Bolestivě jsem zaúpěla, když něco dopadlo na můj loket. Hned na to se ozval hrozný křik. Jasper s Robertem skákali po posteli a řvali, že přišel Santa Klaus. Jak rychle přiběhli, tak rychle zase odběhli, protože je teta Helen zpacifikovala.

„To bylo milé probuzení." Ucedila jsem.

„Povídej mi." Ozvalo se ochraptěle. Sundala jsem jeho ruce pryč a u toho zase cítila to divné škubání v žaludku.

Otočila jsem se na záda a pořádně se protáhla. Není nad vlastní postel. Tahle sice nebyla špatná, ale doma je doma.

„Jinak dobré ráno." Pozdravil mě Taehyung a já k němu otočila svou hlavu.

„Dobré." Zopakovala jsem a usmála se. Dal mi pusu na pravé líce, a pak se posadil. To bylo... nevím. Proč mi dal pusu? Jasně, byla to jen pusa na tvář, ale nikdy to neděláme ani jsme nedělali, pokud si dobře vzpomínám.

Neměla jsem ale čas to řešit, protože teta Helen nakoukla skrz pootevřené dveře a znovu zavolala, že Santa byl tady a donesl spousty dárků.

Vzala jsem proto svůj župan, Tae se taky oblékl a spolu jsme šli dolů do přízemí. Obrovský stromek a vedle i pod ním nemalá hromada vánočních dárků. Všechny malé děti kolem toho nadšeně poletovaly a už se těšily na rozbalování.

Jsem sice velká, ale taky se na to těším. Však... kdo nemá rád dárky?!

U stromku byla mela, všichni jsme rozbalovali dárečky se svými jmény a u toho se hodně nasmáli. Nakonec po tom všem zbyla jen horda balicího papíru.

Nechtěla jsem, aby Vánoce skončily, ale to nikdo z nás neovlivní. Zůstali jsme v tetině domě ještě jeden další den, a pak jeli zase zpět domů.

„Přemýšlela jsem, že prodám tohle auto." Nakousla jsem.

„Co? Proč?!" vyhrkl překvapeně.

„Nehodí se sem. Je to kabriolet a většina času je dost zima, abychom mohli mít staženou střechu." Přiznala jsem.

„A pak taky, všude kolem je spousta sněhu a tohle auto na to není vůbec dělané." Uchichtla jsem se, přejíždějíc do vedlejšího pruhu. Na cestě byla doslova sračka. A všechna větší auta mi to stříkala na čelní sklo. Mít tak o něco vyšší auto, je to hned veselejší.

„Škoda, líbí se mi." Přikývnul, ale jinak nic nenamítal.

„Dala bych ho na proti-účet, a pak mám ještě nějaké našetřené peníze. Po novém roku bychom mohli něco vybrat společně, chtěl bys?" navrhla jsem a koutkem oka sledovala, jak zareaguje.

„Nechala bys mě vybrat auto?" podivil se a nechápavě se zatvářil na můj obličej z profilu.

„Kluci mají k autům lepší vztah, ne? Já tomu moc nerozumím. Tohle jsem vybírala, podle toho, že je cool a jde mu složit střecha." Na to jsme se oba zasmáli. Jasně, v LA tohle má každý druhý. Kdo ne, ten je totálně out. Nemohla jsem vyčnívat z davu. A pak je tam celoročně teplo. V zimě se možná trochu ochladí, ale pořád se dá chodit s krátkým rukávem a rozhodně tam nesněží, jako tady.

„Tak fajn." Pokrčil rameny s úsměvem.

„A když jsme u toho, co ten Silvestr?" trochu jsem se bála tohoto tématu. Vážně jsem chtěla jít na Brodway, no kdyby neměl jinou zábavu, nenechala bych ho samotného.

„Chceš tam jít, že?" tipoval, na což jsem jen přikývla a odbočila na správnou ulici. Provoz byl tak hustý. Je úplně jedno, jestli jsou svátky nebo ne. Lidi neustále někde jezdí.

„Ale pokud ty nechceš, nepůjdeme tam." Řekla jsem na to.

„Mohl bych si domů pozvat pár přátel, a ty bys mohla jít s ním." Odvětil po chvíli ticha. Chtěla jsem to zamítnout hned. Naposledy, co si je k nám pozval, se pěkně opili a to jsem byla v domě s nimi. Co když to udělá zase a já tam tentokrát ani nebudu. Tomu jeho kamarádovi sice jizva nezbyla, ale nebylo to nic příjemného.

No po druhé straně, vážně jsem chtěla jít s Liamem a on už je dost velký. Měla bych mu trochu věřit – i když si nejsem stoprocentně jistá, jestli si to za své poslední chování vůbec zaslouží.

„Neměla bych nic proti tomu..." zvedla jsem pravou ruku, když chtěl něco říkat ve znamení, že má mlčet. Nebylo to všechno, co jsem chtěla říct.

