Čas ubíhal na můj vkus až příliš rychle. Najednou jsem byl zase zpátky v Marylandu a pomalu mi začínal zápočtový týden. To znamená jediné – po dlouhé době nic nedělání je potřeba se začít i učit.

Vážně jsem se snažil do toho dát všechno, abych tenhle rok prolezl, no občas jsem se musel odreagovat a zavolat si buď s Jiminem, nebo s Barb. Chyběli mi oba, i když Barbara samozřejmě víc. Chtěl jsem usínat vedle ní, probouzet se vedle ní, jít s ní na rande, líbat ji a objímat. Místo toho spím v posteli sám a tulit se můžu tak akorát ke svému polštáři.

„Ne, mám zatím jen dva zápočty, zbývají mi další čtyři a taky čtyři zkoušky." Povzdechl si Jimin na druhé straně obrazovky.

„Hele buď rád za ty dva, já nemám ještě ani jeden, zápočťák mám až od příštího týdne a v hlavě mám vymetené." Snažil jsem se ho uklidnit, přestože já nejsem vůbec klidný. A co hůř, nemám ani pomyšlení na učení. Vážně ne. Pořád mi myšlenky utíkají k Barbaře, co asi tak dělá?

„Hej... posloucháš me?!" vyhrkl najednou a já se zase probral z mého transu.

„Hm, moc ne." Přiznal jsem bez mučení.

„Barb?" trefil do černého – jako vždy.

„Jo, bože už aby byl konec tohohle mučení a já se mohl vrátit do New Yorku." Zabručel jsem.

„A jak to jde? Naposledy ses o ní zmínil, když jsme u vás byli před Vánoci, to je dost dlouhá doba." Nadhodil. No jasně, zvědavec jeden.

„Líp než bych doufal." Usmál jsem se.

„To znamená co?" začal samozřejmě ihned vyzvídat.

„To znamená, že vše jde podle plánu." Pochopil jsem jeho otázku, ale rozhodl jsem se ho trošku poškádlit. Je to totiž zvědavka zvědavá.

„Taehyungu, neser mě." Zabručel otráveně a prohrábl si své vlasy.

„Bože... nevím, co bych ti řekl. Prostě, jsme spolu, i když o tom nikdo krom tebe a kluků, neví. Teda, netuším, jestli to ona někomu řekla, ale naše rodina o tom samozřejmě nemá tušení. Ale řeknu ti... ten sex." Povzdychl jsem si blaženě.

„Aha, tak proto s ní jsi." Začal se smát, na což jsem se hned zamračil.

„Jistě, že ne. To není pravda! Já ji miluju, a abych pravdu řekl, dobrý sex k tomu je jako bonus." Začal jsem se obhajovat. Lhát jsem ale nemusel. Jasně, milování s Barbarou byla věc, které jsem nikdy neměl dost. Je to moje první holka, se kterou to dělám, a tak je tolik věcí, co chci zkoušet. No po druhé straně, nevím, jestli bych si všechno tohle tak užíval, kdybych ji tak nemiloval. Dokázala mě vzrušit během chvilky, to je pravda, ale zbožňuju, když vedle sebe jen ležíme, rád poslouchám její hlas, mazlím se s ní a objímám ji. Nic víc bych kolikrát ani nepotřeboval.

„Achjo, jseš v tom, to je jasný." Zašklebil se.

„Jak jako v tom." Nechápal jsem.

„Úplně zabouchnutej. To jsem teda nečekal, že to s tebou půjde tak zkopce." Řekl, ale podle jeho usmívající se tváře jsem věděl, že to myslí ze srandy.

„Popravdě... ani já nečekal, co to se mnou udělá." Odvětil jsem bez mučení.

A ve vší upřímnosti – ani za mák mi to nevadí. Vše je lepší, stromy zelenější, kytky barevnější, svět optimističtější. Co víc si přát, no ne?

Přešli jsme pak na jinou debatu a to o jeho holkách. Správně, množné číslo. Pokaždé má totiž nějakou jinou. Nezazlívám mu to, prostě nenašel někoho, jak já, tak proč si prostě neužít. Vždyť teď jsme přesně v tom věku, kdy bychom měli.

Když jsem skončil rozhovor s ním, šel jsem se něčeho najíst, a pak hurá zase do učení. Chtěl jsem zavolat taky Barb, ale bylo by mi jasné, že jakmile bych to udělal, zkysnul bych u telefonu tak minimálně další dvě hodiny. A ten zítřejší test se prostě sám nenapíše – bohužel.

Dal jsem se proto do učení a skončil kolem jedné v noci. Pak bylo na čase spát. Neodpustil jsem si alespoň jednu sms na dobrou noc a udělalo mi hroznou radost, když odepsala. Pravděpodobně píše ještě nějaký článek a je vzhůru dlouho do noci.

Druhý den se seběhly věci rychle, chvíli jsem se potil před učebnou, pak odklikal odpovědi na počítači, zjistil, že mám 71% - zápočet splněn a hurá zpět na kolej. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem se rozhodl Barb zavolat. I když jsem měl trochu strach, že bude ještě spát.

Zvonilo to, dlouho to zvonilo. No pak to zvedla.

„Prosím," dobře tohle zaručeně nebyl Barbařin hlas.

„Kdo je to?" zamračil jsem se.

„Tady Liam, kdo volá?" v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Liam? Co ten tam do háje dělá.

„Taehyung, kde je Barbara a proč zvedáš její mobil?" řekl jsem docela naštvaně.

„Ach, ahoj, Tae. Barb ještě spí a zvonilo jí to opravdu dlouho. Můžu jí něco vyřídit?" po tomhle mě nechal chvíli beze slov.

