Raine se na manžela raději ani nepodívala, neboť ji ještě tížilo, jak o ní s jejím bratrancem mluvil.. jako o části svého majetku.

 ,,Ale copak právě tohle nechtěla? Copak netoužila po tom, aby získala manžela, který ji ochrání před bratrancem, protože je jeho žena?" ptala se Raine sama sebe a po chvíli, když se jen rychle zadívala na Benedikta si odpověděla.

,,Ano, vždyť měla přesně to, po čem toužila a co hledala...," řekla si. 

Jenomže ona se domnívala, že na svou ochranu získá jen jeho jméno, a nepředpokládala, že bude muset snášet, aby se k ní někdo choval jako k majetku.

,,Ale jak by ne," zašeptala.

 ,,Vždyť mohla to přece tušit už minulý večer, když s ní zacházel tak, jak s ní zacházel. A přitáhl si ji k sobě, jako kdyby její nesouhlas vůbec nic neznamenal... A ona hloupá se k němu tulila, jako kdyby..." znělo ji v myšlenkách a na to, aby popsala svou vlastní reakci, ani nenacházela slova.

 ,,A to ji ještě předtím řekl, že když bude chtít, tak si ji vezme bez ptaní," dodala si a nejhorší na tom bylo, že Raine nemohla popřít, že si tohle na sebe připravila sama, protože vzala si ho právě kvůli tomu.. že věděla, jak miluje svou rodinu a že ji zabezpečí... Jenom si nedokázala představit, kolik za to od nich požaduje vděku a poslušnosti.

Když uslyšela jeho hlas, který se ozval těsně vedle ní, tak sebou vyděšeně trhla.

„Není vám nic?" zeptal se a ona netušila, že stojí tak blízko.

,,Raine..." řekl její jméno, když nereagovala a ona po chvíli jen přikývla a ani se na něj nepodívala. Protože neměla ani nejmenší chuť s ním teď probírat celou záležitost s Denleyem a ani cokoliv jiného.

 A věděla, že by mu měla být vděčná, i když se k ní choval tak majetnicky... Ale nedokázala to poděkování vyslovit.

 Proto sklopila oči a zašeptala „Prosím, pane, nebylo toho dnes už řečeno dost? Já... tolik bych si přála, aby to už bylo za námi. A vy už se také určitě chcete vydat na cestu," řekla a nakonec na něj pohlédla, ale neuměla zakrýt nechuť, kterou k němu pociťovala.

 „To je přece to, co chcete, ne? Abychom všichni byli co nejrychleji v Brackenmooru," dodala a Benedikt jen zůstal stát a nevěřícně zíral do těch hořkých zlatých očí.

A vypadalo to, že už je zase uražená... Ale proč, to naprosto nechápal. ,,Vždyť udělal jenom to, co chtěla, zbavil ji bratrance," řekl si pro sebe a znovu se jí přitom zadíval do očí.

 „Ano, to je přesně to, co chci," vydechl nevěřícně a pak se otočil na patě a odešel k ostatním.

„Pokračujte v balení. Máme před sebou ještě dlouhou cestu!" řekl pak ještě nakonec a zlobil se sám na sebe, protože i jeho rozladěnost stoupala zároveň s tím, jak zjišťoval, že nedokáže ani mluvit se svými vojáky tak jako obvykle, protože z jeho hlasu zazníval vztek a napětí.

Muži se tedy ihned dali do práce...Ale on stejně věděl, že pátrají po důvodu jeho špatné nálady. A nemohl přehlédnout, jak se po sobě tajně dívají a krčí rameny. Protože nebyli zvyklí, aby s nimi mluvil takovým tónem.

A kromě toho si uvědomil, že ho zkoumavě pozoruje i William.

 Nechtěl mu nic vysvětlovat, a tak se jeho pohledu vyhnul. Protože začínal ho mít velmi rád a rozhodně před ním chtěl zatajit, že ho jeho sestra dovádí k zuřivosti, protože tohle by Williamovi  jistě nepřineslo nic dobrého, kdyby měl převalovat v hlavě, kdo z nich dvou má pravdu.

,,A vůbec už se to nesmí dozvědět ona," řekl si pro sebe a obrátil se k Raine zády.. a už jí neřekl ani jediné slovo.

