Ve dveřích se objevilo ještě mnoho lidí, neboť Aida se do své role vložila, jak se Raine zdálo, trochu příliš dramaticky.

„On znásilnil mou paní!" vykřikla a všechny pohledy se zaostřily na krvavé prostěradlo... A pak se všichni pomalu otočili k Raine. 

Tolik se styděla, protože červeň jí stoupala od chodidel až k vlasům, ale naštěstí to nikdo neviděl, neboť se přikryla až po bradu.

,,Sladký svatý Jiří ji přece jenom trochu chránil," řekla si pro sebe a věděla, že si tohle všechno na sebe vymyslela sama.

 Ale jen neočekávala, že ten pohled na krev bude tak ponižující, ale Aida trvala na svém. A aniž se na cokoliv zeptala, tak tvrdila všem, že Raine už není panna a že za to může ten pán... A Raine jí to nevyvracela, i když mohla.

...A jako kdyby jí četl myšlenky, protože i Benedikt se podíval dolů na krvavou skvrnu a z jeho pohledu se dal vyčíst úžas.

A když si všimla, že se jeho zmatenost začíná měnit v podezření, zatvářila se vzdorovitě. A  pak jakási starší žena se postavila do dveří, za nimiž se začínal tvořit zástup a řekla staršímu muži „Ulriku, tento muž je viditelně brutální darebák, protože nikdy jsem ještě neviděla tolik krve... Musíš něco udělat," řekla a Raine by nikdy nevěřila, že se může červenat ještě víc než doposud. Ale bylo tomu tak.

 Muž, kterého Raine odhadla jako manžela oné ženy, jí odpověděl „Udělám, má drahá, hned jak si budu jistý, co se tu vlastně stalo," dodal a Benedikt se ještě jednou dlouze podíval na Raine a pak se obrátil k ostatním a jeho hlas zněl jako rozkaz. 

„Já to zjistím a vy všichni můžete odejít," řekl a starší dáma se začala rozčilovat.

„Myslím, že máte..." nedokončila to, protože Benedikt ji sice zdvořile, ale pevně přerušil.

 „Omluvte mě, paní, nechci vám nijak ublížit, ale to, co se tu stalo, je pouze mezi mnou a touto dámou," dodal a ta žena zvedla vysoko dlouhý, tenký nos a vzala manžela za paži a táhla ho s sebou ven.

 „Pojď, Ulriku, ještě si zjistíme, k čemu tady vlastně došlo," řekla naštvaně a Benedikt za nimi došel až ke dveřím... A  vypadal tak impozantně, jak by Raine nikdy nevěřila, že by mohl vypadat muž v prostěradle... Protože všichni před ním ustupovali.

Tedy, všichni kromě Aidy. Ta stála kousek od něj a tiskla ruce k sobě. 

Teď, když udělala všechno, co na ní Raine chtěla, vrátila se jí všechna úzkost a zoufalství, kterým trpěla po smrti jejich otce.

Benedikt se u ní na chvíli zastavil a sledoval ji upřeným pohledem se zdviženým obočím.

 Podívala se na něj a kupodivu se trochu uklidnila.

„Necháte nás o samotě, prosím?" řekl a ona polekaně odběhla k Raine.

 „Má paní...," zašeptala, ale Benedikt ji zarazil.

„Bude v pořádku," řekl jí uklidňujícím, i když ještě stále chladným hlasem, který nepřipouštěl námitky.

 A tak se Aida vydala ke dveřím. 

 A když procházela těsně kolem něj, naklonil se k ní a řekl tichým klidným hlasem „To bylo hezké představení, to vám musím přiznat," a Aida zvedla k němu oči plné hrůzy.

 „Můj pane, já...," vykoktala, jenže Benedikt jí opět přerušil.

„Ven!" vykřikl a pak za ní zavřel dveře a zhluboka se nadechl, aby zklidnil krev, která mu bušila ve spáncích a pak se obrátil k Raine.

Ta si mnula rozpačitě bradu.

„Omluvte, prosím, naši služku. Je trochu bláznivá, ale žije s námi už od té doby, co zemřela matka a má nás ráda jako vlastní," řekla po chvíli a Benedikt se dlouho díval na ženu v posteli a dojímalo ho, že se snaží omluvit služku, když by se měla starat spíš o sebe, neboť ji čekaly nehezké chvíle.

 Ale to jí teď rozhodně nechtěl přiznat.

 Neviděl z ní mnoho, neboť byla celá přikrytá přikrývkou, jenom její oči, ve kterých četl rozhodnost a vzdor.

 A bylo mu celkem jasné, že byl touto ženou a její služkou podveden, ale nevěděl proč...ale byl naprosto rozhodnutý přijít tomu na kloub, ať se ta rudovlasá ďáblice bude bránit jakkoliv...A ačkoliv ještě nikdy nespal s pannou, tak té krve bylo přece jenom příliš mnoho.

 A ten křik, který služka spustila, měl viditelně jediný důvod... přivést k celé záležitosti co nejvíc svědků...

Ještě teď mu zvonilo v uších.

A Raine Blanchettová byl jediná, kdo mu mohl objasnit, proč to všechno připravily. A tak po chvíli klidně došel k posteli, až k ní a Raine se od něj odtáhla, jak nejdál mohla. 

„Nedotýkejte se mě!" řekla a to byla nestydatost, jakou opravdu nechápal. 

,,Tak ona na něj připraví takovouhle maškarádu a ještě na něj pokřikuje, aby se jí nedotýkal," řekl si pro sebe, protože on nebyl žádný násilník, obzvlášť když byly přítomny ženy a děti.. ale tohle bylo nad jeho chápání, protože cítil, že svůj vztek téměř neovládá...A aniž by si dal čas na rozmyšlení, chytil ji za ruku a smýknul s ní po posteli.

„Nejste tady proto, abyste rozkazovala, paní. To udělám já a nejdřív vám nařizuji, abyste mi ihned do všech detailů vysvětlila, proč jste vytvořila tuhle nesmyslnou scénu, která měla vzbudit dojem, že jsem se s vámi vyspal," řekl chladně a jen jediné lehké zachvění nozder, když se setkala s jeho pohledem, prozrazovalo její zaváhání.

 „Ale vy jste se mnou spal, pane. Tady máte důkaz," odsekla Raine hbitě a maličko ho utěšovalo, že se při tom, když ukázala na krvavé prostěradlo, slabě začervenala.

 ,,Přece jenom se za sebe styděla," znělo mu v mysli a pak potřásl hlavou.

 „Ano, tady je dost krve na to, abych tu zabil vola," dodal a věděl, že přehání, ale bylo mu to jedno.

 Koneckonců určitě nepřeháněl víc než ona.

 A téměř viděl, jak se jí kolečka v hlavě otáčejí, ale zarazil ji ještě dřív, než se mohla začít vykrucovat.

„A nemylte se, paní, nepřesvědčíte mě, že jsem vám skutečně připravil takové krveprolití, protože nikdy v životě jsem nespal s žádnou ženou, abych jí takhle ublížil, a dokonce jsem o ničem takovém ani nikdy neslyšel... Poslední, co si pamatuji, je, že se mi po tom vašem víně začalo chtít podezřele rychle a neúprosně spát...A já... nejsem takový milenec, abych vás dokázal připravit o panenství i v bezvědomí," řekl a uzardělá Raine si dlouho prohlížela své ruce.

 Benedikt už pak neřekl ani slovo a čekal.

Nakonec k němu zvedla hlavu a nešťastně se na něj podívala.