Alžběta vešla do královského sálu kde hrála příjemná hudba a když procházela mezi ostatními tak všichni najednou utichly a jen jí mlčky pozorovaly.

Hledala svými nádhernými modrými oči Jindřicha a když ho zpozorovala tak viděla jak z úžasu zadržel dech. Šla k němu a všichni ostatní na ní upíraly své pohledy, dokonce i její strýček s její tetou se na ní dívaly i když jejich pohled byl plný pohrdáni a nenávisti.

Za to pohledy ostatních byly plné obdivu a úžasu, i když i sem tam se vyskytlo pár pohledů které opravdu píchaly, ale které na pohled krále a královny skutečně neměly. Protože jejich pohled na ní byl plný jedu.

Ale Alžběta si z toho nic nedělala a kráčela jako by nic.

Ba dokonce vypadala jako by chtěla na sebe a na své nádherné šaty které měla na sobě upozornit, protože si je stále na popud přihlížejících upravovala.

Když konečně přišla až k Jindřichovy, tak si všimla jak dlouze a úlevně vydechl. Protože zatím svůj dech i když si toho nevšiml dlouze zadržoval.

,,Jsi nádherná," řekl jí šeptem když jí něžně políbil konečky prstů a stále na ní nepřestal upírat svůj pohled.    

,,Ale to jen kvůli tobě," odpověděla Alžběta a pak ještě dodala ,,Ještě jednou ti děkuji za tak nádherné šaty, udělal si mi jimi opravdu obrovskou radost," špitla ještě Alžběta tiše a přitom se na něj zářivě usmála. 

,,Jsem rád že jsem tě mohl potěšit," odpověděl Jindřich vesele a přitom jí jeho ruka něžně pohladila.

,,Zatančíš si semnou Alžběto?," zeptal se po chvíli, ale stále z ní nespouštěl svůj pohled. Protože ho naprosto uchvátila.

,,Ale jistě Jindřichu,"  odpověděla Alžběta a s velkou radostí přijala jeho nabízené rámě.

Tančily spolu opravdu dlouho a najednou ani jeden z nich nevnímal čas, nebo lidi okolo nich které na ně házely překvapené pohledy. 

Protože už spolu takhle tančily asi pátý tanec.

,,Jsi skutečně skvělá tanečnice Bessy," řekl Jindřich s úsměvem když dohrála hudba a něžně jí přitom vzal za ruku.

,,Ty jsi taky vskutku skvělý tanečník Jindřichu," oplatila mu Alžběta stejnou mincí a přidala k tomu ještě jeden ze svých úsměvu.

,,Nádherně voníš a úplně jsi mě tou svou vůní pohltila," pošeptal jí Jindřich něžně do ucha a pak se sklonil k jejímu krku a něžně naznačil polibek.

,,Děkuji za poklonu," řekla Alžběta tiše a přitom se mu podívala do očí.