,,A ještě něco bych vám chtěl říct Vaše výsosti," řekl lord Maroš vážně a přitom z vážným hlasem řekl i její titul.

,,Vy jste naše právoplatná královna, takže vám pomohu vás dosadit na trůn. A vrátím vám zase to právoplatné místo které vám právem patří," dodal ještě a pak se opět otočil ke králi s královnou.

,,Ale vy jste už slíbil podporu jim jestli se nepletu," řekla Alžběta trochu hrubě a taky se otočila při tanci jejich směrem.

,,To sice ano, ale má právoplatná podpora patřila vždy vašemu otci a vám dráha princezno. A co naplat musel jsem převlékat kabáty pokud jsem se chtěl udržet. Ale má skutečná podpora patřila vždy jen vašemu otci a ne vašemu povedenému strýci, má královničko," odpověděl trochu laškovně lord Maroš a pak se otočil zase opět k Alžbětě.

,,A mimo to, raději budu podporovat vás než vašeho uzurpátorského strýce," sykl ještě mezi prsty a pak na krále hodil trochu zadumřelý pohled.

,,Protože vaše přítomnost má dráha je mi mnohem příjemnější a myslím že nejsem sám," dodal ještě potichu a pak už oba zase naplno se věnovaly tanci, ale tentokrát už bez konverzace.

Když hudba dohrála tak se lord Maroš uklonil a pak ještě jen tak vesele dodal ,,Vidím že jste nejen šarm, ale i lehký krok zdědila po vaší matce má královno. Ale i kromě toho mate odvahu a bojovnost vašeho otce, má paní," řekl lord Maroš něžným hlasem a potom zase opět na znamení úcty a vděku políbil něžně Alžbětě ruku.

Jak hudba dohrála tak najednou vstal ze svého místa král a pronesl svou královskou řeč kterou ale vskutku nikdo nečekal.

,,Mojí drazí poddaní a věrní," řekl král Artur a přitom všem přítomným věnoval dlouhý pohled.

 ,,Chtěl bych vám říct jednu radostnou novinu, kvůli které jsem i uspořádal tuto velkolepou slavnost. A tou novinou je to že má žena královna Nikola a já čekáme po dlouhé době potomka, takže se na nás po všech těch letech marného čekaní a nevydařených těhotenství snad konečně usmálo štěstí. Připijme si teď na mé a královnino štěstí, ale hlavně si připijme na královnu protože to hlavně ona mi to štěstí připravila," řekl král Artur svou řeč a pak vypil svůj pohár s vínem až do dna.

,,Na královnu!," ozvaly se radostné hlasy a všichni pozvedaly číše královniným směrem.

,,Na královnu!," křičely věrní dvořané a zase znovu pronesly radostný přípitek.

Alžběta tam jen tak nechápavě stála a pomyslela si že teď už možná nemá žádnou šanci na to aby usedla na trůn, přesně tak jak to chtěl její otec.

Protože plány které měla se teď nenávratně hroutí.

 ,,Ale kdo ví, třeba přece jen není všechno ještě tak ztraceno." 

--------------------------------------------

Tak co zatím říkáte na mojí knihu.

Libí se vám?

Já doufám že snad ano a jsem vám nesmírně vděčná za vaší přízeň kterou této knize věnujete, protože si každého kdo si tuto knihu přečte nesmírně vážím.