• HP 6: „Ne, to asi ne, pane profesore. Pocházím totiž z mudlovské rodiny."
Slovo: mrkev

• HP 7: Podíval se doleva a viděl, jak se na něj pod přepážkou dívá Ron.
Slovo: dveře

• HP 5: „Myslíš?" zapochyboval Harry.
Slovo: kuře

Tak, máme tu první zadání. Připomínám, že si můžete vybrat, co chcete použít. Jediné, co chci, abyste dodrželi, je, že v textu bude použito slovo, co je u zadání a barva zadání (v tomhle případě červená). Provedla jsem malinkou aktualizaci pravidel, takže postava pro tento týden bude Kingsley Pastorek.

Mám tady malou ukázku (nebo-li to, co jsem já na toto téma napsala). Vybrala jsem si třetí větu.

***

„Myslíš?" zapochyboval Harry.

„Určitě," vedl si dál svou Kingsley. Seděli v Kingsleyho kanceláři, odděleni stolem. Harry si vzpomněl, jak takhle sedávali s Brumbálem. Bolestně se ušklíbl.

„Já jen...nebude to vypadat, že si mi to místo dal, jenom kvůli tomu, že jsem...no já,"namítl Harry. Vždycky našel nějaký argument, kterým by protestoval. A Kingsley si vždycky našel něco, čím by jeho tvrzení vyvrátil.

„Harry," povzdechl si Kingsley, „i tlustočervovi by bylo jasné, že na to místo se nejvíc hodíš ty."

Harry si unaveně promnul čelo. Tohle ho nebavilo. Nechtěl se dohadovat. Ne s Kingsleym. Ne teď, když už má být půl hodiny doma. Neměl ale na výběr. Copak to může přijmout? Ne, rozhodně nemůže. Vždyť v jejich oddílu jsou mnohem lepší a zkušenější bystrozoři než on.

„Ty víš, že to není pravda,"ozval se v jeho hlavě hlásek, co mu tak moc připomínal ten Hermionin. Harry se na chvíli zamyslel, jestli má ten hlásek pravdu a zděsil se. Nikdy si o sobě nemyslel víc, než to bylo nutné, v tuhle chvíli si ale musel přiznat, že byl jedním z nejlepších. Dawlish byl sice zkušený, nikdy si ale jeho plnou důvěru nezískal. Když si tak probíral jména svých kolegů, nenašel nikoho, kdo by byl výrazně zkušenější než on. Pak ho však něco napadlo. Bylo to šílené, tak šílené, jak jen to jde. Ale on byl zoufalý. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

„Williamson!" vykřikl triumfálně. Byl to úspěch, že si vzpomněl zrovna na něj. Vzápětí si však sklesle uvědomil, že Williamson je bystrozor už dlouho, není ale nijak výjmečný a je trochu nespolehlivý. Kingsley si to asi uvědomil taky, protože se mu na tváři objevil výraz šelmy, která právě vystopovala svou kořist a chystá se jí ulovit.

„Harry,"začal pomalu tónem, kterým se obvykle malým dětem říká, že jedna a jedna jsou dva.

„Sám víš, že z Williamsona bych náčelníka bystrozorů nikdy neudělal. Né že bych ho neměl rád, ale strávil moc dlouho pod Popletalem a je snadno ovlivnitelný. Navíc, ty jsi zažil mnohem víc červených poplachů a s těmi kuřaty, co před čtrnácti dny napadali mudly ve spánku sis taky poradil bravurně," řekl Kingsley a tím zahnal Harryho do pomyslného kouta. Na tohle opravdu neměl co říct.

„Tak...možná ano. Nechám si to proležet v hlavě a zítra za tebou zajdu,"svolil Harry a zvedl se z křesla. Dojde domů, dá si s Ginny večeři, zeptá se jí, co si o tom myslí, ačkoliv už to dávno věděl, a půjde spát. Přečká svou obvyklou noční můru o všech, co zemřeli ve válce, vzbudí se, vstane z postele, bude nad tou můrou přemýšlet, během snídaně to ale zase vypustí z hlavy a jako vždy se přemístí do práce. Dojde za Kingsleym, řekne, že to bere, prožije první den jako vedoucí Bystrozorů a všechno to pojede zase od začátku.

Zděšeně si uvědomil, že už to, že to přijme, bere jako samozřejmost.

„Tak zítra, Harry,"zavolal za ním Kingsley a potutelně se usmál. Tohle měl vyřešené.

***

Těším se na vaše výtvory,

Annie :D