,,Jindřichu!," křikla vyděšeně Alžběta když celá vystrašená a vyděšená vběhla k němu do komnaty a ani se neobtěžovala tím jestli se to hodí nebo ne, nebo jestli má Jindřich něco na sobě.

,,Co je Bess, co se stalo?," řekl vyděšeně Jindřich když jí uviděl a přišel k ní o par kroku blíž.

,,Jindřichu oni mi chtěli ublížit," zašeptala Alžběta vystrašeně a přitom mu skočila do náruče a on jí pevně sevřel v objetí.

,,Už je to dobré Bess," uklidňoval jí Jindřich a přitom jí něžně šeptal do vlasu.

,,Už se ti nic nestane, tady jsi v bezpečí," řekl něžným hlasem a ještě víc si jí k sobě přivinul a ona se mu v jeho náručí celá třásla.

,,Alžběto celá se třeseš," dodal hned na to když se jí snažil uklidnit a zároveň zahřát a pak jí opatrně a něžně položil ze svého sevření na postel kde jí opatrně zakryl svou peřinou.

,,Už se ti nic nestane, už budu pořád jen u tebe," uklidňoval jí a ona se na něj stále jen vyděšeně dívala a z očí se jí hrnuly slzy.

,,Chtěli mě zabít Jindřichu, královna a její dvorní dáma," řekla Alžběta třesoucím hlasem a přitom se její oči leskly jak sklo.

,,Šššš, uklidni se Bess už je to dobré. Už jsem tu s tebou," uklidňoval jí Jindřich a přitom jí i něžně políbil do vlasu.

,,Lehni si a zkus trochu usnout, už je to v pořádku má lásko jsem tady," zašeptal jí ještě Jindřich do tváře a potom si lehl na postel vedle ní a ochranářsky jí objal a položil si jí k sobě.

,,Už se ti nic zlého nestane, to ti slibuju," řekl jí když už po chvíli uklidněná usnula v jeho náručí a ještě o malý kousek si jí přitáhl k sobě blíž a držel jí takhle v objetí celou noc až do rána.