,,Co si přejete pane? Máte domluvenou audienci u jeho Veličenstva?" zeptal se hlavní komoří a upřel na Benedikta přísný pohled.

,,Ne, já potřebuji s jeho Veličenstvem něco důležitého probrat. I když vlastně ano, mám u něj domluvenou audienci," odpověděl po chvíli Benedikt, který si vzpomněl na to, že mu vlastně ještě král dluží něco v jisté věci. 

,,Vaše jméno?" zeptal se komoří a přitom si ho dlouze prohlédl.

,,Lord Benedikt Ainsworth, baron z Brackenmooru," odpověděl Benedikt a přitom se zatvářil vážně.

,,Tak dobře, počkejte tady pane Ainsworth, zeptám se Jeho Veličenstva jestli vás račí přijmout," dodal hlavní komoří, který pak zmizel v králových komnatách.   ,,Vaše Veličenstvo je tu Lord Ainsworth," zaslechl ještě Benedikt jeho slova, když čekal u dveří a pak jen netrpělivě přecházel po chodbě, s obavou jestli ho král příjme.

,,Ať vstoupí," slyšel po chvíli a když vyšel i hlavní komoří a pustil ho dal, obavy ho opustily.

,,Prosím pane," řekl šeptem a ukázal Benediktovy gestem ruky že muže dál, a tak Benedikt vešel. ,,Děkuji," odpověděl ještě, když hlavní komoří za ním zavíral dveře a pak se ocitl tváří v tvář králi.

,,Benedikte, co potřebuješ? Tvoje záležitost už je vyřízená," zeptal se král tázavě, i když na tváři se mu usadil úsměv. ,,I když víš, že ti ve všem vyhovím. Byl jsi přítelem mého otce, a i pro mě jsi přítel. Tak povídej co máš na srdci," řekl král Eduard a přitom se na Benedikta pousmál.

,,Vaše Veličenstvo," dodal Benedikt a přitom mu udělal poklonu jako důkaz své přízně.

,,To nemusíte příteli, tady jsme v soukromí a ne na očích před celím dvorem," řekl král a když se Benedikt zvedl, tak ho poplácal po rameni. ,,A teď k té věci. Co tě trápí Benedikte, a proč za mnou přicházíš?" zeptal se Eduard a přitom mu pohlédl do očí.

,,Rozmyslel jsi se snad s tou nabídkou co jsem ti dal. Rádce jako ty, opravdu potřebuji," dodal hned na to a přitom se posadil na kamennou lavici k oknu.

,,Ne to bohužel ne, Vaše Veličenstvo, své rozhodnutí jsem nezměnil. Já jsem potřebný na svém sídle a dvůr, to pro mě není," odpověděl Benedikt a na jeho slova se zatvářil mladý král trochu posmutněle.

,,Škoda. Protože takového člověka jako jsi ty Benedikte bych opravdu potřeboval.," řekl král a přitom mu pokynul, aby se posadil na protější stranu. ,,Nuže, posaď se a řekni mi co máš na srdci," dodal a své gesto doplnil úsměvem.

A tak se Benedikt posadil a začal vyprávět.

,,Vaše Veličenstvo, já.." řekl, ale Eduard ho zarazil. ,,Jsme v soukromí, takže už dost s tím Veličenstvem," odsekl a přitom se na něho pousmál. ,,Pokračuj. Poslouchám tě," dodal a tak Benedikt pokračoval ve svých slovech.

,,Chtěl bych vás požádat, aby jste mě oddal s jistou ženou,"  řekl a král se zarazil.

,,Jak se jmenuje?" zeptal se a přitom se podíval ven z okna. ,,Raine Blanchettová, můj pane," odpověděl Benedikt a přitom se mu na tváři z nenadání objevil úsměv. ,,Je zneuctěna, nebo proč ten spěch s vdavky, příteli?" zeptal se mladý král a přitom upřel na Benedikta pohled.

,,Ne, ona je v nesnázích a já ji chci pomoci," odpověděl Benedikt a přitom se zadíval na své ruce.

,,Aha, chápu, takže ty ji chceš pomoci sňatkem," řekl Eduard a Benedikt na jeho slova jen přikývl. ,,Ano, přesně tak Vaše Veličenstvo," dodal a přitom se mu na tváři znovu objevil úsměv.

,,Dobrá, nemám nic proti tomu a pokud ta žena potřebuje pomoc, tak tuto věc plně podporuji," řekl po chvíli král a přitom se znovu zadíval z okna. ,,Ona..jistý muž si na ni dělá nárok, na který nemá, ale vůbec žádné právo.." odsekl Benedikt a přitom se král zase vrátil pohledem k němu.

,,A ona ho nechce?" zeptal se po chvíli a Benedikt jen pokýval nesouhlasně hlavou.

,,Ne, ona hledá ochranu a tak požádala o pomoc mě a já jsem ji přislíbil že pomohu," odpověděl na jeho slova a přitom se snažil ovládat své pocity, které se tíkaly Raine.     

,,Dobrá, máte me svolení k sňatku," prohlásil král a přitom se mu na rtech znovu objevil úsměv.

,,A jestli ta žena nemá nic proti, tak si ji vezměte.,"  řekl a Benedikt se na něj tázavě podíval. ,,Chtěl bych vás poprosit ještě o jednu maličkost, Vaše Veličenstvo," dodal a přitom se podíval znovu na své ruce.  

,,Tak mluv, příteli," pobídl ho král a přitom se mu úsměv rozzářil.

,,Potřebovali bychom obřad v soukromí. Já a Raine. Asi tak do hodiny a byli bychom vám moc vděčni, kdyby jste nás oddal," řekl Benedikt a přitom na krále zvedl pohled.

,,To je maličkost, rád to udělám pro vás oba," odpověděl a po tváři se mu rozlil úsměv ještě větší než předtím. ,,Ještě jen jednu otázku, příteli. Proč nepožádala ta žena o ochranu..?" zeptal se král a přitom na něj upřel tázavý pohled. 

,,Ono..onen muž se vydává za jejich poručníka. I když jejich poručníkem není. A krom toho je to jejich příbuzný, takže chápu, proč ho Raine nechtěla ohrozit. Žádal jsem ji o to, ale ona odmítla," odpověděl Benedikt a přitom se opět podíval z okna.

,,Dobrá, to je vše co jsem potřeboval vědět. O hodinu později vás tu budu čekat i s nevěstou. A teď můžeš jít Benedikte," dodal a přitom ukázal rukou ke dveřím.

,,Děkuji, Vaše Veličenstvo," řekl Benedikt, s drobnou poklonou a přitom se na krále pousmál.

,,Nemusíš mi děkovat, Benedikte, já vím že jsi dobrý člověk a takových lidí, jako jsi ty si cením," odpověděl král a pak už Benedikt odešel z jeho komnat a na tváři měl výraz spokojenosti, protože chtěl Raine skutečně pomoci.