,,Kde je?," zeptá se královna Nikola a podívá se okolo sebe.

 ,,Přiveďte jí lady Amelie a vysvětlete jí že pozdní příchody do svých komnat nestrpím," řekne ještě podrážděným hlasem a přitom se zlostě podívá ke dveřím.

,,Jak si přejete královno," odpoví lady Amelie a pak odcupitá pryč do pokoje Alžběty. Když tam přijde, tak prudce otevře dveře a rychlím krokem k ní přijde blíž.

,,Královna si vás žádá," řekne tichým hlasem a pak jí jednou rukou vezme svou dlaní za tvář a jemně jí stiskne.

,,Pamatuj si ty neopeřené pískle že královna pozdní příchody nestrpí," zašeptá jí chladných hlasem do tváře a pak bolestně stiskne její čelist.

,,Pamatuj si to ty parchantko," dodá ještě když pustí studenou rukou její drticí se čelist a pak jí ještě vrazí do tváře velkou facku a praští jí holí kterou svírá v ruce.

,,Pamatuj si to a teď už pojď, královna nerada čeká," řekne ještě po chvíli lady Amelie chladným hlasem a znovu jí praští holí, ale tentokrát bolestně do zad.

Alžbětě z očí vyhrknou slzy a když se zvedne ze země, kam dopadla po její první ráně. Tak na jejich očích je vidět bolestný a ublížený pohled.

,,Nemyslete si že vy mi tu budete rozkazovat!," křikne Alžběta na lady Amelii a přitom se jí dlouze podívá do očí, ale s ní její slova ani nehnou.

,,Tak to ne, ty se na mě vytahovat nebudeš. Ty pouhá bezvýznamná parchantko a je mi jedno co jsi byla, ale pamatuj si že pokud nebudeš královnu poslouchat, tak tě tu nic pěkného nečeká," řekne vztekle lady Amelie a zase sevře svou rukou její čelist.

,,Pamatuj si to, nebo ti znetvořím tu tvojí tak nádhernou tvářičku," zašeptá jí vztekle do ucha a potom její tvář i její čelist ze svého sevření opět pustí.

,,A vy si pamatujte, že já se jen tak snadno nedám!," křikne po ní Alžběta a vrazí jí do obličeje ránu pěstí.

,,Tak to jsi neměla!," křikne vztekle lady Amelie a znovu jí bolestně praští do zad a Alžběta zase opět spadne na zem.

Leží na zemi a brečí a lady Amelie jí chvíli vztekle pozoruje.

,,Pamatujte si že tady má poslední slovo královna a když ho nemá královna, tak ho mám já. Jako její první dvorní dáma. A teď se rychle zvedni ty pískle, jinak si mě už znovu nežádej. Protože pokud nebudeš poslouchat, tak tě ztrestám znovu. To si pamatuj," řekne lady Amelie rázným hlasem a potom z její komnaty odejde a nechá tam brečící Alžbětu ležet na zemi.