Čas utíkal hrozně rychle, ani jsem se nenadál a byly tady Vánoce. Tentokrát jsme k tetě Karen jeli o něco dříve. Bylo to hlavně její přání, protože těsně po Štědrém dnu odjíždějí někam na hory na lyžování. Pro děti to mělo být teprve překvapení.

Ale i tak, těšil jsem se jak malé dítě. Miluju trávení svátků tam. Je to tak veselé, příjemně naladěné. A pak taky, jsou opravdu jako mí praví. Nikdy za můj život mi nedali ani záminku, abych se cítil nějak navíc, nebo že tam nepatřím.

To mě po druhé straně děsilo. Proč? Kvůli Barbaře. Brali mě jako svého vlastního, ale já nebyl. Protože kdybych byl, znamenalo by to, že mezi mnou a Barbarou se děje incest a už jen při tomhle pomyšlení mi zabylo vážně nevolno. Nejsem pokrevní, nejsme praví, pořád se utěšuji tímhle dokola. Naše rozdíly jsou víc než očividné... no i tak se bojím, že lidi, kteří nás znají, tak to nepochopí.

Je brzo, abych o tomhle přemýšlel, a nevím, jestli se mi vůbec někdy podaří ji přesvědčit, abychom se přestali schovávat, na to všechno bylo „to" něco mezi námi, ještě moc čerstvé a já to respektoval. I tak někde v pozadí mé mysli rostly tyhle obavy.

„Zlatíčka!" vykřikla Karen a v pozadí jsem uviděl i strýce Billyho.

Všichni jsme se poobjímali i s druhou tetou a já se přivítal i s prcky, kteří za tu dobu hrozně vyrostli. Pořád jako torpéda lítali tam a zase zpátky.

„Rád vás všechny vidím." Řekl jsem upřímně a položil jednu velkou cestovní tašku ke schodům. Většinu zavazadel jsem měl odvezených u sebe na koleji, takže jsme se s Barb museli složit pouze do jedné. No ani jednomu to nepřekáželo.

„A kde je Henry? On s námi letos nebude?" zeptala se Billyho Barb.

„Ne, zapomněl jsem se zmínit, že si našel přítelkyni a chtějí oslavit Vánoční svátky společně. Tím ale líp pro vás, Taehyung si může vzít pokoj, ve kterém vždycky přespával a ty budeš mít půdu sama pro sebe." Mrknul na ni.

Trochu se zarazila, ale hned na to se usmála. Paráda, líp si to načasovat vážně nemohli... a já v tuhle chvíli nemůžu být více ironický.

„Běžte si dát věci do pokojů, a pak přijďte ke stolu." Popohnala nás teta.

Neochotně jsem vzal teda tašku a donesl ji až do nejvyššího patra, kde jsme naposledy s Barb společně spali.

„Proč máš ten kyselý obličej, je to jen na chvíli." Strčila do mě s úsměvem.

„Nemůžu tu prostě zůstat spát s tebou?" nafoukl jsem obě tváře a posadil se na postel, pokládajíc tašku vedle sebe.

„Tae..." podívala se na mě zpytavě a stoupla si mezi mé rozkročené nohy. Hned na to položila ruce na mé tváře a ty splaskly.

„Vezmi si své věci, jsou nahoře a zbytek mi tu nechej, jo?" počechrala mi taky ofinu a já zavřel oči. Líbí se mi, když tohle dělá. Když mě tak hladí a je ke mně něžná. Nikdy jsem si nemyslel, že budu ten typ kluka, který si nějak potrpí na romantiku, ale asi jsem se v sobě zmýlil. Pro ni bych chtěl dělat všechny ty romantické věci, co kluci dělají v těch ohraných slaďácích. A taky se mi líbilo, když je i ona dělala.

„Dobře." Zatrucoval jsem s povzdechem. Nestihl jsem ale ani otevřít oči a ucítil její jemné rty na svých. Jen se o ně otřela, a pak se zase odtáhla, pokládajíc své čelo na mé.

„Budou to fajn Vánoce." Šeptla a zase se usmála. To jsem jí už musel oplatit, nevydržím trucovat dlouho a její úsměv je důvodem k tomu mému.

Bez dalších řečí jsem vybral svoje pyžamo a hygienické potřeby z tašky, a pak se vybral do pokoje v nižším patře. Byl to pokoj pro hosty, takže byl prázdný a krom postele, nočního stolku a malé skříně, tam nic nebylo.

To jsem si tam akorát donesl, a pak šel dolů se najíst. Teta jako vždy přichystala naprosto perfektní jídlo a všichni jsme si pošmákli. Večer, jelikož tento den byl ještě pracovní a většina byla unavená po práci, si každý hleděl svého.

