Raine upřeně zírala na šedou kamennou podlahu a působila netrpělivě, protože Williamova upovídanost ji viditelně rozčilovala. A Benedikt si také všiml vzteku, který se usadil kolem koutků jejích nádherných úst.

 Bylo to poznat, i když se snažila své pocity skrýt.

 A Raine dělala všechno pro to, aby před bratrem zakryla svou bezradnost. Protože statečnost, s jakou se postavila všemu, co je potkalo, byla obdivuhodná a Benedikt musel uznat že jejich otec je vychoval opravdu dobře. 

 A to bylo vidět nejen na jejich chování, ale i na vzájemné péči. 

Ale zůstali příliš brzy sami a ta nezkušená dívka měla najednou rozhodovat, co mají dělat a jak řešit nejednoduché situace...A tak nebylo divu, že dělala chyby.

 A věrnost a péče o druhé bylo něco, co Benedikt vždy očekával od budoucí paní Brackenmooru.

 Chvíli sklíčenou Raine pozorně sledoval a když teď věděl, co ji k tomu vedlo, tak díval se na její čin zase jinak, i když způsob, jakým se ho snažila vmanévrovat do manželství, byl hloupý a neodpustitelný.

Těžce si povzdechl... Protože nemohl ty dva prostě nechat na pospas jejich osudu. A Raine, ať už to dělala jakýmkoliv způsobem, se prostě snažila postarat o sirotka. A Benedikt zjistil, že poprvé, a doufal, že i naposledy, uvažuje o tom, že provede něco nepředloženého, ale neměl moc času na rozmyšlenou, protože ještě dnes se musí vrátit do Brackenmooru. 

,,Nechal tam svého mladšího bratra, Kendrana, už dlouho samotného," řekl si, i když Lily a Tristan byli na Tristanově loveckém zámečku Molson, a kdyby je požádal, aby přijeli domů.. tak musel by jim vysvětlit, proč odjíždí ke dvoru... A to nechtěl.

Podíval se Williamovi do očí.

 ,,Ten chlapec byl tak mladý," pomyslel si Benedikt a otočil se k Raine a znovu si uvědomil, jak zoufale se snaží skrýt své pocity.

,,Musí to udělat teď, nebo nikdy," dodal si v duchu a pak promluvil s tichou jistotou.

 „Williame, budeš tak hodný a necháš nás na chvíli o samotě? Chtěl bych s tvou sestrou o něčem mluvit," řekl a William ho po těch slovech dlouze pozoroval.

 „Ano, Benedikte, nechám vás tu," odpověděl po chvíli a pak se k němu naklonil a zašeptal.

 „Ona není tak divoká a nezvladatelná, jak se jeví... Má jen někdy strach, že když si připustí pochybnosti, nebude schopná udělat to, co si myslí, že udělat musí," řekl a Benedikt na jeho slova přikývl a podíval se na Raine, která seděla na posteli a dívala se na ně.

 ,,To bylo velmi chytré a přesné", napadlo ho.

 ,,Ten chlapec je mladý, ale vnímavý," řekl si, protože jestli se rozhodne přijmout Raine do svého života, tak přinese mu to asi i všelijaké nesnáze.

Pak ale překvapen, co ho to vůbec napadlo, pokrčil rameny a díval se na Williama, jak přistupuje ke dveřím.

 ,,Žádná žena přece nemůže narušit jeho jistotu a klid. Musí jí jen dát jasně najevo, že jí takovéhle jednání trpět nebude," dodal si pro sebe a když se za Williamem zavřely dveře, obrátil se k Raine...

 Měla ruce překřížené na prsou a víc než nedočkavě promluvila.

 „O čem se mnou ještě chcete mluvit, pane? Myslím, že jsme si už všechno řekli, než přišel William," řekla a Benedikt se na ní zamračil. Protože i když její odhodlání obětovat se pro Willliama ho nadchlo, tak bylo mu jasné, že s ní lehký život mít nebude.

