„Chutná vám?" zvedla jsem hlavu od talíře a usmála se na tetu Karen. Její jídlo bylo perfektní, a to jsem jí taky hned chtěla říct, ale Taehyung, který seděl vedle, mě předběhl a hned jí ho vychválil do nebes.

„To jsem ráda, nikdy nebudu tak dobrá kuchařka, jako byla vaše máma, ale dnes jsem se snažila." Pousmála se trochu smutně při vzpomínkách na naši mámu.

Dnes večer tu byla celá rodina. Teta Karen a strýc Billy mají opravdu obrovský dům. Taky bydlí daleko za New Yorkem, takže tu něco takového může být. Čím blíž je člověk k centru, tím přibývá výškových budov. Naše čtvrť je jedna z posledních. Za námi jsou už samé paneláky, a pak výškové budovy.

Vánoce jsme vždy, ještě co si pamatuju, trávili u nich. Byla tu i mamčina druhá sestra Helen s Davidem, která má dva kluky. Pamatuju si je jako miminka, no teď už jim bylo osm a pořád hyperaktivně poletovali kolem. Karen a Billy mají dceru, která je stejně stará jako Taehyung, a pak jednu mladší, které je čtrnáct. Pak tu byl ještě Billyho bratr, který s námi taky často trávil svátky. Jeho žena umřela brzo, ani jsem ji neznala, a taky má jednu holku, které je kolem deseti, tuším. Jak to tak sleduju, jsou tu skoro samé holky. Bylo to trochu srandovní, ale bylo fajn s nimi trávit čas.

„Doufám, že jste vy dva neměli na dnešek jiné plány." Poznamenala ještě.

„Ne, počítali jsme oba, že se tady všichni setkáme. Jako každý rok." Odvětila jsem.

„No, tys tady už nějaký ten roček nebyla." Popíchla mě.

„Alespoň to teď napravím." Usmála jsem se.

„To jsem ráda, Tae vždy spal nahoře na půdě, jak je tam ten volný pokoj. Přemýšlím, jak vás uskládat do pokojů. Postelí je nějak málo." Na to jsme se všichni u stolu zasmáli. To je pravda, sice to byl velký dům, ale pro tolik lidí nebyl ani zdaleka dělaný.

„Můžu se vyspat u holek na zemi, to není problém." Navrhla jsem. V tom pokoji jsme dřív spali oba dva. Jenže jemu bylo deset a mě patnáct, divné to nebylo.

„Nebudeš spát na zemi, můžeš se tam vyspat se mnou." Trochu jsem doufala, že to ne navrhne, protože se mi do toho ani trochu nechtělo.

„To je blbý." Zavrtěla jsem na to hned hlavou a vyhledala tety pohled. Nezdála se být nějak... zaskočená nebo něco.

„Možná by to bylo vážně nejlepší, bylo by to tak, jako dřív. Sice nám tu teď přibyli Jasper a Robert, ale ti budou spát u Helen." Na to jsem už neměla sílu nějak protestovat. Prostě to přežiju a nebudu na nic myslet.

Po večeři jsme se šli všichni posadit do obýváku. Museli jsme se opravdu scvrknout, aby nikdo nemusel sedět na zemi a strýc Billy donesl i nějaké židličky. Jejich velkému obývacímu pokoji dominoval právě teď obrovský vánoční strom, který byl nazdobený vším možným. Baňkami, ozdobami i čokoládkami, které děti neustále uždibovaly.

Každý si tak nějak posedal ke skupince své věkové kategorie, aby měli společnou řeč. Byla jsem ráda, že sedím u Taeho a z mé druhé strany byla Olivie. Ta mi byla věkově taky nejblíže. Jinak jsem z dětí vlastně nejstarší.

„Jsi úplně jiná, než si tě pamatuju, Barb, co je u tebe nového?" zeptala se mě a já se k ní teda otočila.

