Raine cítila, jak se jí ruce samy zatínají v pěst, protože vztek a bezmoc v ní narůstaly takovou silou a rychlostí, že měla co dělat, aby nevybuchla.

 ,,Ten darebák!" řekla si vztekle.

,,Jakým právem může tohle po ní chtít. A pak se otočit na patě, jako by nebyla nic víc než jen jeho sluha?" znělo ji v hlavě. Ale jelikož věděla, že výbuchem nic nespraví, tak se snažila pomalu a zhluboka dýchat, aby se uklidnila.

 ,,Musí se pokusit mu nějak vysvětlit, že s ním jít nemůže," řekla si pro sebe. Ale když jí krev v žilách přestala vřít, tak si čím dál tím víc uvědomovala, že z téhle zapeklité situace cestu ven nevidí... Protože ať mu byla sebevíc vděčná, tak nemohla jen tak přijmout takový rozkaz.

 ,,Nevzal si ji proto, aby ochránil její čest", řekla si, protože velmi dobře věděla, že to bylo kvůli Williamovi.

 A tak ještě chvíli uvažovala o tom, že pojede do Abbernathy, jak zamýšlela původně, ale jejich muži už čekali na nádvoří.

 ,,Mohla by teď jít rovnou dolů, nasednout na koně a zmizet dřív, než jí v tom zabrání a tuhle poslední truhlu tu může nechat... Koneckonců je to jen nepatrná cena za svobodu," znělo ji v hlavě, ale něco v ní jí nedovolilo jednat takhle impulsivně...A možná to byla právě vzpomínka na to, jak lehce Benedikt zvítězil nad Denleym.

Nebo možná i instinktivně chápala, že to není člověk, který vyhrožuje jen tak naplano...Protože ani na chviličku nepochybovala o tom, že její manžel je schopen vynést ji na rameni před celým dvorem.

,,Nebo by ji dohnal po cestě," řekla si pro sebe, protože neměla naději, že mu ujede, neboť už byl také přichystaný.

 A tak zuřící ponížením přešla ke dveřím a otevřela je... Aida s Williamem stáli na chodbě. A její bratr se k ní obrátil s nešťastným výrazem.

 „Raine, Benedikt oznámil nám i našim mužům, že jedeme s ním do Brackenmooru. Je to pravda?" zeptal se. A když zahlédla na jeho tváři úzkost, napadlo ji, že nemůže dovolit, aby odnášel její vztek a uraženost.

Protože za posledních několik měsíců už musel spolknout tolik, že teď bylo nejdůležitější, aby byl trochu v klidu.

 „Ano. Jedeme do Brackenmooru," řekla co nejklidněji. A když si všimla jeho překvapení, tak dodala, „ Ale jen na nějaký čas," a přitom se snažila zůstat naprosto klidná.

Jenže když vešla na nádvoří, tak klidná nebyla. A klid ji ani nepřinesl Benedikt, který hned přispěchal k ní.

,,Má paní," oslovil ji a přitom se na ní trochu usmál.

,,Věděl jsem že dostanete rozum..." dodal, jenže Raine, to v tu chvíli přišlo jako urážka, ale raději slova, která měla na jazyku rychle spolkla.

,,Můj pane," odpověděla mu místo toho a pokoušela se na něj ze všech sil, které ji ještě zbyly usmát.

,,Pojedu s vámi, jsem přece vaše žena," řekla ještě po chvíli. A ani netušila kolik námahy jí stála tato slova která teď vyslovila.

,,To jsem šťastný, má paní," odpověděl Benedikt a Reine, když se mu zadívala do očí, tak na chvíli ztrácela kontrolu.

,,Pomohu vám do sedla," nabídl se, jenže Raine ho rychle s úsměvem odbyla.

,,To není třeba můj pane," řekla a snažila se do sedla svého koně dostat sama. Jenže jak u ní stál, tak byla najednou tak nervózní, že se jí do sedla nepovedlo vyskočit, tak hbitě, jako vždy. A mále skončila na zemi.

,,Raine, myslím že není třeba mě odbývat. Pomohu ti," zašeptal slabým hlasem jen k ní a přitom ji vzal jemně za ruku. A Raine se srdce rozbušilo ještě víc, než předpokládala.

,,To zvládnu, pane," chtěla ho odbýt, jenže on se nenechal.

,,Nech mě Raine, ti pomoc," řekl a pak ji tak jemně jak jen mohl, pomohl do sedla a jeho prsty ji přitom hladily. A Raine, i ten dotek proti její vůli připadal opravdu příjemný.

Otočila se na něj, když byla v sedle a pak se všichni společně vydaly na cestu.

K večeru se pak utábořily v nedalekém lese, kde se rozhodly že pro dnešek přečkají noc.

--------------------------------------------------------

 Benedikt nevnímavě zíral do prázdna nad pečeným masem, které mu sluha přinesl. Protože měl tak stažený žaludek, že vůbec nemohl polknout. A byl rozzuřenější, než si dokázal přiznat.

 ,,Co si to vybral za ženu, která si myslí, že se k němu bude chovat tak, jak se chová?" řekl si pro sebe, ale v tu chvíli si odpověděl ,,Ona s ním nikdy žít nechtěla!" a jak jí připomněl, byla to ona, kdo chtěl tohle manželství.

