Raine nepochybovala o tom, že ji vědomě nezklame... Ale nechtěla být na nikom závislá...Protože už jako dítě byla závisela na svém otci, a ten ji zradil ve chvíli, kdy ho potřebovala nejvíc.

A její otec miloval její matku a byl na ní závislý, a když umírala, tak mu to nejen nepomohlo, ale ani mu to nijak neulehčilo smířit se s tím neštěstím.

„Říkáš to, Benedikte ale přitom ničemu nerozumíš. Protože když někdo miluje a potřebuje druhého, stane se na něm závislý...A já si nemohu takovou slabost dovolit," řekla a na jeho tváři se objevilo překvapení a nelibost.

 „Nepřemýšlej o takových věcech, jako je slabost, Raine... Jsi žena a nemáš důvod k tomu, abys od sebe očekávala, že všechno zvládneš. A můžeš mi věřit, že se o tebe a o Williama postarám," odpověděl a Raine cítila, jak se do ní jeho slova zasekávají jako sekera. Protože byl přesvědčený, že láska a potřeba na někom záviset jsou pro ni dobré, protože je žena.

 Ale bylo jí jasné, že podle jeho mínění on, jako muž, takové věci nepotřebuje, a ba i tušila, že ho dokonce ohrožují.

 A tak raději se mu ani nepokoušela vysvětlit, že tohle je přesně to, co ji bolí.

,,Ale nemůže se s ním milovat, když to takhle cítí," řekla si pro sebe a přitom se mu opatrně zadívala do očí.

„Musíš odejít," zašeptala a neuvědomovala si, že se jí třese hlas a že se jí na tváři lesknou slzy.

,,Ale proč Raine?" zeptal se a přitom se k ní přiblížil aby ji setřel slzu na tváři.

,,Protože prostě musíš. Běž Benedikte. Odejdi," odpověděla slabým hlasem a přitom se mu smutným pohledem podívala do očí.  A i Benedikt se dlouze na ni podíval a pak pronesl pevným hlasem.

 „Teď tedy odejdu, ale pamatuj si Raine, že přijde čas, kdy si vezmu, co mi patří. A kdy i ty mě ani nebudeš chtít zastavit," řekl rozhodnutě a otočil se a pak odešel...A Raine se až do rána každou chvíli probouzela, ačkoliv její postel byla rozhodně pohodlná...A celou noc myslela na to, co se mezi nimi odehrálo.

I na to, jak jí bylo ve chvíli, kdy ji objímal a líbal.

A ani ta poslední hněvivá slova jí nevyhnala z hlavy zážitek z jeho blízkosti...A když se probudila, tak patřila její první myšlenka Benediktovi a tomu, co si o ní asi myslí. Protože celým tělem jí projel strach.

A už jí začínalo docházet i to...že to, jak neustále přesvědčuje sebe samu, že ho nechce, je nesmyslné a vlastně něčím i směšné. Protože jeho poslední slova jí neustále zněla v uších... A vědomí, že má pravdu, ty věci jen zhoršovalo.

,,Bůh ho zatrať!" křikla vztekle, protože pokaždé, když se jí dotknul, tak bylo pro ni mnohem těžší se přesvědčit o tom, že ho nechce... 

,,A pokaždé jí to i trvalo o něco déle," řekla si pro sebe a s povzdechem zvedla přikrývku.

 ,,Nemůže tady přece celý den jen ležet a přemýšlet o něm...I když možná že se mu podařilo ovládnout její tělo, ale ne její myšlenky a pocity," dodala si v duchu a pak otevřela jednu z truhlic, které přinesli za ní do pokoje.

A když se ozvalo jemné zaklepání na dveře, ztuhla.

 ,,Je možné, že ji Benedikt přišel znovu nečekaně navštívit?" zeptala se sama sebe a žaludek se jí stáhl obavou i nadějí.

 Otočila se ke dveřím a sledovala, jak se otevírají.

 A když uviděla Aidu, tak neslyšně vydechla úlevou. Protože ihned si uvědomila, že se bála nesmyslně...,,Protože on by nikdy nevstoupil takhle váhavě," řekla si Raine pro sebe a pak viděla jak Aida přejela pokoj pohledem a pak se podívala se na ní.

 „Jste sama, paní?" zeptala se a Raine jí odpověděla s netrpělivostí.

 „Samozřejmě že jsem. A kde je William?" řekla a chůva se na ní podívala s jemným úsměvem.

„Najedl se a odešel pryč s vaším manželem, paní. A lord Benedikt nám nakázal, abychom vás nerušili a počkali, až se vzbudíte," odpověděla a při těchto slovech se Raine trochu začervenala.

,,Opravdu?" zeptala se sama sebe, protože nechtěla o tom mluvit a tak pak tiše řekla „Prosím tě Aido, pomoz mi s účesem," a služka jí právě zaplétala vlasy do copů, když v tom je vyrušilo téměř neslyšné zaklepání na dveře.

A tentokrát Raine ani nenapadlo, že by to mohl být Benedikt. Protože zvolala „Dále!" a do pokoj vstoupila Maeve s tácem v ruce a uctivě se uklonila.

