Barbara's pov

„Děkuji, Liame." Usmála jsem se, když mi pomohl vystoupit z auta. Málem mi to podklouzlo na ledu, ale on mě jako gentleman chytil do své náruče a pomohl mi získat balanc zpět.

„Byl to pěkný večer, můžu počítat s dalším?" usmál se mile a já přikývla. Bylo už před Vánoci a on mě vzal do opravdu nádherné restaurace. Byla vysoko ve výškové budově a měla prosklené stěny. Byl tak krásně vidět zasněžený New York.

K tomu všemu byl opravdu skvělý společník. Velmi milý a taktní. Co víc by si dívka přála? Snad jen to další rande... jinak už ani nevím.

Bylo už půl dvanácté, ale nevadilo mi, že je pozdě. Práci jsem měla hotovou a do uzávěrky jsem se nadále stresovat nemusela. Proto jsem si plně užívala čas, který jsem s ním strávila.

„Tak, dobrou noc." Popřál mi.

„Dobrou." Zavřela jsem oči, když mi věnoval malý polibek na rty. Ach, tak ráda bych ho pozvala dovnitř. Ale nebydlím sama, abych si tohle mohla dovolit.

Odemkla jsem dveře a ještě mu zamávala, když nasedal zpět do taxíku. S úsměvem jako malá holka, jsem sundala svůj kabát a zamkla za sebou.

„No to je dost." Šíleně jsem se polekala, když někdo za mými zády promluvil.

„Ty ještě nespíš? Zítra máš školu." Vykulila jsem oči, když jsem ho uviděla stát jen v teplácích na spaní ve futrech vedoucích do obýváku.

„No a? Je to poslední den. Měl jsem strach, kde se touláš. Očividně jsi se ale dobře bavila." Ucedil a o futra se opřel. Už stokrát jsem mu říkala, ať prostě nosí tričko. Jenže on mi to začal dělat schválně... jinak si to nedovedu vysvětlit.

„Byla jsem s Liamem. Říkala jsem ti to." Povzdychla jsem si a snažila se uklidnit své srdce, které bylo rozrušené z šoku.

„A bát se nemusíš. Dovezl mě domů." Dodala jsem, když se nadechoval k nějaké, jistě peprné, odpovědi.

„Když myslíš." Řekl jen a sledoval mě, jak jdu pomalu k němu.

„Kde je háček, hm? Nemám problém s tvými přáteli. Tak proč ty nechceš tolerovat ty moje?" pozdvihla jsem obočí. Přijde mi, že ho v poslední době něco žere, no nesvěřil se mi, takže nevím, o co jde. A násilím jsem to z něj tahat nechtěla.

„On není tvůj kamarád." Odsekl.

„Za tím je. No uvidí se, zda se to časem změní." Pousmála jsem se. A že bych si to přála.

„Jde mu jen o jedno, ublíží ti." Prošel kolem mě, až strčil do mého ramena, míříc ke schodům.

„Ty Liama neznáš. Je hodný." Odporovala jsem hned.

„Nelíbí se mi." Zněla odpověď.

„Vždyť si ho viděl jen z okna!" zaklela jsem. No bylo to zcela zbytečné. Vyklusal schody nahoru a už ho nebylo.

Protočila jsem oči, ale rozhodla si nekazit dobrou náladu. Možná se v něm probudily nějaké bratrské sklony, co já vím. No věřím, že až ho sem přivedu na večeři, prolomí se ledy. Nemůže přece nesnášet někoho dřív, než ho pozná. To je kravina.

Vzala jsem svou kabelku a zhasla v obýváku televizi, kterou nechal puštěnou. Šla jsem se do své koupelny odlíčit, a pak spát. Byl to perfektní večer a jen tak něco mi to nezkazí.