„Jo, ať mi zavolá." A típnul jsem to. Moje dobrá nálada byla nenávratně pryč.

Proč je u Barbary? A proč ona spí, když on je tam? Mohla s ním něco mít? Ale to by mi přece neudělala. Věřím jí jako nikomu, no tohle mě teď slušně nahlodalo, to musím uznat. Chlap, se kterým randila je teď u nás doma, zvedl její mobil a řekl, že ona spí? Tak co tam, do háje dělá?!

Měl jsem takovou chuť se rozjet do New Yorku a vykašlat se tu na všechno, že jsem radši urychleně zamířil do pokoje, jinak bych snad sedl na první autobus a opravdu se tam rozjel.

Měl jsem v plánu se učit na další zkoušku, ale rozhodně jsem nebyl v náladě. Šel jsem proto do hospody, kde jsem taky potkal Aarona. Asi potřebuju panáka, protože jestli mě s ním opravdu podvedla, asi to jen tak nerozdýchám.

„Co ty tu? Taky jdeš zapíjet žal?" uchichtl se a přisunul jednoho panáka přímo přede mě.

„Hm, proč žal?" nazdvihl jsem nechápavě obočí, ale lupnul ho do sebe.

„Samozřejmě, že jsem ten blbý Marketingový výzkum posral, co myslíš? Ten idiot nám dal případovou studii, kterou jsme v životě nedělali na hodinách a já to zkonil na nejvyšší míru." Udělal totéž a lupnul to do sebe.

„To mě mrzí, já byl dneska na Managementu a udělal jsem ho." Opřel jsem si lokty o stůl a povzdychl si.

„Tak proč vypadáš tak zbědovaně?" uchichtl se na to.

„Hm..." přemýšlel jsem, jak se mu na tohle vymluvím, ale nic mě nenapadalo.

„Problémy v ráji?" na to jsem teda přikývl.

„Zahýbá ti?" další otázka a já pokrčil rameny.

„Volal jsem jí a zvedl to chlap, se kterým dřív randila. Mám z toho divný pocit." Podrbal jsem se ve vlasech a napil se druhého panáka, když ho číšník před nás postavil.

„Co ti řekl?"

„Že Barb spí." Odvětil jsem.

„Tak to je zlý kámo, to zavání slušně strávenou nocí." Zašklebil se a lupnul do sebe panáka č. 2.

„Nevěřím, že by to udělala. Jen čekám, až se mi ozve." Další rundu už jsem odmítl a rozhodl se odejít. Prostě počkám, až mi zavolá. Nebudu dělat žádné unáhlené závěry. Opít se nechci a poslouchat jeho blbé řeči taky ne.

Kolem třetí odpoledne jsem se konečně dočkal. Nejdřív jsem měl strach to nevzít, protože jsem byl vážně naštvaný, no zvědavost mě samozřejmě přemohla.

„Ano." Ohlásil jsem se.

„Ahoj, prý jsi volal, stalo se něco? Co ta zkouška?" uslyšel jsem její hlas na druhé straně.

„Zkoušku mám, nestalo se nic." Zavrčel jsem. Takže ona dělá, jakože nic?

Chvíli bylo mezi námi ticho a vážně jsem měl chuť to položit, no ona pak promluvila.

„Tae, opravdu se nic nestalo? Zníš nějak divně." Řekla jemně.

„Hah, to je vážně vtipný, že se mě na to ptáš. Za to ty zníš úplně normálně..." odsekl jsem.

„A jak bych měla znít? Bože, můžeš přestat takhle mluvit a říct to přímo?"

„Spala jsi s Liamem?" vykřikl jsem teda.

„Cože?!" ozvalo se okamžitě.

„Proč zvedl Liam tvůj telefon, řekl mi, že spíš, tys s ním něco měla? A nelži mi!" byl jsem už značně vynervovaný a to, že takhle komunikujeme přes telefon, mi fakt nepřidává.

„Ach kvůli tomu..." uslyšel jsem její povzdech a zase se zamračil – nevím, pokolikáté to dnes už bylo.

„Tae, Liam teď nemá kde bydlet, nechala jsem ho tu přespat, když tu nejsi." Přiznala a zněla docela provinile.

„Proč?"

„Prostě ho vyhodili z práce a neměl na nájem. Proto ho vyhodili z bytu a on neměl kde zůstat. Říkala jsem ti, že jsme pořád docela kamarádi, chtěla jsem mu jen pomoct."

„Tak proč jsi něco neřekla předevčírem, když jsme si volali? Jak dlouho už tam je!" to se mi ani trochu nelíbí, že tam s ní je sám.

„Třetí noc a neříkala jsem ti to proto, že bys přesně takhle vyváděl. Mezi námi už nic není, spí ve tvém pokoji a už si stihl najít i práci, takže za chvíli bude mít i nový pronájem."

„V mém pokoji?!" vykřikl jsem zase.

„Nedělej, jako bys tam někdy spal. Stejně chodíš za mnou, takže klidni hormon." Uslyšel jsem její smích. Mimoděk mě to taky donutilo, abych se zasmál.

Taky jsem se pousmál a i se trochu uklidnil.

„Stejně se mi to nelíbí, měla bys to vědět." Zamumlal jsem.

„Je mi to líto, ale nic se neděje. Soustřeď se raději na své zkoušky, ať můžeš co nejdříve přijet domů, jo?" na to jsem samozřejmě přitakal, a pak jsme změnili téma na něco příjemnějšího.

V dalším díle bude takové trošku odhalení, tak se těšte!