 „Má paní," řekla a Raine ji také slušně pozdravila. 

„Dobré ráno," odpověděla Raine a žena se na ni tvrdě podívala.

 „Jeden ze sluhů mi oznámil, že slyšel u vás v místnosti nějaký pohyb...Já.. čekala jsem, až se vzbudíte, abych vám přinesla snídani," dodala po chvíli a pak položila tác na okraj stolu a pokračovala.

 „Až se najíte, tak lord Benedikt mi nakázal, že vás mám provést po hradě," řekla a Raine byla překvapena, s jakou nechutí přijímala služčino oznámení.

 ,,Tak její manžel jí není ochoten ani provést po novém domově," znělo jí v hlavě a pak se ale zamyslela a musela si přiznat, že se tváří, jako by o to nestála, a že se jí Benedikt možná nechce ani vnucovat.

Protože ač na něj měla hluboký vztek, tak nespravedlivá k němu být nechtěla... Proto nenápadně pokrčila rameny a pokusila se na obě služebné usmát.

 Nechtěla, totiž aby někdo na hradě vytušil, jak ji ten chladný, do sebe zahleděný člověk dokáže vyvést z míry.

 ,,Ale musí to zvládnout," řekla si. Protože jistě se časem naučí na něj nereagovat stejně, jako to dělal on.

Nedala tedy na sobě nic znát a lehce se uklonila hlavní služebné.

„Ráda se s vámi projdu. Budu hned hotová. Ale nechci vás okrádat o čas, jestli máte důležitější povinnosti," odpověděla a Maeve se pak taky uklonila.

 „Ráda na vás počkám, lady," řekla a Raine už neměla víc co říct. 

„Jak chcete," dodala a Maeve se prošla po místnosti.

„Máte tady dost pohodlí?" zeptala se a Raine na její slova přikývla a doufala, že se jí služka nebude ptát na to, proč chtěla vlastní místnost.

 „Docela ano," odpověděla a hlavní služebná se na ní usmála.

„Myslím, že vám tady bude lépe než v Sabinině pokoji. Ten je o dost menší," řekla a najednou Raine pocítila zvědavost dozvědět se něco o Benediktově rodině...Protože poté, co vyslechla jeho rozhovor s králem Eduardem, tak věděla o Tristanovi a o Lily, ale ti ostatní pro ni byli tajemstvím.

 „Pověz mi něco o rodině mého manžela, protože vlastně ani nevím, kdo všechno tu žije," odvětila po chvíli a Maeve se na ní zeširoka usmála.

 „Můj pán Benedikt má tři bratry.. Tristana, Marcela..." zamlkla se a přes čelo jí přelétl vážný stín, ale Raine neměla možnost se jí zeptat proč. „A Kendrana, který měl z vaší svatby velikou radost, protože když vstoupil do svého pokoje a našel tam Williama," dodala a Raine se na ní při těch slovech taky usmála.

„Nevadilo mu, že se tam Will přistěhoval?" zeptala se Raine. A stará žena se srdečně rozesmála.

 „Ne, to rozhodně ne, paní... Lord Benedikt s Williamem tam na něj už čekali, když se vrátil z... hm...," zamračeně se odmlčela.

 „Má hezký obličej a opravdu šarmantní vystupování...Ale to nebudeme rozebírat. Každopádně, když Kendranovi sdělili, co je nového, tak lord Benedikt říkal, že vašeho bratra vyzdvihl do vzduchu, objal ho a vykřikoval, že už konečně není nejmladším mužským Ainsworthem," dodala a Raine naslouchala Kendranovu velebení s milým úsměvem...

,,Protože někdo z rodiny určitě takový je..." řekla si. Ale když žena domluvila, tak bylo po úsměvu.

 ,,William přece není žádný Ainsworth," znělo jí v hlavě, ale ovládla se a mlčela.

,,Může být ráda, že se tady k Williamovi budou chovat hezky. Aspoň po tu dobu, kterou tu hodlají strávit," řekla si Raine a doufala, že to nebude trvat moc dlouho. A rozhodla se změnit téma.

 „A lady Genevieve bude dlouho pryč?" zeptala se a pokud se Maeve do odpovědi nechtělo, tak nedala to na sobě znát. 

„Ano, lady Genevieve odjela s lordem Tristanem a s lady Lily do jejich zámečku Molson... Navštíví tam svou rodinu, která žije nedaleko... Protože Lady Genevieve nechtěla opustit dítě, a tak jela s nimi. Protože od té doby, co lord Marcel odjel, tak byla celá..." řekla, jenže náhle zmlkla.

 A Raine pochopila, že se tu dějí věci, o kterých nemá nic vědět.

-----------------------------------------------------

Tak a jsme u konce moji milý a já doufám že se vám příběh líbil. I když zdaleka konec to není, protože tento příběh bude ještě rozhodně pokračovat.

Tak uvidím jestli se s pokračováním smíříte až na další Vánoce, nebo jestli ho budete chtít dřív.

Protože to bude záležet na vás.