Název mluví za vše. Trochu mi ujela ruka a je to inspirováno hlavně Stmíváním, ale je tam i pár prvků, které se objevují i v podobných příbězích tady na Wattpadu. Mimochodem, při vymýšlení jména jsem vycházela z toho samého, co autorka Stmívání - Bella Swan = krásná labuť, Bonnie Dove - Bonita Dove = krásná holubice.

Chcete vidět děj děl, které mají i stovky kapitol, v kostce? Máte jedinečnou příležitost. Takhle nějak by to vypadalo, kdyby někdo odebral všechnu vatu.

Jmenuju se Bonnie Doveová a je mi devatenáct. Nejsem moc hezká. Mám jenom modelkovské míry, hebké vlasy, bezchybnou pleť a velké oči s dlouhými řasami. Dneska se stěhujeme do nového města, jmenuje se Magic Fangs. Ne, vůbec mi nedochází, proč se tak jmenuje. Sedím v autě a jsem smutná. Musela jsem opustit všechny svoje kamarádky a taky svého kluka Brada.

„Jsme tady," řekl táta a zastavil. Viděla jsem dům. Byl nádherný. Vystoupila jsem z auta a rozběhla se do svého pokoje, který jsem našla svými úžasnými superschopnostmi, které jsem právě objevila. Skočila jsem do postele a začala brečet. Musela jsem přesně opustit všechny svoje kamarádky a Brada!

Byl už večer, tak jsem šla spát. Ráno jsem měla jít do nové školy. Co když se s nikým neskamarádím? Hned u dveří si na mě začali ukazovat a pokřikovat nadávky. Sklopila jsem hlavu. Ach jo, proč jsou na mě všichni tak zlí?

Škola byla nudná. Najednou byl čas na oběd. Šla jsem do jídelny a sedla si k jedinému prázdnému stolu. Všichni měli nějaké kamarády, jenom já ne. Ach jo, proč jsem taková chudinka?

Najednou ke mně přistoupilo několik lidí. Nejvíc jsem si všimla toho, co šel první. Bože, ten byl krásný! Byl tak mužný, svalnatý, bledý a měl tak hezké oči! Okamžitě jsem se do něj zamilovala. Já jsem hleděla na něj a on hleděl na mě. Dívali jsme se na sebe asi hodinu a on pak promluvil svým božským hlasem.

„Ahoj, já jsem Sebastian."

„Já jsem Bonnie," odpověděla jsem. Znovu jsme se na sebe dívali. Byl tak krásný!

„Bonnie, chceš se mnou chodit?"

„Samozřejmě, Sebe!" odpověděla jsem. Celá jídelna se otočila. Všichni cítili tu pravou lásku mezi námi! Já vím, že jsme se znali tak pět sekund, ale byla to láska na první pohled. Políbil mě. Bylo to tak nádherné! Pak jsem si ale všimla něčeho divného.

„Sebe, ty jsi hrozně studený!" Odtáhl se ode mě.

„Bonnie, miláčku, já ti musím něco říct. Já jsem upír!"

„Aha," odpověděla jsem bez stopy jakýchkoli emocí. „V tom případě chci být taky upírka!"

„Ale já tě neproměním!" Ďábelsky se zasmál. S brekem jsem utekla ze školy a doma skočila rovnou do postele.

Bé, já mám tak hrozný život! Pořád mě jenom šikanují, a když už potkám někoho, kdo mě miluje, tak mě nechce proměnit v upírku! Byl tak zlý! Už jsem ho neměla ráda. V slzách jsem usnula.

Najednou jsem v noci probudila. Zdálo se mi, že se na mě někdo dívá, tak jsem otevřela oči. Uviděla jsem někoho, jak mizí v okně. Byl to Sebastian! Přestože mě nadlidskou rychlost, skočila jsem za ním a dohnala ho.

„Sebe, ty jsi byl v mém pokoji?" zeptala jsem se.

„Bonnie, jsi hrozně krásná, když spíš. Sledoval jsem tě, protože tě miluju!"

„Sebe, to je tak romantické!" Vrhla jsem se mu do náruče. Nejprve jsme na sebe zase asi hodinu zírali a pak mě políbil. „Proměníš mě v upírku?"

„Ne," odpověděl a utekl. Pokrčila jsem rameny a šla zase spát.

Ráno jsem znovu musela do školy. Vůbec se mi tam nechtělo. Zase mě budou šikanovat a Sebastian mě nebude chtít proměnit v upírku!

