Jindřich spal a Alžbětu stále svíral spící ve svém objetí, když tu najednou se mu zdál strašlivý sen.

Alžběta ho volala na pomoc a ten sen byl skutečně jak živý.

Byla celá od krve a najednou z ničeho nic padala k zemi.

,,Jindřichu pomoc mi, pomoc!," volala jeho jméno s prosbami o pomoc ještě než její tělo spadlo bezvládně na zem a on se k ní hned rozběhl a snažil se jí ještě zachytit aby jí mohl zachránit.

Jenže už bylo pozdě, když k ní doběhl tak už ležela na zemi mrtvá a on objímal její bezvládné tělo.

,,Bess ne, prosím neumírej mi. Prosím Bess ne!," křičel se slzami v očích jako zběsilý a přitom svíral ve svých dlaních její mrtvé spící tělo.

,,Bess ne!," křikl znovu ale tentokrát už doopravdy až ho jeho velký, žalostný a bolestivý výkřik vytrhl z tohoto hrůzného snu.

Jako polekaný se probral a rychle otevřel oči.

Když zjistil že Alžběta leží vedle něj, tak jeho mysl zalila ulévá z toho že tento sen nebyl skutečnost.

Políbil Alžbětu s láskou a něhou úlevně do jejich nádherných vlasu a ještě o něco víc si jí k sobě přivinul. Alžběta poklidně spala a zdálo se že jí ani jeho hlasitý a bolestný výkřik nevzbudil, smála se ze spaní a Jindřich se přistihl jak si tento pocit kdy se na ní může jen tak dívat opravdu užívá.

Přivinul si jí k sobě ještě o něco blíž až ona měla hlavu položenou na jeho hrudi a pak jí něžně zašeptal do ucha ,,Nikdy nedopustím abych tě ztratil Bess," řekl jemně něžným hlasem a potom jí opět políbil do vlasu.

Alžběta se na něj ze snu usmála a on už potom zase poklidně spal až do rána.

Když se ráno vedle ní probudil, tak ona už byla vzhůru a jen ho jen tak s úsměvem pozorovala.

,,Dobré ráno," řekla tiše a přitom ho svou rukou pohladila něžně po vlasech.

,,Dobré ráno," odpověděl Jindřich který se na ní vesele usmál a pak si jí jen se zájmem prohlížel.

,,Jsi opravdu pěkná," vypravil ze sebe po chvíli a jeho ruka se jí něžně dotkla.

,,A ty jsi zase opravdu pěkně dvorný," odpověděla Alžběta a jeho slova mu oplatila úsměvem.

,,Ale já to myslím váženě," řekl Jindřich a políbil jí.

,,Vždyť já taky," odpověděla Alžběta která byla z jeho polibku jak omámená a hned k němu ještě přitiskla své rty o něco blíž.

,,Bess já...," řekl Jindřich ale pak se odmlčel.

,,Nemusíš říkat nic Jindřichu, už je to díky tobě za mnou," dodala Alžběta a pak mu vtiskla na rty něžný polibek.

,,Chtěla bych se ti omluvit za to co se stalo včera, vždyť víš za to jak jsem vtrhla do tvého pokoje," řekla Alžběta a přitom mu svou rukou znovu přejela po vlasech.

,,Nemusíš se za nic omlouvat Bess, vždyť víš že jsem tu vždy pro tebe,"  odpověděl Jindřich a pak jí zase její slova oplatil polibkem. 

,,Já vím," dodala Alžběta a jeho polibek mu oplatila svým.