,,Ale ze všeho nejvíc by jste měla poděkovat našemu společnému příteli který mě k tomuto setkání přemluvil, i když já už bych vás dávno vyhledal má královno," řekl lord Maroš a přitom se ještě jednou na Alžbětu usmál.

,,Mohl bych si s vámi zatančit? Dráha moje," dodal a pak se dlouze podíval na Jindřicha.

,,Jestli dovolíte drahý příteli a rád bych všechno naší mladé královničce vysvětlil při tanci," řekl ještě lord Maroš a Jindřich mu jen pokynul rukou na naznak souhlasu.

,,Tak počkat lorde Maroši co my máte vysvětlit?," zeptala se Alžběta nechápavě a přitom se ještě jednou podívala na Jindřicha když jí lord Maroš odváděl mezi ostatní tanečníky.

,,Nic má drahá, jen jsem vám chtěl říct že jsem na vaší straně a že odemě máte plnou podporu," řekl lord Maroš mezi vousy a přitom se na Alžbětu usmál a pak se podíval nenápadně k trůnu.

,,Zde vás asi nikdo nemá moc rád že ne," řekl šeptem a přitom se zase na ní podíval.  

,,Ne zde mě skutečně nemá nikdo rád lorde Maroši a ani nemáte představu o tom co jsem už i za tak krátkou chvíli zde zakusila. Už to není to nádherné místo jako za vlády mého otce, protože teď zde panuje zloba a nenávist," odpověděla Alžběta hořce a z očí se jí začaly hrnout slzy.

,,Ale copak má dráha neplačte, myslím že se zde najde i někdo komu na vás skutečně záleží," řekl lord Maroš uklidňujícím hlasem a přitom setřel Alžbětě z tváří její slzy a pak se podíval dlouze Jindřichovým směrem.  

,,I jeden odvážlivec stáčí k tomu aby porazil a překonal celou armádu a on by pro vás udělal cokoliv. Myslím to vážně," dodal ještě a pak se na Alžbětu vesele usmál.

,,Ach, lorde Maroši vy dovede člověka vždycky tak potěšit. A i když je mu třeba do pláče, tak vždy na jeho tváři vykouzlíte úsměv," řekla Alžběta už trochu veselejším hlasem a věnovala oběma dlouhý a radostný pohled.