,,Alžběto co tady děláš řekl jsem ti přece že se máš vrátit zpátky do hradu," řekl Jindřich trochu naštvaně když si všiml že přišla za ním na hradby a věnoval jí přitom dlouhý pohled.

,,Jindřichu já chci být s tebou i když vím že ty byl mě nejraději vyděl v bezpečí hradu s tvojí matkou," odpověděla Alžběta kurážně a jeho dlouhý pohled mu oplatila.

,,Ale já nechci aby se ti něco stalo," řekl po chvíli Jindřich a přitom jí vzal za ruku.

,,Neboj Jindřichu nic se mi nestane a když jsem s tebou tak se cítím v bezpečí,"  zašeptala Alžběta slabým a něžným hlasem a přitom jeho ruku která držela tu její opatrně stiskla.

,,Ale já..... vyčítal bych si kdybych o tebe přišel," řekl po chvíli Jindřich a na jeho tváří se objevil smutný výraz.

,,Neboj se nepřijdeš o mě, budu pořád se tebou. Vždycky," šeptla Alžběta a přitom jeho ruku která jí držela pevně stiskla ještě pevněji.

,,Bess ale já bych byl přeci jen raději kdyby jsi se vrátila do hradu," řekl Jindřich trochu naléhavým hlasem a přitom jí opět věnoval svůj pohled.

,,Ale já bych byla zase ráda tady s tebou, protože věřím že s tebou se mi nic zlého nestane," odpověděla Alžběta a pak se svým pohledem zadívala do jeho tváře a viděla jak se po chvíli na ní usmál.

,,Tak dobře, ale když to bude něco nebezpečného tak rychle utečeš nebo se za mě schováš. Vyčítal bych si totiž skutečně kdybych tě do něčeho nebezpečného zatáhl," odpověděl Jindřich už trochu uvolněným hlasem a přitom svou volnou rukou jí zastrčil volný pramen vlasu který jí vlál ve větru za uchu.

A když se jí jeho ruka opět dotkla tak Alžběta ucítila při jeho dotyku příjemný pocit který by se dal i přirovnat k pocitům slasti, protože jí při jeho dotyku zalilo i nesmírně krásné teplo které jako by v ten okamžik prostupovalo celým jejím tělem.

Tuto nádhernou chvíli souznění jim zkazily tři neznámi jezdci kteří se najdou v ten moment ocitl u brány a začaly do ní nesnesitelně bušit.