Alžběta ležela na posteli a hladila si své dlouhé zlatavé vlasy, když v tom najednou vešla do pokoje služebná a s úsměvem na tváři přišla až k ní.

,,Paní, pán Jindřich chtěl abych vám připravila koupel," řekla ona služka a uklonila se přitom.

Jindřich jí totiž skutečně požádal když odcházel z Alžbětina pokoje aby jí připravila teplou koupel a tak Gerda, tak se služebná jmenovala jeho příkaz splnila.

,,Dobře tedy a pomůžeš mi ještě vysvléct šaty," odpověděla Alžběta a vstala z postele na které teď chvíli ležela.

,,Jistě paní," řekla Gerda a zase se opět uklonila.

,,Jak se jmenuješ?," zeptala se Alžběta když jí Gerda pomáhala z jejich šatu a oplatila jí úsměv.

,,Jmenuji se Gerda paní," odpověděla když rozvázala šněrovačku a když jí pomáhala šaty sundat.

,,To je vskutku krásné jméno, já jsem Alžběta," řekla na to Alžběta a pak se na Gerdu dlouze s úsměvem otočila.  

,,Já vím vaše Jasnosti, pan Jindřich mi už o vás řekl," dodala polohlasně Gerda a zase se opět uklonila.

,,Vstaň prosím tě," řekla Alžběta šeptem a Gerda tedy zase hned opět vstala.

,,Jak dlouho už jsi v této službě?," zeptala se Alžběta po chvíli i když nechtěla aby to znělo tak že by nějak vyzvídala.

,,Jsem tu už od svých třinácti let paní a i má matka, sourozenci a otec tady na hradě pracuji," odpověděla Gerda a na tváři se jí usadil trochu plachý úsměv.

,,Máte krásné vlasy paní a celá jste jak anděl, ale od čeho máte ty krvavé šramy a modřiny na vašem těle?," řekla po chvíli Gerda když jí rozpustila její vlasy a zadívala se přitom na ony krvavé modřiny.

,,O tom nechci mluvit, ale tvůj pán o tom vím to ti přísahám a není to jeho vina to ti mohu říct rovnou," odpověděla Alžběta a vrhla na ní dlouhý pohled.

,,A teď už můžeš jít Gerdo už tě nebudu potřebovat," dodala ještě a pak už poslala Gerdu pryč a ona jejího příkazu poslechla a tak zůstala Alžběta v místnosti sama.

Opatrně se ponořila do nádherně teplé vody a vychutnávala si tu nádhernou úlevu kterou jí přinášela.