Taehyung's pov.

„Támhle vzadu je tvůj pokoj, dala jsem tam i zbytek tvých věcí." Kývla na jedny dveře. Se zájmem jsem sledoval nový být. Nebyl sice moc velký, ale za to byl útulný a docela moderní. Pak taky pěkně blízko k centru. Díky prodeji domu mohla koupit i pěkné vybavení.

Když jsem otevřel dveře do svého pokoje, přišlo mi, jako bych se ani nikdy neodstěhoval. Vše tam bylo skoro stejné, jako v pokoji v domě. Dokonce i ty stěny měly podobný odstín – světle modrý.

„Líbí se ti to?" opřela se o futra, sledujíc mě, jak si prohlížím všechno, co bylo uvnitř.

„Nechtěla jsem ti hrabat ve věcech, ale počítala jsem s tím, že všechno osobní sis vzal sebou, a tak to snad nevadí." Usmála se, když jsem vyhledal její pohled.

„Je to skvělé, mám i stejnou barvu stěn..." podotknul jsem.

„Jo, malovala jsem, sice to všechno trvalo asi čtrnáct dní, ale měla jsem ještě čas předtím, než jsem musela opustit dům." Nechce se mi věřit, že to udělala sama. A všechen ten nábytek, na to snad musela mít stěhováky? Mrzí mě, že jsem tady nemohl být a pomoct jí.

„Trochu mi pomohl Liam." Při tom jméně mě zamrazilo. Úplně mi vypadl z hlavy.

„Trochu?" utrousil jsem, moje nálada jasně poklesla.

„Jsme přátelé, nabídl se." Odkašlala si.

„Takže s ním nerandíš?" samozřejmě, že jsem se musel zeptat. Tohle prostě musím vědět, i když se trochu obávám odpovědi.

„Už ne, nějak to... nedopadlo. Jinak si ale rozumíme, není třeba zrušit kontakt úplně." Vysvětlila, uhýbajíc pohledem.

Položil jsem svou tašku k posteli s tím, že si pak vybalím něco, co jsem si sebou vzal, a pak přešel k ní.

„Jak nedopadlo?" natáhl jsem se pro její ruku a vzal ji do své.

„Vážně se o tom chceš bavit? Nemáš ho rád, tak si to ušetřeme." Zamračila se.

„Ale tebe mám, takže mi na tom záleží." Řekl jsem na to.

„Liam je moc hodný kluk, no už ho nebavilo na mě čekat. Nejdřív jsem se vzpamatovávala, že nám umřela máma, pak jsi začal dělat blbosti ty... pořád tu bylo něco a já nechtěla jít do vztahu takhle citově rozpoložená. No trvalo to už dlouho, takže jsme si řekli, že lepší bude zůstat jen kamarádi."

„Mrzí tě to?" nemohl jsem to z jejího hlasu a pohledu vyčíst. Nevypadala naštvaně, ani nějak smutně, spíš byla až moc monotónní.

„Já ani nevím, asi to tak mělo být." Pokrčila rameny.

„Vybal si, já udělám něco malého k jídlu a asi půjdeme spát, je pěkně pozdě." Jemně vytáhla svou ruku z mé, a pak se vydala do kuchyně.

Poslechl jsem ji. Byl jsem už hrozně unavený, a tak jsem si vytáhl jen něco, co jsem nutně potřeboval, pak si s ní dal večeři, a šup do postele. Jen, zase ne do té své.

„Dneska žádná poznámka o vlastní posteli?" zeptal jsem se, mezitím, co jsem se kutal pod její velkou peřinu.

„Už to s tebou vzdávám." Zněla odpověď spolu se smíchem. Objal jsem její pas svou rukou, a pak hlavu zabořil do voňavých vlasů. Takhle se mi usínalo perfektně.

**

„Hoši, to byla ale doba, rád vás vidím!" vykřikl Namjoon a všichni jsme si plácli. Jako vždy, sídlo našeho meetingu bylo u mě. Sice už ne v domě, jako předtím, ale v bytě. Všichni totiž měli rodiče doma a ti o bandu kluků rozhodně nestáli. Já můžu jen děkovat za to, že Barbara s tím žádný problém nemá.

„Tak, jak je? LA baby?!" strčil do něj přátelsky Jimin.

Namjoon jako jediný, šel studovat až do Californie. My všichni ostatní zůstali na východním pobřeží a vybírali si spíš školy poblíž New Yorku. Druhý nejvzdálenější byl JungKook, který měl školu v Chicagu.

„Nedivím se, že tvoje ségra chtěla v LA zůstat, je to tam skvělý, jako nikdy nekončící léto a párty." Zasmál se jmenovaný, znatelně opálený oproti nám všem.

„A co vy ostatní, co nového?"

Sotva padlo tohle, začali jsme se všichni překřikovat páté přes deváté, kdo je v jakém klubu, jací jsou profesoři, předměty, kámoši, holky, párty, všechno. Utnula to až Barb, která vešla do místnosti.

