Alžběta přišla do svého pokoje a řekla si služebným ještě o horkou lázeň, protože tušila že ta jí teď ještě večer opravdu přijde vhod a potřebovala se ještě taky i trochu uvolnit.

V hlavě se jí vybavila vzpomínka na Jindřicha a na to co se před několika minutami stalo.

Na tváři se jí usadil úsměv a sama pro sebe se musela zasmát, když lezla opatrně do teplé kadě ve které to neskutečně vonělo růžemi a bylinkami.

Usadila se pohodlně do vody a naprosto se uvolnila.

Uvolnila se po chvíli tak moc že zavřela oči a najednou nevnímala nic kolem ní a jediné co v tu dobu viděla před sebou byl Jindřich a jeho krásné oči, do kterých se mu vždy ráda dívala.

Najednou uslyšela potichu jak se otevírají dveře do jejího pokoje, ale s ní tahle skutečnost ani nehnula a dál se nechávala unášet svým nádherným snem.

Jenže po chvíli se k ní začaly blížit kroky a než se nadála tak jí někdo necitelně držel její hlavu pod vodou.

,,Ty zmije jedovatá, kéž by jsi už byla raději mrtvá," slyšela mluvit nějaký hlas a něčí ruce jí držely dál pod vodou.

,,Ty parchantko, zkazila jsi mi můj den," uslyšela Alžběta další hlas který na ní mluvil a poznala že tento hlas patřil královně, tedy i zároveň její tetě.

,,Doufám že se utopíš za živa ty bestie," říkal ten druhý hlas a Alžběta bez pochyby poznala, že tento hlas patřil královnině první dvorní dámě.

Její ruce se snažily ty jejich ze své hlavy odstrčit aby se mohla zase nadechnout nad hladinou, jenže ty dvě jí ve vodě držely opravdu pevně a ona už pomalu začala i ztrácet kyslík. Už si myslela že s ní bude za chvíli amen, jenže po chvíli jí jejich ruce pustily a když je její hlava dostala nad hladinu aby se zase mohla nadechnout, tak už byli obě pryč.

Alžběta když se z tohoto zážitku vzpamatovala, tak rychle vylezla z kádě ven dala si na sebe svou noční košili a utíkala do bezpečí za Jindřichem. 

Tam kde jí nic zlého nehrozí.

Jenže něž k němu došla a než našla dveře od jeho komnaty, tak se neskutečně klepala strachy. 

Protože už mohla být dávno mrtvá a byl to možná jen zázrak že přežila a že se jim jí nepodařilo utopit tak jak asi zřejmě chtěli.

Nebo to všechno bylo jen varování ať dá od trůnu ruce pryč.