Z očí se jí valily slzy a Benedikt byl nepříjemně překvapený tím, že jí ho bylo tak líto, až se mu téměř začala třást brada.

„Máte pravdu, pane. Podvedla jsem vás.. Dala jsem vám uspávací prostředek a ani jste se mě nedotkl," odpověděla a tahle upřímná porážka v jejím hlase ho dojímala ještě víc.

„Slibuji vám, že přiznám pravdu všem, kdo nás tu dnes ráno viděli," dodala a Benedikt byl překvapený nejen jejím zoufalstvím, ale i tím, jak se nenadále rychle a úplně vzdala, protože dokonce se chtěla veřejně zahanbit a byla ochotná přiznat všem pravdu.

A ačkoliv ji varoval, ať se nepokouší vymlouvat, tak předpokládal, že se bude snažit udržet svou hru až do konce.

Přejel si rukou obličej a vlasy.

Bradu měl porostlou hustým strništěm a lidé, kteří se shromáždili u dveří, ho museli považovat za opravdového darebáka...

Obzvlášť když před nimi stál v zakrváceném prostěradle.

Ale to mu teď bylo jedno a sedl si na roh postele.

„Povězte mi, proč jste to udělala," řekl a Raine v tu chvíli zvedla hlavu.

„Měla jsem pocit, že mi nic jiného nezbývá... Snažila jsem se vás upoutat normálně, ale zdálo se mi, že jsem vám lhostejná," odpověděla a Benedikt se rozesmál... Protože líbila se mu, ale nechtěl se s ní zaplést.

„A proč zrovna mě? Nejsem druh muže, o jakého se zajímají krásné mladé dívky," dodal a Raine se na něj dívala překvapeně.

„Proč myslíte, že by jste se mi neměl líbit? ..Vy jste všechno, po čem jsem toužila... silný, úctyhodný, laskavý.... Já... potřebovala jsem najít někoho, kdo by se postaral o mého bratra, aniž by ho okradl, což je přesně to, co by udělal bratranec Denley, který...zajímá se o mě jen kvůli bratrovu majetku... A to, co jsem vám včera říkala o jeho pokusu mě znásilnit..." zamlčela se a zatvářila se kajícně a poprvé se mu podívala do očí.

„To byla pravda...A to mě právě přesvědčilo, že už mi nezbývá čas, abych hledala muže, který by nás ochránil," dodala a její otevřené přiznání... že ho vlastně chtěla pro skutečné charakterové vlastnosti... ho opravdu dojalo... a bylo mu to líto.

Protože nikdy by ho nenapadlo, že ho tak mladá a krásná žena bude chtít pro jeho osobnost.

Ale takové myšlenky si nechtěl připouštět.

„Znovu se vás ptám, proč jste si myslela, že právě já se o vašeho bratra postarám, aniž bych z toho chtěl získat něco pro sebe?" řekl a přitom se ji podíval do očí.

„Lhala jsem vám, když jsem tvrdila, že jsem se nechala zavřít do královy komnaty náhodou," odpověděla a usadila se na paty, takže její hnědo-rudé vlasy se jí rozlily po bílých ramenou, tak krásně, že Benedikt musel sám sebe naléhavě přesvědčovat, že není pravděpodobné, aby ho skutečně chtěla pro jeho vlastnosti.

A nepřekvapilo ho, že mu lhala, ale spíš to, že byla najednou ochotná všechno přiznat...A působilo to dokonce i dojmem, že se téměř nemůže zastavit.

,,Co to je za divné, impulsivní stvoření?" řekl si.

,,Přesný opak ženy, jakou si představoval pro sebe... a pro Brackenmoore," odpověděl si na tuto otázku a znovu se na ní dlouze zadíval.

,,Byla krásná," ale to už přece dávno věděl.

„Měl jste tehdy takovou starost o bratra a o jeho ženu, tolik jste chtěl chránit ji i její dítě...A já toužila jsem po někom, kdo by se takhle staral o Williama... Víte, on je na svůj věk malý a slabý...A kromě toho, že potřebujeme někoho, kdo by se staral o náš majetek, než on doroste, tak potřeboval by i někoho, kdo by pomohl i jemu...A já... Cítila jsem, že by jste to uměl. Ale nejsem takový blázen, abych věřila tomu, co někdo vypráví králi... Ptala jsem se na vás, sháněla informace, ale nikdo o vás neřekl nic špatného... Někdo tvrdil, že jste až příliš usedlý, vážný a zodpovědný, ale to mi nevadilo," řekla a těmito slovy ho probudila ze snění.