„Čaute!" zamávala na všechny a vydala se k jedné ze skříněk u obývací stěny. To, že tu je a že je pozdravila, by mě ani tak nezarazilo, jako spíš to, co měla na sobě. Ty legíny bych nějak rozdýchal, ale vážně si místo nějakého trička musí brát jen sportovní podprsenku? A kam tak proboha jde?!

„Jdu do posilovny, budu tu asi za hodinu. Vše je povoleno krom chlastu a drog, jasný?" vybrala si ze skříňky ručník, který si hned dala na rameno.

„Co je?" zarazila se u dveří, když zjistila, že na ni všichni do jednoho hledíme.

„Venku jsou dva stupně, to jdeš jen takhle?" řekl jsem teda.

„Posilovna je pod námi v přízemí." Zašklebila se a zmizela v malé chodbičce.

„Asi jsem se zamiloval." Vzdychl Jimin, na což jsem mu ihned dal malý pohlavek a vyběhl z místnosti za ní.

„Počkej!" zastavil jsem ji u dveří.

„Copak?" otočila se ještě.

„Hm, no, nevím." Podrbal jsem se ve vlasech.

„Tae, běž a radši jim nabídni něco k jídlu." Šťouchla mě prstem do tváře a už jí nebylo. Dobře, to byl trochu trapas.

Vrátil jsem se teda zpět a z kuchyně pobral to, co jsem našel. Pochopil jsem, že mi tím dává svolení k tomu, abychom snědli vše, co chceme.

„Tady, prý abyste neumřeli hlady." Neodpustil jsem si a položil to všechno na konferenční stůl.

„Jé, Barb je hodná!" natáhl se JungKook ihned k jedné z misek, kde byly chipsy.

„A já? Snad jsem to donesl ne." Zamračil jsem se na něj ze srandy a on vykulil svoje oči, tak jak to umí jen on.

„Ještě pořád chodí s tím chlapem, o kterém jsi mluvil?" zeptal se Jin a já se posadil do volného křesla.

„Ne, prý to nedopadlo." Odpověděl jsem.

„Aha a nevíš proč?" zajímalo ho dál. Popravdě jsem přemýšlel, jestli jim o tom říct... jako o nás dvou. Jimin věděl všechno, no s ostatními jsem si zas tak nepsal, a pak to bylo blbé všechno řešit přes internet nebo přes skype.

„Protože se něco stalo mezi námi dvěma." Odvětil jsem klidně. Yoongi s Namjoonem zalapali po dechu, mezitím, co Hoseok s JungKookem začali vískat jako dva blázni. Zbytek byl ticho.

Pak začali chrlit všemožné dotazy, takže jsem je musel hned utnout a stručně jim převyprávěl, co všechno se teda už odehrálo.

„Bože, ty jsi klikař." Zabědoval Hoseok a začal se ovívat rukou.

„Ale ne, že až přijde, budete mít nějaké narážky, nechce, aby to někdo věděl." Varoval jsem je hned.

„Proč ne?" nechápal Namjoon.

„Nemluvili jsme spolu o tom, ale vážně mi dalo práci ji přimět, ať se mi konečně přestane vyhýbat a přizná si, že ke mně taky něco cítí. Musím na to jít pomalu, takhle by akorát zase couvla a já byl tam, kde předtím." Vysvětlil jsem.

„A to není po tom, co ti dělala, jasný?" Jimin se začal smát a ostatní se přidali.

„Není to s ní lehký." Zavrtěl jsem hlavou s úsměvem.

„A se kterou je?" ucedil JungKook.

„Ale ne JungKookie, problémy v ráji?" začalo samozřejmě zajímat Yoongiho.

„Nic v porovnání s Taem." Mávl rukou a jasně naznačil, že o tom mluvit nechce.

Bavili jsme se takhle hodně dlouho, a že jsme měli zážitků na probírání do aleluja.

Když Barbara přišla zpátky, sebrali se s tím, že už půjdou.

„Bavil ses?" zeptala se, když jsem šel za ní do kuchyně a vyhoupl se na kuchyňskou linku. Dělala nějakou lehkou večeři.

„Rád jsem je zase viděl a doufám, že se ještě před mým odchodem setkáme." Přitakal jsem a paty jemně bouchal do skříňky.

„To je fajn, chceš zkusit? Dělám nový recept." Otočila se i s vařechou ke mně. Nadšeně jsem pokýval hlavou a otevřel pusu, když mi k ní vařechu přistrčila.

„Teda, je to perfektní." Už teď se těším, až to společně sníme.

Po večeři jsem si dal rychlou sprchu a zase zakotvil u ní v ložnici.

Takový nudný díl... ale klid před bouří :D Takže pozor!

Jsem po šichtě a jsem totálně grogy. Zítra jdu zase na odpolední, ale až se vrátím, tak sem hodím Straight into heart, těšíte se? Doufám, že jo ;)

A co, hlasíte se někdo do wattys? :P