 Měl obavu, že kdyby na ni promluvil, neudržel by se a prozradil by strašný vztek, který jím začínal lomcovat.

Pustil se tedy do příprav k odjezdu a snažil se chovat jako obvykle, ačkoliv jeho zuřivost neustále rostla.

 A když složili tábor, tak nebyl na tom o nic lépe. 

Zpovzdálí ji pozoroval, jak prochází kolem pracujících vojáků s nosem až v oblacích a dobře si uvědomoval, že jeho chování vzbuzuje zvědavost mužů, a tiše doufal, že to přičítají předchozí scéně s Denleym.

Ale z nějakého důvodu si nepřál, aby věděli, že ho dokáže hádka s ženou takhle rozházet, i když to byla jeho ,,vlastní" manželka.

 A vztek, který se v něm celý den vařil, a ať dělal, co dělal... tak neuměl se ho zbavit.. a jen posílil jeho rozhodnutí, že bude její uraženost prostě přehlížet. Protože jedině vědomí, že se ještě nikdy nezpronevěřil tomu, co si předsevzal, mu dodávalo sílu pokračovat.

 Ale raději se k Raine, která jela uprostřed vojáků, ani nepřibližoval.

Místo toho se snažil upoutat pozornost hocha, který jel celý den nedaleko něho. Protože bylo vidět, že chlapec touží po společnosti ostatních mužů, i když zároveň vrhal každou chvíli znepokojený pohled po své sestře.

 A ačkoliv neměl chuť začínat jakýkoliv rozhovor o své ženě, tak přece jen se připojil k chlapci a zeptal se ho „Trápí tě něco?" a William se na něj po těch slovech podezíravě ohlédl.

 „Ne," řekl a pak rychle šlehl pohledem po Raine.

 A Benedikt se na něj jen nedůvěřivě podíval a William pak ještě řekl „Myslím, že jste se s Raine pohádali... Vím, že se na tebe zlobila, už když jsme opouštěli dvůr, i když se snažila to skrýt... Mám ji moc rád a nechci, aby byla nešťastná, i když tuším i to, jak je tobě. A bylo od ní bláznivé očekávat, že si ji vezmeš a nebudeš chtít, abychom odjeli s tebou," dodal a Benedikt se zašklebil.

 „To je mezi námi dvěma, Williame a o to se ty starat nemusíš," odpověděl a pak se uklidnil a dodal „Nemusíš mít o ni obavu. Bude v pořádku," a William se k němu v tu chvíli otočil a zavrtěl hlavou.

 „Ty ji neznáš. Ona ať se děje, co se děje, tak vždycky se bude starat především o mě. I kdyby ji to mělo úplně zničit," řekl a vrátil se pohledem ke své sestře.

 „Vždycky mě hlídala a kontrolovala, jestli jsem v pořádku a jestli jsem spokojený. I když byl otec naživu...Ona má pořád strach, že se mi něco stane," dodal a Benedikt na jeho slova jen přikývl.

A i když nepochyboval o Williamových slovech, tak si zároveň ale i čím dál jasněji uvědomoval, že její přehnaný strach hochovi rozhodně neprospívá. I když William byl na její péči zvyklý a působil tak bezmocně, že vzbuzoval tendenci se o něj starat i v jiných lidech...A Benedikt cítil, že tomu také podléhá, ale zároveň věděl, že opravdová výchova předpokládá, že člověk poskytne hochovi prostor a umožní mu, aby mohl vyrůst v samostatného muže.

Ale znal už Raine natolik, že věděl, že jakmile se to týká jejího bratra, tak že s ní musí mluvit velmi opatrně.

A ačkoliv se na ni zlobil za jiné věci, tak její vztah k Williamovi ctil a chtěl ho podporovat. Protože obdivoval odvahu, s níž se vydala do rukou cizinci jen proto, aby zabezpečila milovaného bratra.

 A cítil, že Raine nedává svou lásku zadarmo... 

,,Ale když ji dá, tak jí daruje se vším všudy...," pomyslel si.

 A i když věděl, že on se nikdy nezařadí do kategorie těch, které takto milovala, tak přesto ho to k ní přitahovalo.

 Ostatně, neměl jí co vyčítat a nechtěl od ní lásku, pouze spolupráci.