A Benedikt překvapeně naslouchal svému popisu, který by nazval až ,,vymlouvavý".

„Stále ještě nechápu, proč jste mě prostě nepožádala o pomoc a proč jste musela naplánovat celou tuhle hloupou scénu a způsobit nám oběma tolik nepříjemností?" zeptal se a ona se zamyslela.

„Nepřemýšlela jsem o tom, prostě jsem si nedovedla představit, že byste byl ochoten jen tak pro nic za nic pomoci nějaké bláznivé ženské, s kterou nemáte žádná rodinná pouta...A věděla jsem jenom, že nesmím dovolit, aby mě Denley znásilnil a tím si vynutil sňatek... Nemohla jsem ho nechat získat moc nad vším, co mi otec zanechal.. A popravdě řečeno, i kdybych o tom uvažovala, tak nevěřím, že bych vás o to nakonec požádala.. A Denley by mě otravoval tak dlouho, dokud bych nebyla vdaná," odpověděla a Benedikt se na její slova zašklebil, protože o tom se s ní nemohl hádat.

„Ten muž působí dojmem, že je úplně slepý ke všemu kromě toho, co chce on sám," řekl po chvíli a Raine jen přikývla.

„Přesně tak," řekla a ačkoliv s ní v tomto bodě souhlasil, tak nemohl ji nechat, aby si myslela, že úplně zapomněl na ten její šílený trik.

„A když tohle říkám, nemohu si nevšimnout, že vy také vůbec neberete ohled na pocity druhých, třeba mé," dodal a Rain se zčervenala, nebo alespoň se mu to zdálo.

A Pak zvažovala jeho slova.

„Ale to jsem nechtěla...," řekla, jenže on jí zastavil.

„Nicméně jste to udělala a díky tomu jsme se teď ocitli v téhle nepříjemné situaci," odpověděl a podíval se přitom na zavřené dveře. Protože dobře věděl, že za nimi na ně čekají otázky, které budou muset zodpovědět, pokud budou chtít alespoň trochu zachovat Raininu čest.

Protože jedna věc byla, co si teď říkali mezi sebou, a jiná zase, že budou muset řešit veřejnou ostudu, takže už nic nemůže zůstat tak, jak to bylo předtím.

Vstal a rozhlédl se po pokoji.

„Kde mám šaty?" zeptal se a Raine se zamračila a ukázala na druhý konec postele.

Byl poněkud překvapený, jak pečlivě srovnala jeho věci vedle svých, protože nemyslel si, že je tak pořádná a ohleduplná.

Ihned se začal oblékat a Raine si téměř nevšímal, jen se k ní otočil zády, protože každý další projev cudnosti neměl smysl...Protože byl si jistý, že to byla ona, kdo ho v noci svlékal, takže opravdu nemělo smysl se před ní skrývat.

Zaslechl ji, jak vstává z postele a nepromluvila, dokud na sebe nenavlékl všechno, co měl.

A když se ozvala, měla v hlase tolik lítosti, že se k ní otočil.

„Moc se vám omlouvám za všechno, co jsem způsobila," řekla a pak k němu zvedla oči.

„Ale musím se přiznat, že bych to udělala znovu, protože miluju svého bratra a slíbila jsem otci, že se o něj za každou cenu postarám...A když nad tím přemýšlím, nemohla jsem dělat nic jiného než to, co jsem udělala," dodala a Benedikt si vzdychl, protože znovu cítil, že se v něm probouzí pochopení a soucit k té nešťastné ženě, i když mu vyvedla něco tak ošklivého.

Naštěstí jí nemusel odpovídat, neboť někdo zaťukal na dveře.

Podíval se na Raine a ona nahlas zvolala.

„Kdo je tam?" a váhavý hlas ji odpověděl „William." a lítost, která ho posedla, když viděl smutek a starost v jejích očích, Benedikta vyděsila. A chtěl myslet na cokoliv jiného než na svou vlastní reakci, takže šel otevřít dveře.