A on.. souhlasil s ním kvůli ní... A kvůli tomu chlapci.

Podíval se na Williama, který seděl u ohniště a povídal si s jedním z Benediktových rytířů, se sirem Petrem a Williamových šest strážných sedělo poblíž, protože po prvním překvapení se připojili k Benediktově výpravě v dobré náladě a docela rádi.

Podíval se ještě jednou na Williama...Pozoroval sira Petra, který při řeči mával rukou, aby mu něco lépe vysvětlil, a usmíval se.

 ,,Chlapec působil docela spokojeně," řekl si. Protože nevypadal, že by mu skutečnost, že jede do Brackenmooru, vadila tak jako jeho sestře a vlastně i budil dojem, že má ze své budoucnosti mnohem menší strach než dnes ráno.

A to Benedikta přesvědčovalo, že možná udělal dobře.. že se s tou drzou žábou oženil.

Ačkoliv mu už za celý den neřekla jediné odmítavé slovo, tak její vztek se nedal přehlédnout, protože zaplál jí i v těch zlatých očích, kdykoliv se po ní jen ohlédl.

Jeho pohled zabloudil ke stanu, který byl postavený jen pár kroků od ohniště a čelo se mu zachmuřilo.

 Od té doby, co zastavili na noc, tak Raine ani její služka nevyšly ze stanu a vůbec je ani nezahlédl...a říkal si, že je to vlastně v pořádku.

 ,,Vždyť ji přece nepotřebuje mít u sebe," řekl si.

,,Protože jediné, co na ní chtěl, bylo, aby ho poslechla a jela s ním... Jinak se bude s manželstvím zabývat až poté, co vyřeší jiné záležitosti," dodal si pro sebe a přitom se zadíval po okolí.

,,Aby s ní jel do Abbernathy! Ta se musela zbláznit," řekl si po chvíli, když si na to vzpomněl. 

,,Ale nemohl jí dovolit, aby si jela po svém a musela ho doprovodit..." přiznal si, protože od té doby, co jeho rodiče zemřeli, byl Benedikt odpovědný především za Brackenmoore a jeho obyvatele... A staral se o ně tak, že žili v klidu a pokoji.

 Ale sňatek s Raine Blanchettovou přinese do Brackenmooru opět rozbroje a problémy, tím už si byl jistý...A v duchu si říkal, že se rozhodl příliš lehkovážně a zbrkle.

,,Proč si nenechal čas na rozmyšlenou jako jindy?" zeptal se sám sebe.

 ,,Ale nemohl přece odejít od toho hocha a ponechat ho jeho osudu..," odpověděl si a popravdě řečeno, ani Raine.

 ,,Vždyť ti dva někoho potřebovali," řekl si sám pro sebe a kdyby byl upřímný, tak byl by si i přiznal, že ještě pořád chtěl, aby potřebovali právě jeho.

 ,,Bude jí zkrátka muset vysvětlit, že udělali vážné rozhodnutí, a teď musí nést důsledky. Protože když si ho vzala, vzala si i Brackenmoore, a to bylo důležitější než jedna svéhlavá dámička. Protože zdá se, že i Raine nemá ponětí, co je její povinností...A jako manželka musí přece svého muže doprovázet do jeho domova," dodal si v duchu a pak se znovu zadíval ke stanu.

,,Kdyby jí to jen dokázal vysvětlit tak, aby to pochopila.. mohli žít v klidu a míru," řekl si po chvíli, protože vážil si jí za to, jak se stará o bratra a o jeho majetek, a bylo mu i jasné, že není nezodpovědná. 

 Ale bylo jen nutné ji přesvědčit, že když se stala jeho nevěstou, tak je teď také součástí Brackenmooru...Ale Nechtěl jí samozřejmě zakazovat i její vztahy k bývalému domovu...,,Ale teď tím, že se vdala, tak už tam prostě nepatří," znělo mu v hlavě a pak si na něco vzpomněl.

,,Teď je jeho nevěsta," dodal si a při těch slovech ucítil napětí v podbřišku.

 ,,Vida, na to celý den ani nepomyslel," řekl si. A teprve teď ho napadlo, že si ji možná nevzal jen proto, aby ji zachránil. Protože Raine byla opravdu velmi pěkná a přitažlivá žena...

 ,,Copak je něco špatného na tom, že ho přitahuje vlastní manželka?" zeptal se sám sebe, protože jejich spojení ,,Třeba i s Boží pomocí vyústí v potomka a dědice, který převezme všechny jeho pozemky a majetek", pomyslel si a pak se opět zadíval ke stanu, kde byla jeho žena.

,,Vždyť dnes měl prožívat svou svatební noc. Tak proč tady sedí jako mladý nezkušený chlapec a bojí se za ní jít?" řekl si sám pro sebe a pak se znovu opět zadíval do okolí.

,,Určitě najde cestu, jak Raine přesvědčit, že jí nechce ublížit... Musí se oba snažit a nalézt spolu nějaké propojení, které jim umožní začít nový život," znělo mu v hlavě a tak se pevně rozhodl, protože proč by to měl odkládat, když sám nechce.