Druhý den ráno jsem ho nezastihla. Spala jsem dlouho a on už byl ve škole. Napadlo hodně sněhu do rána a Vánoce byly za dveřmi. Neváhala jsem tak ani minutu a hned razila do nákupního centra, abych nakoupila dárky pro všechny blízké a hlavně pro Taeho. Štědrý den jsme měli trávit u tety Karen a já se moc těšila. Bude fajn, když nás bude víc. No o to víc dárky zatížily mou peněženku

Oběd jsem udělat nestihla, ale koupila jsem po cestě něco, co bychom si mohli dát. Překvapeně jsem sledovala více bot, které byly v chodbě, a taky uslyšela hlasy z obýváku. Neřekl, že si sem někoho přivede. Neměla jsem s tím nikdy problém, ale byla jsem ráda, když to řekl předem. Nic víc v tom nebylo.

„A-ahoj." Vykoktala jsem překvapeně, při pohledu na sedm kluků v našem obýváku. Kromě Taehyunga tam byl Jimin a Hoseok, které jsem už potkala. No zbytek byl pro mě úplně neznámy.

„Čau, pozval jsem kluky, nevadí?" přiklusal ke mně a já položila plno tašek na zem.

„Ne, dobrý." Pokrčila jsem rameny. Teď je asi nevyženu, když už jsou tu tak uvelebení.

„Kluci, tohle je Barbara. Moje nevlastní sestra." Vzal mě kolem ramen a natočil ke zbytku.

„Neznáš ještě Namjoona, JungKooka, Jina a Yoongiho. Zbytek jo." Ukázal na ně. Bylo to na mě moc jmén, a ještě k tomu cizích. Nevím, jestli si je tak zapamatuju.

„Těší mě," pokývala jsem jen hlavou. Oni mě taky pozdravili a já pak šla do svého pokoje. Zabalila jsem pár dárků, a pak se vrátila dolů, abych udělala nějaké jídlo. Z obýváku jsem slyšela jejich smích, očividně se hodně dobře bavili. No mají poslední den školy, žádný problém by to být neměl. I když mě trochu naštval, že to neřekl s předstihem.

„Ahooj!"Pozdravila jsem nadšeně, když jsem přijala Liamův hovor.

„Ahoj Barb, neruším tě?" to jsem mu samozřejmě hned rozmluvila a snažila se u našeho rozhovoru vařit, což šlo docela těžce.

„Jo, ráda bych si zopakovala naše rande, ale co kdybych tě pozvala na večeři k nám domů?" zeptala jsem se, když se ptal na další schůzku.

„Přijdu rád." Řekl taky nadšeně.

„Fajn, jsme domluvení. Těším se na tebe." Sdělila jsem mu podrobnosti a on pak zavěsil. Ač jsem si to nejdřív nechtěla přiznat, opravdu to začíná být mezi námi vážné. A tak se mi líbilo, že na nic nespěchal. Dával mi dostatek prostoru a doslova mě nutil, abych čekala na jeho hovor. Měl vážně dobrou strategii, co se týká balení holek. To musím uznat.

Přidávala jsem vejce do polévky, když jsem z obýváku uslyšela ránu. Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti, jsou snad už dost velcí, aby neničili věci. Jenže pak jsem uslyšela povyk a Jimin přiběhl do kuchyně.

„Barbaro, prosím tě... JungKook spadl a poranil si hlavu." Hned jsem šla za ním a v obýváku uviděla, jak se sklánějí nad někým, kdo ležel na zemi.

„Co se stalo?" sklonila jsem se k němu, když mi ostatní udělali prostor.

„Zavrávoral a praštil se při pádu do hlavy." Ukázal na konferenční stolek. Podívala jsem se na něj a uviděla pár flašek tvrdého alkoholu.

„Vy jste pili?" vykřikla jsem. Jestli se s nimi Tae zná ze školy, jsou všichni ještě nezletilí a pít můžou až od 21 let.

Nikdo mi na to neodpověděl, ale na to taky nebyl čas. Zaúkolovala jsem Taehyunga, ať donese nějakou dezinfekci, vodu a náplasti.

