Byla noc a Alžběta se vrátila do své komnaty. Chytala se na lože a poté co jí služebné pomohly vysvléct šaty tak si vlezla do své postele jen v bílé noční košili.

Jenže nemohla usnout.

Zdály se jí strašlivé sny o tom jak prochází krví a taky o tom jak se její šaty i ona sama válely v kaluži krve.

Zdálo se jí také o Jindřichovy a o tom jak kvůli ní šel na popraviště a jak ho zabily a ona se pak pod těmi mrtvolami těl brodila jeho krví a brečela nad jeho mrtvím a nehybným tělem. Byl to tak strašlivý a krutý sen že se v tu ránu leknutím probudila a prudce se nadechla když otevřela oči a ocitla se jak sedí ve své posteli celá vyděšená.

Byl to jen sen, ale i přesto se musela přesvědčit.

Nechtěla ho ztratit a tak vzala zvou svíci kterou zapálila o jeden hořící plamen který plál v krbu a vyšla ven ze své komnaty na chodbu kde pak vklouzla do jeho pokoje.

Když uviděla že spí, tak se jí srdce rozbušilo úlevou a tak na něj zkusila promluvit.

,,Jindřichu," řekla Alžběta tichým hlasem ale Jindřich neodpovídal, spal.

Tak opatrně přišla k jeho posteli položila svíci na stůl a na prázdném místě na boku postele odkryla přikrývku a opatrně pod ní vklouzla a ocitla se rázem vedle něj a v jeho posteli.

Otočila se k a opatrně mu svou ruku vložila na jeho rameno a potom zajela níž až na jeho loket.

Po chvíli spokojeně usnula a když se Jindřich po chvíli probudil a všiml si že leží vedle něj, tak se na ní otočil, protože předtím ležel od ní zády.

A opatrně jí jednou svou rukou se kterou zajel až skoro pod přikrývku která ji zakrývala objal.

Její hlavu si položil pod svou a pak zase spokojeně zavřel oči a pokračoval v spánku.

Když se ráno vedle ní probudil, tak se na něj jen mlčky dívala a neříkala nic. Jednou rukou ho hladila po jeho vlasech a své prsty bořila do jeho kadeří. A tu druhou měla vedle něj a opatrně jí dávala po přikrývku.