Benedikt byl tak omámený, že se jí ani nepokusil bránit.

 A sotva ho dotáhla k okraji postele, svalil se a v ten okamžik upadl do bezvědomí.

Raine zhluboka dýchala, když se dívala dolů na muže, který takhle vypadal ještě mnohem mohutněji než jindy, protože i dva muži by měli co dělat, aby ho zvedli. 

,,Anebo jedna velmi rozhodná žena", říkala si. 

 A jak se nad ním skláněla, vzpomněla si, že ho musí nejdřív svléknout a uložit pod přikrývku. Ale nebyla si jistá, zda se jí to povede, protože stejně jako všechno ostatní, musí dokázat i tohle.

 Klekla si tedy na postel.

 ,,Začne s kabátem a s košilí," řekla si pro sebe a nebylo to tak hrozné, jak se obávala, protože za chvíli už měl nahou hruď.

 A ačkoliv si slibovala, že se ho nebude dotýkat víc, než bude nezbytně nutné... tak za chvíli už jezdila dlaněmi po jeho těle....a její prsty se pohybovaly samy... a ona se přistihla, jak je s rozkoší noří do jeho chlupaté hrudi a hladí onu jemnou pleť, která byla tak mužná a jiná než její vlastní...

Tiše zachroptěl a Raine ucítila, jak jí tělem stoupá nezvyklé teplo.

 ,,Co se to s ní děje? Ten muž ji přece nezajímá a není pro ni ničím jiným než prostředkem ke kýženému cíli," vyznělo ji v mysli a tak pevně zavřela oči a konečně ho svlékla. 

 A když mu stáhla i kalhoty, tak ho rychle přikryla prostěradlem. A sama sobě namlouvala, že to udělala jen proto, že jí bylo líto, jak je bezmocný a nikoliv proto, že by měla strach se na něj podívat.

Poslední věc, kterou pak musela udělat, bylo vyprázdnit malinkou ampulku, kterou Aida připravila na roh postele.

 Služka jí řekla, že aby to všechno odpovídalo, musí být na prostěradle krev...Takže když rozstřikovala po posteli kuřecí krev, cítila opět, jak jí celým tělem stoupá teplo...A tentokrát je cítila i na tvářích.

„Dělám to všechno pro Williama. Dělám to všechno pro něj," opakovala si potichu a pak odhodila ampulku do ohně.

Otočila se a podívala se na Benedikta, jak ležel na polštáři a na jeho obličeji se objevila starostlivá vráska. A rychle si začala říkat, že blázní, protože nevěděl přece vůbec nic o tom, co se s ním děje, tak nesměla teď přeci propadnout vlastním pocitům viny. Protože udělala jenom to, co nezbytně musela.... A pak se odhodlaně začala svlékat.

,,Raine!" slyšela jak šeptá její jméno a musela se usmát, protože když ho slyšela vzdychat z jeho rtu, tak ji opět přeběhl ruměnec po tváři.

,,Jste tak krásná, tak krásná," říkal tato slova šeptem, ale Raine měla pocit že jsou ještě hlasitější než její srdce, které v tu chvíli právě bilo jako zběsile na poplach. 

,,Šššš...," zašeptala a přitom se nevědomky dotkla jeho hrudi, a ten dotek ji opět do celého těla vlil horko. 

Raine ležela na posteli a nemohla usnout. 

A byla tak rozrušená, že zírala do stropu ještě ráno, když se otevřely dveře a ani teď se však nepohnula. A Aida se, přesně podle domluvy, přiblížila k posteli a rozhrnula těžké závěsy.

 Nejdřív si prohlédla spícího muže a pak se s tichou prosbou podívala na Raine.

Ta zavrtěla hlavou, protože teď už nemohly couvnout a Aida přikývla, otevřela pusu dokořán a zavřeštěla, že by to probudilo i mrtvého, protože bylo to tak hlasité, že se polekala i Raine, která to očekávala.

Nešťastný Benedikt Ainsworth však nic takového nečekal...A i když byl ještě stále pod vlivem uspávačích prostředků, posadil se vyděšeně na posteli a trvalo mu jen okamžik, než zaměřil pohled na Raine a jeho šok se změnil ve zmatek a pak se zamračil a prohlédl si je, jak leží společně v posteli.

„Co..." zablekotal a celou tu dobu Aida stále vřeštěla a prokládala to výkřiky.

 „Má paní, má ubohá, ubohá paní!" křičela. A ačkoliv Raine věděla, že ten křik je důležitou součástí jejího plánu a že někdo musí přijít, aby je takhle viděl, tak teď zoufale toužila po tom, aby mohla Aidu zastavit, protože byla z té probdělé noci unavená. 

,,Vždyť se celou noc bála, aby se ani náhodou nedotkla toho fascinujícího mužského těla vedle sebe," znělo ji v hlavě, protože víc než jednou si musela přísně zakázat, aby pohladila jeho jemnou sametovou kůži, jako se jí to stalo, když ho svlékala.

 Ale vydržela to. Protože to, co k Benediktu Ainsworthovi cítila, nemělo v jejím plánu místo.

 Naopak, kdyby mu něco takového vyvedla z jiného důvodu než pro ochranu svého bratra, bylo by to ohavné.

 A zatímco jí hlavou probíhaly tyto myšlenky, tak Benedikt sledoval Aidu zamračeným pohledem, který se s každým jejím výkřikem víc a víc zostřoval... Vstal, zabalil se do prostěradla, které stáhl z postele, a vykřikl „Proč nepřestane...!," ale přerušil ho příchod staršího muže, kterého Raine viděla několikrát vcházet do vedlejšího pokoje.

„Co se to tu děje?" zeptal se a až teď Aida přestala křičet. Ale nastalé ticho bylo snad stejně šokující jako předešlý řev a Benedikt si s mužem vyměnil zmatený pohled a lehce mu pokynul.

 Muž se podíval na postel, kde stále ještě seděla Raine a pak se jeho pohled obrátil k prostěradlu, které si Benedikt kolem sebe obtočil, než najde oblečení, které Raine položila ke kraji postele a Raine sledovala pohled starého muže a oči se jí rozšířily hrůzou.

 Netušila, že tak malé množství krve udělá na prostěradle tak obrovskou skvrnu a začervenala se, ale přinutila se ke klidu.

 ,,Za tohle si mohla sama," řekla si a byla to vlastně pravda.