. Nadechl...

Teta ho k sobě přitáhla blíž a pevně ho objala. „To všechno vyřešíme. Neboj."