Pokračovala dál, když tu najednou se její klisna z ničeho nic něčeho polekala, vzepjala se na zadní a vyhodila ji ze sedla.

Alžběta se praštila hlavou o kámen a bezvládně ležela na zemi.

Její klisna se po chvíli zastavila o pár metru dál a ještě celá vyplašená poklusávala. Polekal ji had, který se to plazil po zemi a který se teď vrhal na jeho paní. ,,Bessy!" vykřikl Jindřich, když ji uviděl a popohnal svého koně, aby si pospíšil.

Had se ji omotával kolem krku, ale jakmile zaslechl dusot koňských kopyt, tak se polekal a odplazil se stranou.

,,Bessy, má milá, Bessy!" křikl silným hlasem Jindřich, který rychle vyskočil ze sedla svého koně a rozběhl se k ní. ,,Co se ti to stalo?" ptal se hlasem, který se mu třásl, když poklekal vedle ni a když jeho horké ruce, braly opatrně její tělo ze země.

Náhle ucítil na svých dlaních krev, to ho trochu zarazilo a podíval se tedy odkud krev vytéká.

Bylo to z temene její hlavy, protože když se ji zezadu dotkl, tak opět měla jeho dlaň barvu krve. ,,Vydrž..Alžběto," řekl a pak ji podložil hlavu svým pláštěm, který si svlékl a opatrně ji znovu vzal do náručí.

,,Jindřichu," zašeptala náhle slabým hlasem a otevřela k němu oči.

,,Jsem tady, Bess, jsem tady s tebou," odpověděl slabým hlasem, který se mi třásl a pohladil ji třesoucími se prsty po tváři.

,,Vydrž mi, Alžběto, vydrž," řekl a podíval se do jejich očí. ,,Hlavně mi neusínej, neusínej, prosím," dodal, když se její oči opět začínaly klížit a věděl že už nemá příliš mnoho času, protože pokud ztratí mnoho krve, tak zemře.

Rozhlédl se po okolí a přemýšlel, k jeho matce, to bylo ještě zdárně daleko a tolik času Alžběta neměla a kdyby měl jet do opatství, k její matce, tak by nepřežila vůbec. Rozhodl se tedy že se vrátí k lordovy Eduardovy, jehož panství bylo teď nejblíže.

Opatrně tedy i s Alžbětou v náručí nasedl na svého koně a rychlím tryskem se vydal zpátky.