„Mami, nemusím do školy?" zeptala jsem se.

„Musíš," odpověděla.

„Tak dobře."

Když jsem došla před školu, zase si na mě ukazovali. Rozbrečela bych se, ale potkala jsem Sebastiana. Díval se na mě a já jsem se dívala na něj.

„Chceš ještě pořád proměnit v upírku?" zeptal se mě.

„Jo," odpověděla jsem s úsměvem.

„Tak pojď ke mně domů, já tě proměním." Byla jsem šťastná. Došli jsme k jeho domu. Byla to nádherná vila. Když jsme vešli, uvnitř sedělo asi deset lidí.

„To je moje rodina," prohlásil Sebastian. „Susan, Jack, Lilly, Mark, Valeria, Cody, Camilla, Brian, Wendy a Seth." Samozřejmě jsem si všechna jména zapamatovala a dokázala si je hned přiřadit ke tvářím. „A teď tě proměním. Sedni si tam na židli." Poslechla jsem ho. Vůbec jsem se nebála.

Řízl si do zápěstí a dal mi napít své krve. Vůbec to nebylo nepříjemné.

„A zítra ráno se probudíš a budeš upírka," řekl.

„Tak jo," odpověděla jsem.

„Ale něco ti musíme říct," řekla Camilla. „Jdou po tobě zlí upíři."

„Proč?" zeptala jsem se s klidem.

„Protože se tomu hlavnímu líbíš."

„Aha. Tak jo."

„Zítra proti nim budeme bojovat, jinak kvůli tobě zničí celý svět."

„Jasně. Já vám pomůžu."

„To je jasné. Budeš sice upírkou teprve několik hodin, ale určitě budeš nejsilnější."

Byl večer, a tak jsme šli spát. Samozřejmě jsme se Sebastianem spali ve stejné posteli, protože jsme se měli hrozně rádi.

Když jsem se ráno probudila, všichni se už chystali. Vzpomněla jsem si, že upíři vlastně nespí, ale to nevadí. Vyzkoušela jsem svou nadlidskou rychlost – přesunula jsem se za setinu sekundy přes celou vilu.

„Jsi nejrychlejší upírka, jakou jsem kdy potkal,"řekl Mark.

„Díky," odpověděla jsem. Pak jsme vyrazili. Cítila jsem pach zlých upírů, přestože jsem vůbec nevěděla, jak voní. Za chvilku jsme byli u nich, i když bydleli několik států daleko. Když jsme tam dorazili, už na nás čekali.

„Zabijeme vás!" vykřikl hlavní záporák. Byl oblečený celý v černém a byl hrozně ošklivý. Všimla jsem si, že se na mě dívá. Fuj, byl odporný! „Na ně! Ale tu holku nechte žít, je moje!"

Zaútočili jsme. Hodila jsem jednoho upíra proti stěně, až jsem mu zlomila vaz. Já vím, že to nejde, ale já jsem to přesto dokázala. Porazili jsme už po pár minutách všechny, až na hlavního zlého upíra. Přešla jsem k němu.

„Nech mě naživu, prosím," poprosil. Já jsem ale vzala stříbrný kůl, který se mi nějak zjevil v rukou, a zabodla mu ho přímo do srdce. Všichni zajásali.

„Bonnie, jsi ta nejsilnější upírka, co vůbec existuje," prohlásil Sebastian a políbil mě. Dlouze jsme se na sebe podívali. „Vezmeš si mě?"

„Jasně, Sebe!" Byla jsem tak šťastná!

O několik dní později jsme měli nádhernou svatbu. Přišly tam miliony lidí, měla jsem krásné, nadýchané šaty s krajkami, volánky, mašličkami a stužkami a někdo nám koupil obrovský svatební dort. Stála jsem vedle Sebastiana a dívali jsme se na sebe.

„Sebastiane Casi, berete si zde přítomnou Bonnii Doveovou?" zeptal se náš oddávající.

„Ano," odpověděl.

„Bonnie Doveová, berete si zde přítomného Sebastiana Case?"

„Ano," odpověděla jsem.

„Můžete se políbit." Udělali jsme to. Všichni tleskali. Pak začala svatební hostina.

„Sebe, já ti musím něco říct," prohlásila jsem.

„A co?"

„Já jsem těhotná!"

„To je super!" prohlásil. Zase mě políbil. Byl to nejkrásnější den mého života.