„Za předpokladu, že to nedopadne jako minule. Alkohol – dobře, šampus vám klidně koupím i sama, něco malého si obstarat můžete, ale nikdo se neopije tak, jako minule. A pak ještě... nedomluvila jsem." Zase jsem zvedla ruku, když jsem v periferním vidění zjistila, že se zase nadechuje.

„Nechci v domě velké párty, Tae. Sama s tímhle mám dost zkušeností. Jakmile je v domě hodně lidí, člověk to neuhlídá a já nemám zase tolik peněz, abych kupovala nové zařízení. Vždycky to začíná nevinně, pak přicházejí další a další, no a pak už to nejde vzít zpět. V takovém množství se může stát cokoli a to poslední, co chci, je aby na mě přišla policie, že mám dům plný nezletilých, kteří jsou ožralí. Proto, kámoše jo, ale maximálně deset." Dořekla jsem svůj dlouhatánský proslov. Nechci mu nic vyloženě zakazovat, nejsem jeho máma a nejsem ani o tolik starší, než je on. Ale po druhé straně si říkám, že já o ten barák pečuju, platím ho. Mám trochu právo mluvit do toho, co se v něm bude odehrávat. I když je to jeho domov stejně jako můj.

„Rozumím." Pousmál se. Jemně jsem do něj strčila a taky se usmála.

„Až ti bude 21, vezmu tě na pořádnou párty. A klidně se můžeme opít do němoty. No teď, ať to zní sebe blběji, jsem za tebe zodpovědná. A zákony znáš." Uchichtla jsem se. Ale já taky nebyla v jeho letech svatá. To ani zdaleka. Jen moje máma byla ode mě moc daleko na to, aby mě mohla nějak více kontrolovat.

„Já vím, nechci dělat problémy. A kluci rozhodně nejsou nějací špatní. Jen jsme to předtím trochu přehnali, mrzí mě to." Řekl docela kajícně.

„To už vezmi čert." Mávla jsem rukou a zastavila před domem. Vystoupil a otevřel příjezdovou bránu, takže jsem zajela dovnitř a do garáže.

Byla jsem ráda, že to takhle bere. Vánoce jsme strávili spolu, no Silvestra si užije každý se svými přáteli. To možná bude i lepší, protože každý chceme něco jiného. A aspoň nebudeme sedět doma na zadku a sledovat nudný přenos z Time Square.

**

Taehyungovi kamarádi už tu byli a připravovali si v kuchyni věci, které budou v průběhu večera jíst. Něco málo jsem jim pomohla, ale pak se šla připravit na večer. Liam mě měl vyzvednout každou chvíli. Své tmavě hnědé vlasy jsem si nechala rozpuštěné, jen jim dodala trochu objem a lehce více zvlnila. Namalovala jsem se decentně a navlékla se do stříbrných koktejlových šatů. Ty byly na silvestrovskou párty jako stvořené. Sice jsem měla nejdříve trochu strach z podpatků, které byly opravdu vysoké, ale párkrát jsem se v nich prošla po pokoji a bylo to.

Do ruky jsem popadla náušnice a ty byly poslední tečkou mého outfitu. Byla jsem se sebou spokojená, čeká mě skvělý večer.

„Jak jste na tom, připravení?" kabelku jsem položila na botník v chodbě a nakoukla do obýváku. Běžela jim tam televize a konferenční stůl doslova překypoval jídlem.

„Ano, děkujeme za pomoc." Řekl slušně Namjoon a oni se na mě všichni do jednoho otočili.

„Fajn, mně za chvíli vyzvedne přítel, takže to tu budete mít pro sebe." Usmála jsem se.

„Jsi hrozně pěkná!" vyhrkl Jimin, na což jsem se musela usmát. Vyletělo to z něj ani určitě sám neví jak.

„Děkuji ti." Jako u každého komplimentu jsem musela trochu zčervenat.

„Taky si to tam užij." Tae mě vzal kolem pasu a dal mi malou pusu na tvář.

„Neboj, bude to fajn." Druhou rukou jsem ho poklepala po ramenu, jak mě tak držel.

„Jen vás prosím, žádné velké blbosti. Rozseknuté brady..." podívala jsem se na JungKooka a ten zrudnul.

„Ani nic tomu podobného. Neměli byste z toho problém jen vy, ale hlavně já." To už mě vyrušil zvonek u vchodových dveří.

„Dobře, dobře." Zazmatkovala jsem a Taehyung mě pustil. Pomohl mi do kabátu, na což jsem mu poděkovala a vzala svou kabelku.

„Tak se měj, uvidíme se." Mávla jsem na něj. S úsměvem mi to oplatil, a pak šel za ostatními do obýváku. Za dveřmi už na mě čekal Liam s jeho dokonalým úsměvem a malou květinou.

Tak co myslíte, vyvede něco Taehyung? :D Jinak, tohle byl jeden z posledních dílů, které budou z pohledu Barb, pak, nevím proč, ale lépe se mi psalo z jeho pohledu.