,,Nemysli si že mě to nezajímá, protože ty odsud živá neodejdeš!," vyštěkla na Alžbětu její teta a znovu jí bolestně praštila do břicha.

,,Au to bolí!," vykřikla Alžběta a z očí jí zase opět ukáply slzy.

,,Lady Amelie ukliďte to tady a ty jsi pamatuj ty neopeřené pískle že dokud jsem tady královnou já tak mi budeš sloužit. Je to jasné," dodala královna Nikola a potom chytla Alžbětu bolestně za ruku a přitáhla si jí k sobě o trochu blíž.

,,Je to jasné!," křikla jí její teta do tváře a ještě jednou jí bolestně zmáčkla čelit.

Alžběta na ní jen odplivla trochu krve a tak se královna Nikola naštvala a znovu s ní praštila o zem.

,,Však já tě ještě naučím!," křikla na ní a znovu jí bolestně praštila a Alžběta opět vyjekla bolestí.

,,Amelie dodělej to a nauč tu malou parchantku jak má správně poslouchat," řekla královna Nikola a chytala se k odchodu když v tom Alžběta vykřikla a tak se zastavila.

,,Jindřichu prosím tě pomoc mi, Jindřichu prosím pomoc!," vykřikla Alžběta ze všech sil které měla a snažila se znovu zvednout na nohy, jenže lady Amelie jí opět přirazila k zemi.

,,Tak Jindřich hrabě z Richmondu, tak odtud vítr vane. To je ten co ti slíbil pomoc," procedila královna Nikola mezi zuby a opět se k Alžbětě vrátila a bolestně jí praštila pěstí do žeber.

,,A ty si myslím ty ubohá že tě uslyší a že ti pomůže. O jak jsi bláhová a poblázněná když si myslím že kvůli tvojí lásce bude takhle riskovat a ani nevíš jak jsi mě tím neskutečně pobavila," řekla po chvíli ještě se smíchem královna a znovu jí praštila.

,,Jestli si myslíš že ti pomůže, tak to jsi na omylu," dodala ještě zákeřně šeptem a potom jí praštila znovu.

Jindřich byl ve své komnatě a protože mu už byla dlouhá chvíle a říkal si kde Alžběta tak dlouho je, tak se rozhodl za ní vydat. Šel rychlím krokem po dlouhé chodbě k její komnatě a asi tak v půlce cesty uslyšel volání o pomoc a ten hlas co ho volal byl hlas Alžběty.

A tak rázně a rychle přidal do kroku a když se ocitl u její komnaty tak rychle otevřel dveře a když tak učinil tak uviděl Alžbětu ležet na zemi v krvi a vypadala tak slabá jako by byla skoro v bezvědomí.

,,Bess!," křikl když jí spatřil a ihned se k ní sklonil aby jí mohl vzít do náručí.

,,Co jste jí to udělaly vy zrůdy!," křikl na královnu Nikolu a její dvorní dámu a bolestně si k sobě Alžbětu přivinul.

,,Ona vám nic zlého neudělala a vy jste se jí odvděčily takhle, jste zrůdy bez citu které nedokáží milovat a které tento cit nikdy nepochopí," řekl šeptem Jindřich a pak se se slzami v očích a vztekem nad tím co Alžbětě udělaly na ní dlouze podíval.