Podívala jsem se na jeho ránu a on zmateně sledoval všechno kolem sebe. Měla jsem chuť ho vzít do nemocnice, no mohla bych klidně jít do vězení za to, že jsem nechala nezletilé pít. Byl by z toho velký malér, kdyby měl něco v krvi. A to by se nejspíš stalo, když vrávoral a spadl.

Když se Tae vrátil, ránu jsem mu očistila a náplast nastříhala na malé proužky tak, abych spojila jeho ránu zespoda na bradě. Snad mu tam nezůstane žádná jizva, pěkně by to zhyzdilo jeho tvářičku.

„Nevidíš rozmazaně?" zeptala jsem se a on pouze zavrtěl hlavou.

„Hlava tě hodně bolí?" zase zavrtěl hlavou.

„Jestli vrtíš hlavou jen proto, že se bojíš něco říct..." nedořekla jsem a on zase zavrtěl hlavou.

„Trochu mě bolí, ale spíš ta rána." Řekl pak tiše. Na to jsem přikývla a vstala.

„Ať zůstane ležet. Vy to tu uklidíte a ty..." ukázala jsem na Taehyunga.

„Půjdeš semnou, hned!" svěsil ramena a mířil za mnou až vedle do kuchyně.

„Co to kruci znamená?" vykřikla jsem. Tak mě naštval. Pozve si kámoše, fajn. Neřekne mi o tom, dobře. Ale chlastat, když ví, že ještě nesmí? To už je vrchol.

„Chtěli jsme se jen pobavit." Odvětil se sklopenou hlavou.

„Proč mám pocit, že mi chceš něco vracet? Co se změnilo, že se teď tak chováš, Tae? Já vím, že to teď není jednoduchý a že ti nemůžu dát to stejné, co máma, ale vážně se snažím! Tak proč mi přiděláváš starosti?!" řekla jsem zklamaně. Nečekala jsem od něj tak nezodpovědné chování. Neříkám, že já nikdy alkohol pod zákonem nezkoušela, no nikdy jsem se tak neopila.

„Kašleš na mě!" zvedl hlavu a já zalapala po dechu.

„Pořád se zajímáš jen o svou práci a toho blbce Liama!" vykřikl. Přiznávám, že mě na chvíli dokonale zbavil slov, protože tohle jsem fakt nečekala.

„Já, že na tebe kašlu? Já ti dala všechno! Opustila jsem, co jsem měla jen proto, abych se o tebe postarala. Moje práce náš živí a díky ní můžeme bydlet v tomhle velkým domě!" křikla jsem na zpět.

„A Liam je to jediné, co mi z osobního života zbylo. To na něj tak hrozně moc žárlíš nebo co?! Mluvíš o něm hnusně a ještě jsi ho ani nepoznal, tohle od tebe není fér!" byla jsem rozčílená jak snad ještě nikdy. Dala bych mu první poslední a on mi bude vyčítat pár rande s klukem, který se mi líbí.

„Je to hajzl, určitě mu jde jen o to, aby se ti dostal pod sukni..." bylo mi jasné, že chce říct něco dalšího a pěkně urážlivého, no moje facka ho zadržela. Překvapeně se chytil za tvář, zatímco já překvapeně ustoupila.

„Tohle od tebe není fér." Zopakovala jsem tiše a rozutekla se k sobě do pokoje. Na tohle nemám sílu. Měla jsem tak skvělý pocit z dneška. Všechno se to pokazilo. V tu chvíli jsem měla chuť Liamovi zavolat, ať sem radši zítra nejezdí, ale mluvila ze mě hlavně naštvanost, a pak taky zklamání. Ráno moudřejší večera.

Upřesnění: Tady jsou kluci všichni stejně staří, protože chodí spolu do školy. Doufám, že to pro vás není velký problém.

Co myslíte, Taehyung nám žárlí? :P