,,Otevřete slyšíte, ve jménu krále!," řekne nahlas jeden z těch mužu a nepřestává bušit na dřevěnou bránu.

,,Otevřete a vpuste nás dovnitř!," zakřičí po chvíli když brána je stále zavřená.

,,Co si zde žádáte na mém panství?," zeptá se Jindřich a naštvaně přitom pohlédne na všechny tři muže venku před bránou.

,,Vydejte nám tu dívku která je zde na tomto hradě. Přijíždíme na rozkaz krále Artura a naší královny. Vydejte nám tu dívku ať jí můžeme zase odvést na královský hrad, protože královna Nikola si jí žádá a za tento útěk jí musíme potrestat," odpověděl na to jeden z těch tří mužu a naštvaně se kolem sebe podíval.  

,,A co když vám jí nevídám, nemáte právo tady být protože tady jste na mém panství a na mé půdě a tady platí i trochu jiné zákony pánové," řekl Jindřich po chvíli a přitom se svou rukou dotkl svého opasku na kterém měl svůj meč.

,,A jestli se k ní někdo z královského dvora přiblíží tak ho vlastnoručně zabiju, protože princezna Alžběta je teď pod mojí ochranou a na královský hrad se vrátí jen a pouze jako královna kterou po právu je," dodal ještě Jindřich a jeho druhá ruka pevně sevřela ruku Alžběty která stála vedle něj.

,,Tak vy nám jí nevydáte," řekl další z těch mužu výhružně.

,,Ne, a už jsem řekl že na mém panství nemate co dělat," odpověděl hrubě Jindřich a jeho tváře se zamračila v hněvu.

,,Jak chcete tak použijeme násilí," odsekl třetí z těch mužu a přitom se trochu nevrle na Alžbětu podíval.

,,Jindřichu nezahrávej si s nimi, copak ti ona za to tolik stojí," řekla lady Margareta která se z ničeho nic objevila na hradbách a najednou stála vedle Alžběty a svého syna.

,,No tak můj synu měj rozum," dodala ještě tiše lady Margaret a potom stiskla ruku svého syna kterou měl u svého meče.

,,Ne matko," obořil se na ní hrubě Jindřich a její ruku ze své hrubě obtáhl.

Alžběta je pro mě všechno na světě a já jí vždy budu chránit, protože jí mám rád. A patří jí celé mé srdce, protože jí nesmírně miluji a miloval jsem jí vždycky. Položil bych za ní i život jen proto aby byla v bezpečí.

 ,,A ano matko stojí mi za to a vždycky stála, protože já se nikdy Alžběty nevzdám a už nikdy neudělám tu stejnou chybu jako když jsem jí po smrti jejího otce nechal jen tak odejít," řekl na to Jindřich a stiskl Alžbětinu dlaň kterou měl ve své ještě pevněji.

,,No jak myslíš synu asi bude rozumné když se do toho nebudu plést, ale jednu věc si pamatuj jestli kvůli tobě a kvůli ni ohrozíš svůj lid tak už nejsi můj syn," odpověděla lady Margaret a pak už zase pomalu mizela z hradeb.

,,Nebojte matko to se nikdy nestane, já nikdy neohrozím nikoho zde," řekl Jindřich ještě své matce která se na něj naposledy otočila a pak už se zase opět vrátila do hradu.