Alžběta byla ve své komnatě a dívala se přitom z okna na zapadající se slunce a na nádhernou oblohu, když v tom se prudce otevřely dveře a do její komnaty vešel sám král.

,,Co tu děláte strýčku?," zeptala se Alžběta když odtrhla svůj pohled od okna a věnovala ho naštvanému strýci.

,,Od dvorní dámy jsem se doslechl o tom jak jsi se před chvíli chovala k mé ženě Alžběto a přišel jsem tě za to potrestat, protože tohle si nemůžeš dovolit. Vždyť víš kde je tvoje místo," řekl její strýc hrubým hlasem a potom na ní ustal jeho dlouhý pohled.

,,Neudělala jsem nic špatného strýčku," odpověděla Alžběta tichým hlasem i když v jeho očích viděla pohrdání.

,,Ale ano udělala, vzepřela jsi se královně a to se nedělá má zlatá!," okřikl jí král Artur a potom jí vzal za vlasy.

,,Au, co to děláte strýčku!," vykřikla Alžběta bolestí a z očí se jí vyhrnuly slzy.

,,Musím tě potrestat, tak jak si zasloužíš," řekl tiše její strýček a potom jí vzal pevně svou rukou za její krk.

,,Pamatuj si že vzpírat mé ženě se nedělá, jinak by to s tebou mohlo špatně skončit," dodal ještě a přitom její krk stiskl ještě pevněji.

,,Buď to nám budeš vděčná za to co jsme ti daly, nebo potáhneš zpátky za svojí matkou a na korunu zapomeň nemysli si že nevím proč jsi tady," řekl král Artur šeptem a potom pustil svou rukou její krk.    

,,Já jsem právoplatná královna a vy mi nemáte co kázat!," okřikla ho Alžběta když nabrala dech a zlostně se na něj podívala. 

,,Myslíš?," řekl král Artur a pak jí pevně chytl za její zápěstí.

,,To mě patří koruna a trůn a ne vám," dodala Alžběta zlostně když vymanila svou ruku z jeho sevření a její pohled byl ještě temnější a odhodlanější.

,,Myslíš děvčátko a kdo ti na trůn pomůže, kdo!," křikl její strýc naštvaně a přitom jí vzal pevně za její bradu.

,,Tak si pamatuj, že ty mě nikdy z trůnu nedostaneš. Protože přeci nechceš abych ti ublížil," dořekl král Artur šeptem a potom pustil její bradu a začal svou rukou drtit její pas.

,,Jsi krásná po své matce, ale jsi taky pěkně hloupá a naivní když si myslíš že se na trůn dostaneš," pošeptal jí její strýček do ucha a pak jí svou rukou pohladil po vlasech.

,,Schválně komu bude taková krása patřit, protože i kdybych chtěl tak si tě mužu jako král zamanout pro sebe Alžběto," řekl šeptem poslední slova a potom jí hrubě políbil na její tvář.

,,Takovému jako jste vy já nikdy patřit nebudu," zašeptala Alžběta slabým hlasem a vysvobodila své tělo z jeho sevření.

,,Pozor na slova holčičko, jsme tu sami a nikdo tě tu slyšet nebude," dodal král Artur podrážděně a pak se znovu k ní přiblížil.

,,Stejně tak jako nikdo neuslyší to kdybych vás chtěla zabít, drahý strýčku," řekla Alžběta drze a potom ho odstrčila kousek stranou a vyběhla ze dveří někam pryč.