,,Neboj už tě nikdy samotnou nenechám," řekl jí Jindřich se slzami v očích když už byly venku na nádvoří před hradem a opatrně si jí posadil vedle sebe na koně.

Vzal Alžbětě všechny její věci i její klisnu Bellu od které držel její otěže v jedné své ruce a společně vyjely s Alžbětou kterou měl u sebe ven z tohoto hradu.

Alžběta seděla vedle něj a jeho ruka jí něžně podpírala, hlavu se svými nádhernými vlasy měla položenou na jeho hrudi a jen sledovala ubíhající cestu. Konečně se cítila v bezpečí a tak se přitulila k Jindřichovy ještě o malý kousek blíž.

,,Udělal jsem dobře že jsem tě tam nenechal," řekl Jindřich po chvíli a políbil jí do vlasu.

,,Protože kdybych tě tam nechal, tak bych tě už možná nikdy neviděl a ty dvě by z tebe sedřely kůži a to bych skutečně neunesl," zašeptal slabým hlasem a v jeho hlasu byla znát bolest.

,,Nelituj ničeho Jindřichu, jsem ráda že jsi mě zachránil a že teď mohu odjet s tebou pryč," řekla Alžběta šeptem a pak mu věnovala něžný pohled.

,,Ale mohl jsem přijít dřív a pak se nemuselo všechno tohle stát," dodal a podíval se přitom na její šaty od krve a na rány a modřiny které měla po celém těle.

,,Ale přišel jsi a to je hlavní, zachránil jsi mě a já jsem ráda za to že jsi mě uslyšel," zašeptala Alžběta a trochu víc se k němu natáhla aby byla na dosah jeho rtu a věnovala mu dlouhý a žádostivý polibek.

Tak spolu ujížděli pryč a netrvalo dlouho a byly už nadobro vzdáleny královskému hradu a otevřela se před nimi krajina plná ostatních panských sídel.

A asi tak skoro ani ne za hodinu byly už v blízkosti Jindřichova hradu, který patřil nejen jemu ale i celé jeho rodině. Protože tento hrad zdědil od svého dědy a od svého otce který bohužel zemřel ještě předtím než se Jindřich narodil.

A tak zde Jindřich žil se svou matkou a se svým strýcem a jeho rodinou a tohle místo bylo pro něj vždy jeho domovem, kde dostával nejen vzájemnou lásku a pochopení. Ale také úctu a věrnost jak od svého strýce tak i od své matky kteří se o něj už od mala láskyplně staraly.

A když se jeho matka stala dvorní dámou Alžbětiny matky a přesunula se pak po nějaké době na královský dvůr když se znovu provdala a on měl nevlastního otce.

Tak poznal že i tento muž který si jeho matku vzal je na jeho straně, stejně tak jako na jeho straně byla i Alžběta.

Ale ta ostatně při něm stala vždycky jako on při ní.