Když projeli branou do Jindřichova sídla a ocitly se na nádvoří jeho panství, tak hned k nim přiběhla Jindřichova matka která když je viděla že se její syn vrací přišla uvítat.

,,Vítej doma můj synu!," vykřikla jeho matka radostí když Jindřichův kůň před ní zastavil a radostně se na svého syna usmála.

,,Ani nevíte matko jak jsem rád že jsem opět doma," odpověděl Jindřich a radostný úsměv své matce oplatil.

,,Proboha není to princezna Alžběta a co se jí to stalo můj synu," řekla po chvíli jeho matka když si všimla že její syn není sám a věnovala pozornost oné dívce která s ním přijela.

,,Ano je to princezna Alžběta matko a takhle se k ní chovaly na královském hradě její strýc a její teta, drahá matko," odpověděl Jindřich a opatrně i s Alžbětou v náručí seskočil z koně.

,,Pane bože no ty ji teda zřídily," dodala Jindřichova matka šeptem a přitom jí z očí ukápla slza.

,,Nebojte Vaše jasnosti tady s mým synem budete v bezpečí," řekla ještě k tomu a pohladila svého syna po tváři a potom už zase odešla dovnitř.

,,Tak Bess a jsme doma, můj domov je teď tvým domovem a nemusíš mít strach protože tady ti skutečně nic zlého nehrozí. Protože tady budu pořád s tebou a už nikdy tě neopustím," zašeptal Jindřich něžným hlasem a přitom se Alžbětě podíval dlouze do očí.  

Potom i s ní v náručí vešel do svého hradu aby jí uložil do jejího pokoje, protože věděl že si určitě po tom všem potřebuje náležitě odpočinout.