A vztah mezi Maeve a Benediktem byl opravdu zvláštní a Raine brzy pochopila, že to byla i Maevina zásluha, protože Benedikt si jí zřejmě hluboce vážil.

 ,,Na rozdíl od ní," pomyslela si.

 ,,A možná že Benedikt Ainsworth, možná opravdu potkal svůj osud, ale rozhodně ne v podobě romantické lásky, jak si to představovala služka...Ale našel si ženu, která nehodlá tančit, jak on píská, jak ale zřejmě předpokládal," znělo Raine v hlavě a pak se podívala na něj a všimla si, že ho ten rozhovor netěší o nic víc než ji, protože rychle služebnou zarazil.

„To už stačilo, Maeve. Půjdeme dovnitř? Moje žena a její bratr jsou určitě unaveni, takže bychom se měli co nejrychleji ubytovat," odsekl Benedikt trochu vztekle a Maeve přejela pohledem dvůr a lidi před nimi a zastavila se bez zaváhání na Williamovi....A nejistota, kterou četla ve Williamových očích, Raine zabolela, protože nečekala, že bude při příjezdu tak nervózní.

A když ho viděla, posílilo to její rozhodnutí, že se musí vrátit do Abbernathy...a to co nejdřív to bude možné.

Maeve si také všimla Williamovy nejistoty a ihned se k němu začala chovat mateřsky.

„Buďte vítán, mladý muži," řekla a když váhal a neodpovídal, ihned tak pokračovala „Tady v tomto hradě vždy žili mladí muži, a to je dobře," dodala a Raine pocítila vděk, neboť ženina laskavost ji opravdu zahřála.

Milovala Williama a jeho štěstí a bezpečí bylo pro ni nade vše. 

,,Proč by jinak byla tady a vdaná za muže, o kterém téměř nic nevěděla?" zeptala se sama sebe a lehký dotek na zádech ji probral ze zamyšlení. A ona ihned věděla, že je to Benedikt a otočila se, aby se mu podívala do tváře, a rychle se pak odvrátila, když zahlédla v jeho očích pochopení a soucit. Protože nechtěla se s ním sbližovat, i přestože ji to lákalo a její reakce na jeho výzvu pro ni byla horší než samotný jeho dotek.

,,Benedikt si její odmítavé reakce určitě povšiml", řekla si.

 ,,Ale tvářil se, že nic nevidí," dodala si v duchu, protože postřehla že jen na okamžik mu prolétla tváří zachmuřená nespokojenost. A tak ho beze slova následovala dovnitř. Protože i jeho chování v ní budilo dojem, že je mu úplně lhostejná.

A ten krátký okamžik soucitu, který přečetla v jeho tváři, když ji oslovil, mohl být jen reakcí na Maeve nebo to mohlo být jen divadlo pro lidi, kteří je pozorovali. Protože nechtěl, aby ostatní věděli, že jejich manželství je pouhá hra.

Raine se rozhodla, že mu musí dát jasně najevo, že si nepřeje, aby se jí dotýkal.

 A tak když vešli do místnosti s vysokými kamennými stropy, Raine se zastavila a počkala na bratra.

 ,,Raději se bude zabývat jím než tím na sebe soustředěným darebákem, za kterého se provdala," řekla si v duchu a když ho vzala za paži, tak vypadal William daleko klidněji než po cestě.

 „Tak jsme tady," řekla a přitiskla se k němu.

Stiskl jí ruku, spíš jako by ji chtěl uklidnit, než že by od ní klid přijímal, jak původně zamýšlela.

 „Uvidíš, že všechno bude v pořádku, Raine. Benedikt je hodný a ti ostatní tady zřejmě také," zašeptal a Raine si najednou uvědomila, že William byl možná nervózní hlavně kvůli ní... Nemohla si pomoci a nenápadně se ohlédla po manželovi.

 Nechtěla a ani nemohla popírat, že je hodný. Ale vadilo jí, že byl zřejmě až příliš zvyklý na to, že všichni kolem něj jednali jen a jen podle jeho rozkazů... Protože zatím se zdálo, že ho ani ve snu nenapadlo, že jeho manželka by to dělat nemusela.

 A byla Benediktovi vděčná, když se otočil k Maeve s otázkou „Máš místnost pro Williama?" a Maeve na jeho slova rychle odpověděla „Ano, pane, pokud mu nebude vadit, že bude v pokoji s vaším bratrem," a William se podíval na Benedikta očima plnýma nadšení i obav a zeptal se „Nebude to Kendranovi vadit?" a Raine pochopila, že Benedikt po cestě Williamovi svěřil o svém mladším bratrovi mnohem víc než jen zmínku o jeho lásce k lovu a k jídlu, jíž byla přítomna.

Benedikt se usmál.

 „Určitě ne," odpověděl a Maeve na jeho slova ještě dodala „Dnes večer je pryč za svými záležitostmi a bude ho mrzet, že tu nebyl, aby vás a vaši sestru přivítal. Ale myslím, že bude nadšený, že už tu nebude nejmladší," řekla a na Williamově tváři byla znát radost. A Raine jeho reakce trochu vadila, ale neměla čas přemýšlet proč. 

,,Teď se musela hlavně ubytovat," řekla si a když promluvila, mrzelo ji, že se v jejím hlase ozývá úzkost, ale nemohla si pomoci.

 „Já bych také prosila svůj pokoj," řekla a Maeve se podívala na Benedikta.

 „Myslela jsem ..." nestačila to ani doříct, protože Benedikt ji chladně přerušil.

 „Má žena si přeje mít vlastní pokoj," odpověděl a Maeve jen přikývla a na chvíli se zastavila pohledem na jejich tvářích... Ale nakonec jen řekla „Lord Tristan, lady Lily, Sabina a lady Genevieve jsou pryč, takže jejich pokoje jsou prázdné a uklizené... Myslím, že pokoj slečny Genevieve bude pro vaši paní nejlepší, protože pokoj slečny Sabiny je plný věcí i v její nepřítomnosti," řekla a Benedikt jen na její slova přikývl a zachmuřil se, protože Raine se na něj nemohla ani podívat.

A byla jeho chladným nezájmem zklamaná. I když nechtěla mu takhle kazit plány, ale sdílet s ním ložnici jí připadalo nemožné.

Podívala se zpátky na služku. 

„Bude vám vadit, když půjdeme nahoru? Jsem velmi unavená. Máme za sebou dlouhou cestu," řekla a velmi dobře si uvědomovala, že její hlas je plný neklidu.

 „Ano, paní. Pojďte za mnou, prosím," odpověděla Maeve a uctivě přikývla.

Raine ale zarazil Benediktův hlas.

 „Řeknu sluhům, aby připravili vodu na koupel a odnesli ji do Genevievina pokoje," dodal a Raine byla překvapena jeho náhlým pochopením pro její potřeby... Ale nechtěla se cítit vděčná, neboť to jí k němu připoutávalo blíž.

 A tady, kde byl jediným pánem, se toho bála.

,,Ale bude to muset zkusit," řekla si pro sebe a otočila se na něj a ze všech sil se usmála. 

„Děkuji vám, pane. Je od vás moc hezké, že na mě myslíte," zašeptala a pak se rychle odvrátila a snažila se zakrýt nejistotu tím, že hrdě zvedla hlavu.