„Ani nic moc. Vlastně, udělala jsem výšku, což víš a teď dělám v časopise a jednom deníku. Je to fajn práce." Nějak jsem nevěděla co odpovědět. Bylo tu hodně věcí, ale najednou se mi všechny zdály nepodstatné.

„Aha, opálení ti už docela zmizelo, jak koukám. Když jsem tě viděla na pohřbu, bylas jak čokoláda." Zasmála se a já se uchichtla s ní. No při vzpomínce na pohřeb mě zase trochu zamrazilo.

„No a co ty? Slyšela jsem, že se po maturitě chystáš do Philadelphie na univerzitu." Pobídla jsem ji a trochu se promrvila. Seděla jsem tak strnule, abych se nikoho moc nedotýkala, že mě začal bolet zadek.

„Jo, nechtěla jsem moc daleko, protože můj přítel zůstává tady." Trochu se začervenala. Jo takže láska. Mě tu tehdy nic nedrželo a byla jsem ráda, že odsud vypadnu.

„A ty se Tae nikde nechystáš?" naklonila se a člověk vedle mě zpozorněl.

„Nevím, nepřemýšlel jsem nad tím." Poškrábal se ve vlasech a přidal nejistý úsměv.

„Měl bys někde jít." Nadhodila jsem. No rozhodnout si to bude muset sám.

„Má dobré známky, určitě by na univerzitu měl." Cítila jsem se trochu pyšně, že je můj brácha tak chytrý.

„Barb." Procedil skrz zuby se smíchem a vzal mě kolem ramen.

„Nemusíš každému říkat, že se dobře učím. Měl jsem ti to radši zatajit." Protočil očima a já ho píchla do tváře.

„Promiň," zavrtěla jsem jen hlavou.

„Uvažoval jsem nad něčím, ale vše, co se mi líbilo, bylo daleko a já odsud nechci odejít." Podíval se na Olivii.

Docela mě překvapilo, že se mnou o tomhle nemluvil už dříve. Podání přihlášek se blíží, nemá tolik času, jak se může zdát.

„A pak taky jsou tu peníze." Dodal. A to je to, nejspíš bych musela ten dům pustit, abych na jeho vysokou měla. Trochu jsem se toho obávala, ale nechtěla jsem, aby se toho vzdal kvůli tomu.

Bavili jsme se hodně dlouho, a pak jsem z ní samozřejmě dolovala něco o tom jejím příteli. Nejdřív to z ní lezlo jak z chlupaté deky, ale pak se rozpovídala a doslova se rozplývala. Řekla jsem jí taky o Liamovi, ale nechtěla jsem to vytahovat před Taem, protože ho očividně neměl rád.

Kolem desáté malé děti šly spát a zůstali jsme tu jen my, víceméně dospělí. Už se mi docela chtělo spát, no bylo fajn tu s nimi být.

„Jsi unavená?" zeptal se Taehyung, na což jsem jen pokývala hlavou.

„Tak už běž, zítra je taky den." Pobídl mě.

„Ještě chvíli, je tu dobře." Usmála jsem se.

„Můžeš se o mě opřít, jestli chceš." Úsměv mi opětoval. Trochu jsem zaváhala, ale pak svou hlavu opřela o jeho rameno. Víc jsem se uvolnila a vypustila všechen přebytečný vzduch z plic. Tak mě mrzí, že tu máma nemůže být s námi. A i táta. No věřím, že jsou teď oba na lepším místě. Společně.

Vydržela jsem to do jedenácti, a pak jsme se zvedli už oba, že půjdeme. Hned po příchodu jsme svoje tašky odložili do chodby ke dveřím a ještě pořád tam byly.

„Vezmu to." Vzal i tu mou a já poděkovala. Vyšlapali jsme schody do prvního patra, a pak ještě jedny, které vedly na půdu. Nejdřív to člověka možná trochu zmátlo, ale ten pokoj byl opravdu pěkně zařízený. Řekla bych, že to byl nejhezčí pokoj v domě, už kvůli krásnému velkému oknu, kterým šla vidět pěkná neobydlená krajina za domem.

