,,Nemáš žízeň, možná by to chtělo něco k pití po tom tanci?," zeptal se Jindřich Alžběty a přitom se podívala na ostatní.

,,No možná by to chtělo něco k pití," odpověděla Alžběta a Jindřich už jí za chvíli podával pohár s vínem.

,,Ty jsi skutečně neskutečný Jindřichu," řekla Alžběta tiše a s úsměvem od něj pohár s vínem přijala.

Trochu se napila, ale když na jazyku ucítila nesmírně hořkou chuť tak ten nespolknutý lok ihned vyplivla.

,,Co se děje Alžběto?," zeptal se nechápavě Jindřich který už upil ze svého poháru a jen se na ní překvapeně díval.

,,To víno bylo otrávené Jindřichu, někdo se mě chce zbavit," řekla Alžběta tichým hlasem a přitom mu vyděšeně pohlédla do očí.

,,To bude dobré Bess, jen doufám že jsi ho nevypila," dodal Jindřich pevným hlasem a naštvaným pohledem si přejížděl pohledy ostatních.

,,Ne neboj, když jsem poznala že je otrávené tak jsem ho nespolkla ale vyplivla všechno pryč," řekla Alžběta klidně a přitom se mu vystrašeně svezla do náručí.

,,Myslím že bude nejlepší když hned zítra odjedeš se mnou, protože tady nejsi v bezpečí," dodal Jindřich pevným hlasem a přitom si jí k sobě přimkl trochu blíž a bylo mu úplně jedno že se na ně ostatní dívají.

Naštěstí za chvíli opět začala hrát hudba a tak se ostatní přítomní dali zase opět do pohybu.

,,Hlavně dnes nic už dalšího raději nepij Bess, ano," řekl Jindřich tichým hlasem a přitom se naštvaně podíval na klidně sedícího krále s královnou.

Na chvíli se posadily ke stolu a Jindřich chytl pevně Alžbětu za ruku.

,,U mě budeš v bezpečí Alžběto," řekl klidným hlasem a přitom ještě víc propletl jejich spojené ruce.

A Alžběta jen roztřeseně přikývla.

Naštěstí se za chvíli z tohoto hrozného zážitku vzpamatovala a opět mu věnovala svůj milý úsměv.

,,Malém bych zapomněl má královno," řekl Jindřich po chvíli a něžně svou rukou jí pohladil po jejich opět červených tvářích.

,,Rád bych ti dnes někoho představil, muže kterého určitě velice dobře znáš a který byl tvému otci dobrý spojenec a který chce teď být i spojenec s tebou," dodal pevným hlasem Jindřich a pak se podíval k nim na právě přicházejícího muže.

,,Jsem rád že vás tu dnes vidím princezno Alžběto," řekl ten muž když k ním přišel a vznešeně se před ní uklonil a pak jí něžně políbil dlaň.

,,Lorde Maroši i já jsem nesmírně ráda že vás zde vidím po tak dlouhé době a vaše přítomnost je pro mě opravdu překvapením," odpověděla Alžběta a přitom se na starého přítele jejího otce vesele usmála.    

,,I pro mě je vaše přítomnost zde princezno Alžběto velkým překvapením a jsem rád že nastala," dodal laškovně lord Maroš a přitom jí její úsměv vesele oplatil.