V tu chvíli stála Alžběta u okna jako přibitá a jen sledovala v daly stále se přibližující tři jezdce kteří se k hradu blížily opravdu velkou rychlostí.

Po chvíli konečně odtrhla svůj pohled plný strachu od okna, vzala si svůj plášť a spěchala rychlím krokem ven na nádvoří za Jindřichem aby mu mohla říct o tom co viděla a aby jeho i ostatní mohla varovat.

Vyběhla ven ve svém plášti a když se ocitla na nádvoří před hradem tak se všude rozhlížela jestli náhodou Jindřicha nikde neuvidí a když ho neviděla tak zamířila do stájí kde si byla jistá že bude.

,,Jindřichu, Jindřichu!," volala Alžběta jeho jméno a když vešla do stájí a zavolala jeho jméno znovu, tak se Jindřich když uslyšel jak ho volá otočil a oba si tak mohly pohlédnout do očí.

,,Jindřichu musím ti něco říct," řekla Alžběta když si jí Jindřich všiml a rychlím krokem šla k němu.

,,Co se děje Alžběto?," zeptal se Jindřich který se na ní přitom dlouze podíval, protože její přítomnost tady teď teda opravdu nečekal.

,,Jindřichu blíží se sem tři muži na koních a já mám strach že si přijely pro mě. Myslím si že je pro mě poslal můj strýček s mojí tetou aby mě přivezli zpět, ale já se bojím Jindřichu. Bojím se, nechci se tam vrátit," řekla Alžběta roztřeseným hlasem a od očí se jí vedraly slzy.

,,Neboj se Bess já jim tě nedám," odpověděl pevným hlasem Jindřich a vzal přitom Alžbětu za ruku.

,,Teď už musím jít postarat se o to aby jsi byla v bezpečí, jdi za mou matkou do hradu a já se o to ostatní postarám," dodal ještě a pak její ruku pustil a vydal se k odchodu ze stájí a šel rovnou na nádvoří.

,,Jindřichu počkej já tě v tom nenechám půjdu s tebou!," křikla na něj Alžběta a snažila se ho rychlím krokem dohonit.

,,Ne Bess běž za matkou já se o všechno tady postarám, chci aby jsi byla v bezpečí a neboj se budeš v bezpečí. Postarám se o to," řekl Jindřich když ho Alžběta dohonila ale svůj rychlí krok který směřoval skoro až k bráně nezastavil.

,,Zavřete bránu a nikoho nepouštějte," přikázal dvěma mužům kteří tak hned učinily a pak se šel podívat na hradby svého hradu aby viděl kdo jsou ti nezvaní hosté.   

Alžběta šla za ním a bylo jí jedno že se na ní možná bude zlobit když neuposlechla jeho slova a nevrátila se do hradu. Bylo jí jedno že to zde teď možná pro ní není tady venku bezpečné, protože ona se cítila bezpečně jenom sním a to vždycky když jí byl na blízku a tak v tuto chvíli rozhodně nechtěla být zavřená někde vevnitř i když věděla že možná na ní skutečně číhá nebezpečí.

Ale díky Jindřichovy a toho že jí byl na blízku se ničeho nebála a tak teď v tuto chvíli chtěla být s ním i když se možná na ní bude zlobit kvůli tomu že neuposlechla jeho příkazu.       

,,Protože i když se to možná nezdálo tak nebezpečí se skutečně blížilo."