,,Promiňte lorde Maroši možná bych měla jít trochu na vzduch, omluvíte mě," řekla Alžběta po nějaké chvíli a přitom se podívala nenápadně na místo kde byl předtím Jindřich, ale to místo bylo prázdné.

,,Ale jistě Vaše výsosti, jen nechoďte moc daleko," odpověděl lord Maroš a pak se šel bavit se svým dalším přítelem kterého tu uviděl.

Alžběta se na něj na rozloučenou jen dlouze podívala a pak se vydala ven ze sálu, protože potřebovala jít opravdu na vzduch. Jenže když vyšla ze sálu ven, tak její oči zabloudily k jednomu oknu u kterého stal Jindřich a tak k němu opatrně a potichu přišla.

Jindřich když uslyšel blížící se kroky tak se na ní otočil a jen překvapeně se na ní díval.

,,Co tu děláš Jindřichu?," zeptala se Alžběta jako první když k němu přišla blíž a přitom se mu dlouze podívala do očí.

,,Potřeboval jsem jít na chvíli pryč a taky jsem chtěl být chvíli sám," odpověděl a přitom trochu uhl pohledem.

,,A co tu děláš ty Alžběto?," zeptal se hned na to a znovu se na ní podíval.  

,,Já potřebovala jsem na chvíli na vzduch a taky jsem tě chtěla najít když mi došlo že tam nejsi," odpověděla Alžběta pevným hlasem a přišla k němu ještě o pár kroku blíž.

,,Copak jsem ti chyběl? Vždyť jsi se skvěle bavila," řekl Jindřich trochu rozmrzele a přitom svůj pohled přemístil k oknu.

,,Ano chyběl jsi mi a bála jsem se kam jsi mi zmizel," odsekla Alžběta něžným hlasem a o pár kroku k němu ještě víc přistoupila, až se skoro mohla rukou dotknout jeho ramene.

,,Snad by jsi nežárlil a na koho, snad ne na lorda Maroše. Vždyť toho znám Jindřichu už od dětství stejně jako tebe," dodala Alžběta trochu podrážděně a pak se svou rukou dotkla jeho ramene a otočila si ho k sobě.

,,Jindřichu podívej se mi do očí," šeptla a přitom si ho dala k sobě tak aby se na sebe oba dívaly.

Vždycky jsem měla ráda jenom tebe a nikoho jiného. Vždycky jsem milovala jenom tebe a o nikom jiném jsem nechtěla ani slyšet. Tak se jen na mě podívej hrabě z Richmondu, miluje tě budoucí královna a ty jsi jen můj, jenom můj a vždycky jsi byl. Stejně tak jako já jsem byla na věky tvá ty blázinku.

,,Miluji tě a jestli mi to nevěříš tak ti to mohu i dokázat, protože nikoho jiného než tebe jsem nikdy v životě nechtěla, můj věrný rytíři," řekla Alžběta ta poslední slova šeptem a potom spojila jejich rty do nekonečně dlouhého polibku.

,,Ach Bess," zavzdychal Jindřich do jejich úst a chytl její tělo které pod ním doslova tálo do velkého objetí.