„Ano a už můžeme udělat jenom jedno," odpověděl a pak k ní přistoupil blíž. 

A Raine jako by najednou cítila důležitost toho, co chce říct, protože zmlkla a zklidnila se...A Benedikt se podíval do těch smutných a statečných zlatých očí a po chvíli vážně promluvil.

 „Žádám vás, Raine Blanchettová, aby jste se stala mou ženou," a Raine otevřela pusu a zůstala na něj v úžasu zírat.

 „Nežertujte se mnou takhle, Benedikte Ainsworthe," řekla a on se jen pousmál.

 „Ujišťuji vás, že s vámi nežertuji," odpověděl a Raine se na něj dlouze a dlouze zadívala. A nakonec po chvíli řekla „A proč jste se najednou takhle rozhodl? Říkala jsem vám, že všem povím pravdu o tom, co se tady stalo," řekla a on jen pokrčil rameny s nečitelným výrazem ve tváři.

 „Dělám to ze své vůle," odpověděl a Raine hluboko v sobě pochopila proč. 

,,Bylo to kvůli Williamovi... Když ho viděl, tak pochopil, v jaké jsou situaci," řekla si v duchu, protože i ona sama dobře věděla, že Benedikt Ainsworth je člověk, který chce druhým pomoci.

 ,,Kolik mužů by nabídlo králi svůj majetek jen proto, aby jejich bratr mohl v klidu žít a milovat?" zeptala se sama sebe. A ačkoliv na něm nechtěla nic jiného, než aby jí poskytl ochranu svým jménem, tak přece jenom ji pochopení jeho důvodů k této nabídce zabolelo. 

,,Ach, jak by bylo krásné, kdyby to udělal kvůli ní... Ale takové myšlenky ji nesmějí ani napadnout," řekla si Raine pro sebe a pak se zhluboka nadechla, sklopila pohled ke svým rukám a odpověděla „Kvůli svému bratrovi od vás přijmu ochranu vašeho jména, lorde Benedikte Ainsworthe," řekla a pak zvedla hlavu, aby její slova vyzněla důstojně.

 „Děkuji vám za vaši laskavost a slibuji, že vám nebudu dělat problémy a nechám vás v klidu žít," dodala a opravdu o tom byla přesvědčená.

  ,,Protože až budou zpátky v Abbernathy, tak budou s Williamem žít docela dobře, obzvlášť když budou pod ochranou tak slavného jména, protože jen to je ochrání před Denleym a jinými podobnými dobrodruhy," řekla si Raine v duchu a její odpověď ho viditelně potěšila, protože v úsměvu odhalil bílé zuby a její srdce se na chvíli zastavilo.

A ačkoliv neměla představu, co tahle její reakce na jeho úsměv znamená, tak už se pak dál nemohla soustředit na jeho slova.

„Jsem rád, že si uvědomujete, že máte k takovému slibu důvod, protože i to mně dává naději, že se snad dohodneme," dodal na její odpověď a Raine jen přikývla a byla ráda, že se jí nakonec podařilo udělat něco, co ho potěšilo a vykouzlilo mu na jeho tváři úsměv. 

A opravdu to chtěla splnit, protože nechtěla svému novému manželovi dělat žádné potíže.

A tak pak Benedikt zašel za králem, aby jejich manželství požehnal a o hodinu později se vrátil pro Raine, aby se z nich mohli před králem této země stát manžele.

------------------------------------------------

Doufám že se vám příběh líbí. Ale přiznám se že konec u této kapitolky mi dělal trochu potíže, protože chtěla jsem tu poslední větu ještě rozepsat a udělat i několik dalších dialogu, toho jak budou u krále...Ale pořád mi to nějak nepasovalo a tak jsem to nakonec nechala takhle.

Snad to tak stačí.

Vaše kresji0007 :)