„Budeš chtít jít do sprchy?" zeptal se Tae a položil tašky k velké posteli.

„Jsem moc unavená, jenom se umyju, a pak tam klidně běž." Zavrtěla jsem hlavou. Zalezla jsem do koupelny, která byla jen pro tenhle pokoj a umyla si pořádně obličej. Ze své tašky jsem vytáhla zubní kartáček s pastou a umyla si pořádně zuby. Za ty nezdravosti, které jsem během večera jedla, si to určitě zaslouží.

Převlékla jsem se do pyžamových kalhot a tílka, a pak šla vedle. Hned jsem zalezla do postele a jediné, co slyšela, byla voda vedle v koupelně, kterou pustil.

Myslím, že jsem na chvíli i zadřimla, ale vrzající dveře mě probudily. Přetočila jsem se na břicho a hlavu zabořila znovu do polštáře.

„Spíš?" prohnulo se místo vedle mě. Nejdřív jsem chtěla dělat, že opravdu spím, ale vážně se nebudu chovat trapně.

„Ještě ne." Šeptla jsem a hlavu otočila jeho směrem. Ležel na boku, otočený ke mně a zase měl ty svoje protivné tepláky na spaní.

„Aghr... co to tričko." Zavrčela jsem do polštáře. Na tu se jen uchichtnul, ale nic neřekl. Možná je to dobře, nemám chuť se hádat.

„Dneska to bylo fajn, jsem rád, že tu můžeme být." Usmál se, na což jsem přitakala. Taky jsem ráda. A budeme tu ještě zítra a ráno rozbalíme dárky. Jsem jen trochu nervózní, aby se to každému líbilo.

„Bylo to s mámou tady vždy takové?" napadlo mě.

„Bylo, ale chybělas tu." Odpověděl a já sklopila pohled.

„Alespoň, že jsi tu teď." Dodal hned a zase vyhledal můj pohled.

Koukala jsem někde na stěnu za ním, teda, snažila jsem se a v hlavě mi šrotovaly ty nejrůznější věci. Dokud tam nezakotvila jedna.

„Nenaštvi se, ale vážně potřebuju vědět, proč jsi proti Liamovi tak vysazený. A nechci slyšet řeči typu, že mu jde o sex a podobně." Otočila jsem se taky na bok, protože mi odumíral krk, když jsem tak měla natočenou hlavu.

„Vážně zase mluvíme o něm." Protáhl nepříjemně a já ho zpražila pohledem.

„Prostě mi není sympatický. A pak taky..." zamračil se a já ho pobídla. A pak taky co??

„Bere mi tě." Zamumlal.

„To přece není pravda, jsi pro mě důležitější než on." Šťouchla jsem do něj smířlivě.

„Ale pořád o něm mluvíš! Furt je to jen Liam sem a Liam tam. O mně tak nemluvíš." Obvinil mě.

„Liam je jen kluk, který se mi líbí. Možná z toho ani nic nebude. No tebe miluju, jsi jediný, kdo mi zbyl, pamatuješ?" prstem jsem lehce pohladila jeho tvář. Chtěla jsem svou ruku dát hned zpátky, ale zadržel mě.

„Nějak si nemůžu pomoct." Řekl tiše. Povzdychla jsem si a dál ho hladila po tváři, když si to přál. Víčka se mi ale už opravdu klížila. Ruku jsem pak stáhla a otočila se zády k němu s tím, že budu spát.

„Můžu tě obejmout?" byla bych protestovala, ale na to jsem už vážně sílu neměla. Proto jsem se uvelebila pohodlněji a nechala ho přitulit se.

Lidi, modlete se za mě. Nemám absolutně žádnou múzu a ani vůli psát. Asi to bude venkem a tím pěkným počasím, potřebuju trochu deprese :D Ne, to snad nebude potřeba.