Jindřich zamířil rychlím krokem ke stájím, jenže náhle ho někdo zastavil.

,,Jindřichu, počkej, kam jdeš!" křikla na něj Beatric a zastoupila mu cestu.

,,Nezlob se Beatric, ale já musím za ní," odpověděl a pak chtěl dál pokračovat ke stájím, jenže ona mu to nedovolila.

,,Nech ji tam kde je.. A pojď se věnovat něčemu příjemnějšímu," odsekla drze, pohladila ho po tváři a pak si přitáhla jeho tvář blíž a vášnivě ho políbila.

,,Nemůžu Beatric, musím jí najít!" křikl Jindřich a pak jí od sebe odstrčil a pokračoval dál, až k velkým vratům, které vedli do stájí.

,,A kdo to vůbec byl, že mě odmítáš, kvůli ni!" osočila ho Beatric a přitom se mu znovu snažila vplést do cesty, aby ho mohla zastavit.

,,Nezlob se Beatric, ale to s tebou.. Ty si zasloužíš někoho jiného než mě. Pochop to," řekl rázně a pak pokračoval ke svému koni, kterého si co nejrychleji osedlal a pak vyskočil do sedla a vyjel ze stájí.

,,To se ti ani trochu nelíbím, že předemnou dáš přednost jiné!" křikla na něj a snažila se jeho koně zastavit.

,,Tím to není Beatric.." odpověděl a pak ona jeho koně pustila.

,,Tak čím to je?" zeptala se a přitom jí z očí vyhrkli slzy.

,,Promiň," řekl slabým hlasem a naposledy se na ní otočil.

,,Tak si jeď, za ní!" dodala Beatric naštvaně a pak si se zaslzenou tváři klekla do sena a její slzy se změnily v potoky, protože se naplno rozplakala.

Jindřichovy bylo Beatric líto, ale nemohl jí teď utěšovat, protože teď hlavně musel najít Alžbětu, dřív než se jí stane něco nebezpečného, nebo i něco horšího.

Ale na žádnou z těchto možnosti, nechtěl raději ani pomyslet.