Já jsem šel taky do pokoje s tím, že se převlíknu, a pak prostě zmizím k Barbaře a pěkně se k ní přitulím, jako každý večer. Musím si tohle užívat, protože jakmile zase odjedu do Marylandu, bude mi to moc chybět.

Když jsem se měl zrovna k odchodu z pokoje a otevřel jsem dveře, polekala mě za nimi Olivie.

„Ahoj, co tady děláš?" zeptal jsem se překvapeně.

„Přišla jsem pokecat, někam jdeš?" zvedla obočí nechápavě a celého si mě přeměřila.

„Chtěl jsem jít za Barbarou." Řekl jsem bez mučení. Proč taky zapírat, vždyť je to moje „sestra", ne?

„Aha..." odkašlala si a já se zatvářil nechápavě.

„No tak pojď dál." Hádám, že Barb bude muset počkat. Vpustil jsem Olivii dovnitř a zavřel dveře. Usadila se na posteli a já naproti ní. Byli jsme tak stejně staří a vždy si dobře rozuměli, no že bych s ní nějak trávil čas, to se zase říct nedá. Přece jen, ona je holka a já kluk, naše zájmy jsou zkrátka někde jinde.

„Jak se jinak máš? Co Maryland?" opřela se o čelo postele, zatímco já si vzal zlavec a složil si ho do klína.

„Líbí se mi tam, ale tady to mám radši." Usmál jsem se.

„A Philadelphie?" zeptal jsem se teda na oplátku.

„Není to, co jsem očekávala. Lidi jsou tam moc fajn, ale škola jako taková... stojí za nic." Povzdychla si.

Nevadilo si mi s ní povídat, no celou tu dobu, co tu seděla, jsem byl jak na trní. Hodiny ukazovaly skoro dvanáct v noci, když odešla a já se konečně mohl vyplížit ze svého pokoje.

U prahu v pokoji na půdě bylo světlo – to znamená, že asi ještě nespí. Nehodlal jsem to ale riskovat a dveře otevřel velmi potichu. Při pohledu, který se mi naskytl, jsem až zalitoval, že sebou nemám svůj telefon.

Barbara ležela stočená v klubíčku, se svými brýlemi, rozcuchaným drdolem, knížkou si překrývala půlku tváře a měla rozsvícenou malou lampičku u postele. Byla rozkošná.

Pro sebe jsem se pousmál a potichu našlapoval až k posteli. Jemně jsem vytáhl knížku z jejího sevření a ona se promrvila. Chtěl jsem vzít i její brýle, ale tak nešikovně si dala ruku na svou tvář, že mi k nim znemožnila přístup.

„Barb..." šeptl jsem a pohladil ji po ramenu.

„Barb, chci ti sundat ty brýle." Na to mi něco zamumlala, ale aspoň oddělala tu ruku. Sundal jsem jí proto ty brýle, a pak zhasnul i lampičku.

Zase se začala vrtět, když jsem se soukal k ní pod peřinu a docela mě překvapila, když jsem ucítil její hlavu na svém ramenu.

„Co tu děláš, hm?" řekla ospale.

„Chybělas mi." Stiskl jsem ji v náručí, a jelikož jsem dobře viděl v tom šeru, začal jsem opatrně rozdělávat její drdol. Líp jí bude bez něj.

„Měl jsi spát tam, co, když, z toho bude problém?"

„Nic z toho nebude a spi už." Poradil jsem jí a odhodil gumičku, kterou jsem vymotal z jejích vlasů. Sám jsem byl dost unavený po dnešním balení, cestování a otázkách tety Karen i tety Johany. Usnul jsem, ani nevím jak.

Dobře, dala jsem si trochu čas na to, abych si rozmyslela, jak odpovím na otázku, kterou jsem vám sama položila. Jako, bylo to pro mě fakt těžké a rozhodla jsem se dodržet tu zásadu, kterou jsem předtím nenapsala, že každý člen může být použit jen jednou (protože kdyby to šlo víckrát, měla bych asi brzy hotovo... víme všichni -_-)

Takže brala bych:

1. Chození s Jinem - protože mi příjde jako takový ten hodný a pečlivý kluk, který by byl na vztah super, no jelikož není můj nejoblíbenější, vzít bych si ho nechtěla.

2. Manželství s Kookiem, protože je to můj nejoblíbenější člen a chtěla bych s ním zůstat do konce života (:D)

3. Sex s Taem - tady jsem měla trochu dilema, kam dát Kookieho a kam dát Taeho, ale tak nějak jsem si řekla, že v manželství si toho sexu snad užiju víc, takže s Taem mi stačí jen jeden (:'D)